poster

Hadí jed

Drama

Československo, 1981, 84 min

  • rt12
    ***

    Vinklář, Vinklář, Vinklář a jinak nudný nic.(31.5.2014)

  • dobytek
    ***

    Vinklář v jednom kuse chlastá a pořád slibuje, že přestane. Upřímně řečeno, bydlet někde v pustině v maringotce, když venku je asi -20°C, tak budu chlastat ještě víc a přestal bych možná až v létě. Jinak je to další z mnoha filmů, kde hlavní roli hraje alkohol. Osobně tohle téma nepovažuju zase za nic až tak extra zajímavýho, protože když se budu chtít podívat na alkoholiky, tak mi stačí navštívit některej z místních barů. Zahraný je to dobře snad od všech herců, film působí hodně reálně a z televize na mě skoro šla zima. Nicméně téma mě zrovna dvakrát nezaujalo. 50%(11.1.2012)

  • triatlet
    ****

    Námět Ireny Charvátové zpracoval František Vláčil syrově. Bezútěšnost příběhu je znásobena černobílým formátem. Ilona Svobodová hraje výjimečně - naivitu očekávání střídá zmar a zklamání. Pohledy do očí hlavní hrdinky odhalí její nejniternější pocity.(14.11.2010)

  • Marthos
    *****

    Krušné období normalizace sedmdesátých a osmdesátých let doléhalo na Vláčilův umělecký rukopis neobyčejně těžce a snad právě někde tady pramení režisérova osobní zkušenost s démonem alkoholu, s jehož pokušitelským sváděním zápasil vlastně až do konce života. Ne náhodou se pokusil o jakousi sebereflexi prostřednictvím JEDU, mrazivé baladě o marném vzdorování sebe sama. Psychologicky vykrystalizovaný vztah mladičké dívky, seznamující se na prahu dospělosti se svým zapovězeným otcem a hledající skrze několik strávených dní v jeho přítomnosti nesnadnou cestu k jeho nitru a notorického alkoholika, fatálně přehlížejícího cenu vlastního selhání, získává punc originality nejen použitím černobílého materiálu, ale především realisticky civilní formou, vyhýbající se jakékoli vyumělkovanosti. I zde si zasluhuje divákův obdiv famózní Vinklářova studie nevyléčitelného pijana, která v rámci jeho početné filmografie představuje nepochybně zásadní vrchol, na nějž mohl později navázat jen zřídka. Neméně skvěle si vede tehdy jedenadvacetiletá Ilona Svobodová v náročné partnerské pozici, podporována zčásti floutkovsky přesným Heřmánkem. Hledání cesty ven z uzavřeného kruhu nebylo pro Vláčila jistě jednoduché, ale věnoval-li zbytek svých sil do služeb celuloidové magie, bylo to vlastně vyrovnané dvojí opojení. Vzdát se nedokázal ani jednoho. A to bychom měli ocenit ze všeho nejvíc.(14.11.2010)

  • Radko
    ***

    Vláčil, sám veľký umelec a alkoholik v jednom nakrútil film síce pekný, no čiernobiely. Úplne v duchu obdobných československých alkoholických filmov je v ňom ukázaný hrdina aj so svojou drogou. Prekliaty chľast mu mätie mozog aj zmysly. A hoci chce tak veľmi chce prestať a ukázať dcérke, že to dokáže, tak to nedokáže a trpí v mraze. Kľačí v snehu a tupo prepíja posledné zvyšky rozumu. Žije na periférii. Umelecké opisy alkoholikov opisujú ich závislosť ako šialeného démona devastujúceho všetko: rodinu, city, prácu, priateľstvá. Mnoho prípadov takých nepochybne je. No zároveň je tu veľká skupina pijanov - bojovníkov, čo napriek enormnému úsiliu produkovali pomerne kvalitné veci (Shane MacGowan - básnik, skladateľ, spevák, alkoholik a heroinista, režisér František Vláčil, slávny spisovateľ Raymond Chandler, politik Winston Churchill a iní). Ale nemusí ísť len o slávnych ožralcov. Pijanov, čo zvládajú prácu aj rodinu je tiež dosť. Len umelecké pojednania o nich to vždy ženú za hranu. Chýba uchopenie tejto témy jemnejšie, kde alkoholické deformácie nie sú postavené na čiernobielej línii, ale napríklad na viacerých odtieňoch sivej.(8.7.2014)

  • - Sám režisér František Vláčil si prošel těžkým alkoholizmem, dokonce se i léčil. To mu bylo částečně inspirací a motivací k natočení filmu o alkoholu. (Panfilmex)

  • - Debut herečky Ilony Svobodové. (M.B)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace