Obsah
-
Ani dcera nedokáže přemluvit Josefa Vinkláře, aby se zbavil své alkoholové vášně.
Komorní psychologické drama o mladičké dívce, která se rozhodne vyhledat svého otce, jehož jméno i adresu zná jen ze zasílaných alimentů. Po rozpačitém shledání záhy pochopí, že otec, pracující na geologickém průzkumu, je těžký alkoholik, reagující tak na svůj zbabraný život. Stroze vyprávěný, komorně pojatý a černobíle natočený příběh se odehrává uprostřed zasněžených pustin a spoléhá na vynikající, oduševnělé herecké výkony. (oficiální text distributora) -
Zápas človeka, ktorý sa nedokáže zbaviť zhubnej vášne k alkoholu. Osemnásťročná vladka sa po smrti svojej matky rozhodne poznať otca, o existencii ktorého nemala donedávna tušenie a pozná iba jeho meno a adresu z poštových poukážok na alimenty. Rodina jej chlapca Martina sa k nej správa vľúdne, ale aj tak sa cíti osamelá. A tak sa počas zimných prázdnin rozhodne namiesto výletu s Martinom vyhľadať otca, ktorý pracuje v geologickom prieskume. I pre neho je objavenie dcéry veľkým a zdá sa byť i radostným prekvapením. Taký okamih musí poriadne osláviť. Tak, že ho kolegovia musia opitého odviesť z krčmy domov. Vladka spočiatku verí, že to je len a len z radosti nad novonájdenou dcérou. Čoskoro však prichádza na to, že zapíjanie životných neúspechov a strát sa pre jej otca zmenilo na silný návyk, s ktorým sa nedá ľahko bojovať. Ale verí, že jej otec to kvôli nej skúsi... (Artfilm)
Komentáře uživatelů k filmu (35)
-
Enšpígl
Československý film měl v minulým století jednu obrovskou výhodu, měl neskutečně talentované herce a přesně toho využil i František Vláčil ve svým filmu Hadí jed. Většina příběhu se odehrává na jednom místě, ve čtyřech osobách, dvou maringotkách, v zimě a se spoustou sněhu. Je to málo, co ? Ale i tohle málo stačilo Vláčilovi k perfektní gradaci příběhu, uvěřitelnosti, že je hnusný počasí i když by na okna ťukaly sluneční paprsky a úplně to samý málo, stačilo i panu Vinklářovi k ukázce svého neuvěřitelného hereckého umění. Tak jako má pan Rudolf Hrušinský dár hrát svým pohledem, tak má pan Vinklář dar hrát svým hlasem, to je naprosto úžasný a obdivuhodný, co Josef Vinklář dokázal udělat s jedinou filmovou scénou pouhým tónem svýho hlasu.(13.2.2010)
-
Radek99
Dnes neprávem polozapomenutý film Františka Vláčila reflektující to, co hodně trápilo i jeho samotného - démon alkoholu, proklínaný (Zolův) Zabiják. Tenhle snímek je ale v kontextu Vláčilovy filmografie dosti odlišný, a možná právě z důvodu oné palčivé niternosti. Pryč je typický vláčilovský rukopis, zmizela příznačná poetizace a epická rozkošatěnost, zbyl jen stroze vyprávěný bazální příběh a komorní atmosféra. A velmi, velmi depresivní ladění celého bezútěšného vyprávění... Plus u Vláčila samozřejmé mimořádné herecké výkony všech hlavních představitelů... Podobné filmy: Ikarův pád, Tažní ptáci, Dnes naposled, Zjasnělá noc, Hodina klavíru, Dobří holubi se vracejí(8.10.2008)
-
dobytek
Vinklář v jednom kuse chlastá a pořád slibuje, že přestane. Upřímně řečeno, bydlet někde v pustině v maringotce, když venku je asi -20°C, tak budu chlastat ještě víc a přestal bych možná až v létě. Jinak je to další z mnoha filmů, kde hlavní roli hraje alkohol. Osobně tohle téma nepovažuju zase za nic až tak extra zajímavýho, protože když se budu chtít podívat na alkoholiky, tak mi stačí navštívit některej z místních barů. Zahraný je to dobře snad od všech herců, film působí hodně reálně a z televize na mě skoro šla zima. Nicméně téma mě zrovna dvakrát nezaujalo. 50%(11.1.2012)
-
D.Moore
Jednoduchý, ale díky výborným hercům přece jenom výjimečný příběh. Černobílá kamera, zasněžená krajina, neustále kvílející vítr a Vláčilova úsporná režie dělají své, úplně mi neseděl snad jen začátek s (říkám to nerad, ale je to tak) Fišerovou hudbou, která by se hodila spíše do nějakých Bakalářů (a platí to i pro celou scénu narozeninové oslavy).(28.11.2011)
-
LiVentura
Bravurní Vinklář, nejvěrohodnějšími českými hereckými "ožraly" jsou bezpochyby pan Menšík, Čepek a právě Vinklář. Všichni žel již na Pravdě boží. :-((((14.2.2010)
-
WANDRWALL
Kolik takových lidí je. Holdují alkoholu a důvody k tomu mají růszné. Zde hlavní postava žije v maringotce, je neuvěřitelně uvědomělý a občas rád pije. A jak tak dumá nad svým životem, tak se u něho objeví jeho dcera, která hledá ztracené pouto se svým otcem. On tvrdí, že ji má rád, ale není schopen pro ni nic udělat, jen jí dávat rady. Ona by ho chtěla mít taky ráda, ale neví jak na to.(29.3.2011)
-
triatlet
Námět Ireny Charvátové zpracoval František Vláčil syrově. Bezútěšnost příběhu je znásobena černobílým formátem. Ilona Svobodová hraje výjimečně - naivitu očekávání střídá zmar a zklamání. Pohledy do očí hlavní hrdinky odhalí její nejniternější pocity.(14.11.2010)
-
Šandík
Nesmírně komorní a tichý film, působivě nasnímaný černobílou kamerou a ozdobený na svou dobu zcela mimořádnými hereckými výkony. Minimalistický skvost. Dosti rušivě sice působil postsynchron Ilony Svobodové a je škoda, že si Vláčil tuhle věc neohlídal, ale jinak nelze Hadímu Jedu mnoho vytknout. Pokud jde o příběh samotný, je znát, že Vláčil žel až moc dobře věděl o čem točí. Zároveň muselo být pro něj i pro štáb, zvláštní, možná očistné a terapeutické a možná naopak nesmírně hořké a bolavé, točit právě tuhle látku... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: Enšpígl, triatlet, Marthos, swed, zette, fuckme, pOne(6.3.2011)
-
blackrain
Z té neutěšené zimní krajiny kolem jsem se pomalu propadala do depresí a měla pocit, že se musím taky napít. Hadí jed je velmi sugestivní film, hlavně teda díky Josefu Vinklářovi, kterého jsem na obrazovce hltala.(15.11.2010)
-
swed
Slovy uštknutého: "Kdo to nezažil, tak to nemůže pochopit". 8/10(13.2.2010)
-
Marthos
Krušné období normalizace sedmdesátých a osmdesátých let doléhalo na Vláčilův umělecký rukopis neobyčejně těžce a snad právě někde tady pramení režisérova osobní zkušenost s démonem alkoholu, s jehož pokušitelským sváděním zápasil vlastně až do konce života. Ne náhodou se pokusil o jakousi sebereflexi prostřednictvím JEDU, mrazivé baladě o marném vzdorování sebe sama. Psychologicky vykrystalizovaný vztah mladičké dívky, seznamující se na prahu dospělosti se svým zapovězeným otcem a hledající skrze několik strávených dní v jeho přítomnosti nesnadnou cestu k jeho nitru a notorického alkoholika, fatálně přehlížejícího cenu vlastního selhání, získává punc originality nejen použitím černobílého materiálu, ale především realisticky civilní formou, vyhýbající se jakékoli vyumělkovanosti. I zde si zasluhuje divákův obdiv famózní Vinklářova studie nevyléčitelného pijana, která v rámci jeho početné filmografie představuje nepochybně zásadní vrchol, na nějž mohl později navázat jen zřídka. Neméně skvěle si vede tehdy jedenadvacetiletá Ilona Svobodová v náročné partnerské pozici, podporována zčásti floutkovsky přesným Heřmánkem. Hledání cesty ven z uzavřeného kruhu nebylo pro Vláčila jistě jednoduché, ale věnoval-li zbytek svých sil do služeb celuloidové magie, bylo to vlastně vyrovnané dvojí opojení. Vzdát se nedokázal ani jednoho. A to bychom měli ocenit ze všeho nejvíc.(14.11.2010)
-
Chrysopras
Zajímavá Ilonka v dost zvláštní zkazce. Mistr nebyl dle mého úplně ve formě(6.3.2011)
-
fuckme
Ve Vláčilově tvorbě spíše nenápadný film, který je třeba chápat v kontextu jeho vzniku. Pak černobílé kouzlení kamerou, strohá komornost a bezútěšné téma působí jako nesporný přínos. Rovněž jde asi o Vláčilův nejpřístupnější snímek, který si zakládá na jednoduchosti a skoro i nedějovosti, přesnosti dialogů a mimických reakcí. Jde o herecký film, v němž ústřední čtveřice bere dech svými výkony, jimž suverénně vévodí Vinklářovo ztvárnění alibistického, ale přesto neodpuzujícího hrdiny a výtečně soustředěný výkon Ilony Svobodové, která dokáže vyjádřit i to nejjemnější hnutí v tváři.(15.11.2010)
-
zette
Intimni drama predvedene na minimalnim prostoru a s malym poctem hercu. Syrove zimni pocasi, dve marintgotky, zacinajici vztah mezi otcem a dcerou a demon alkohol v hlavni roli tohoto trochu depresivniho snimku, ze ktereho temer nevede cesta ven. Prijemne prekvapil herecky vykon Svobodove a hlavne Vinklare ( mozna jeho nejlepsi role ). Velmi slusna atmosfera a hudba Fisera.(15.11.2010)
-
Rodriguez
"Vy jste inženýr? Pche, tenhle? Leda hovno s Csc na konci! ......... Nebude tu nějaká láhev od mlíka? Cožpak o to, láhev by tu byla, ale pochybuju, že nějaká od mlíka."(28.12.2010)
-
Adam Bernau
Velmi nenápadný, nicméně vynikající film s vynikajícím hereckým podáním.(22.4.2011)
-
brooklyn73
Herecke vykony na urovni,Josef Vinklar vynikajici. Pribeh mne trochu zklamal, byl dost jednoduchy, rekneme citelny. Kamera super, jeden neuveritelny zaber kdy si pan Vinklar sedne pred ohen u ktereho uz sedi pes, ktery je k nam zady,umisteni maringotek take vybrano sikovne lze to obzvlaste ocenit , kdyz se dvere jedne zaviraji a v stejnem momentu oteviraji dvere druhe ve vlastne jednom a tom samem zaberu.(18.9.2007)
-
pulnicek
Dobrý film a už jsem ho dlouho neviděl...Vláčilovo celoživotní téma... Vinkář tradičně skvělý... 75 %(18.3.2009)
-
latvar
Typická ukázka člověka, který díky notorické konzumaci alkoholu příjde o svou dceru, přátele a uzavře se do svého vlastního světa. Krásný československý film s kvalitním hereckým obsazením. 80%(15.12.2011)
-
vitekpe
Az na zbytecnou oslavu na zacatku to je naprosto paradni film.(30.1.2012)
