Skleněná oblaka
Poetický
Československo, 1958, 20 min
Režie:
František Vláčil st.Hudba:
Miloš VacekHrají:
Antonín ZíbObsah
-
Malý chlapec sleduje brzy ráno loučení svého otce s dědečkem. Během dne si pak hoch hraje s modelem letadla. Pouští jej z cihlového komína, odkud model spadne na blízký skleník a rozbije tabuli skla. Chlapec uteče až na kraj blízkého letiště. Mezitím se jeho invalidní dědeček snaží spravit poškozený model letadla. Na stěnách visí fotografie z jeho mládí, kdy létal jako pilot, ale po úrazu mu museli amputovat nohu. Hoch se na letišti dostane do opuštěného letadla, kde si hraje v kabině. Poté sleduje zdáli start tryskového vojenského letounu, který pilotuje jeho otec. Chlapec na něj marně volá, aby se vrátil. Po krátké chvíli opojné volnosti z letu však nastane tragédie. Dědeček s chlapcem čekají u operačního sálu, kde se lékaři snaží marně zachránit pilotovi život. Starý muž oplakává mrtvého syna, vnuk je ale stále přitahován atmosférou letiště. Symbolický obraz letadla letícího nad oblaky postupně splývá s nebeskou modří... (oficiální text distributora)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (6)
-
Mystery13
Mé první setkání s filmovou tvorbou Františka Vláčila staršího bohužel dopadlo celkem rozporuplně. Jistá kvalita tam je. I přes těch osmnáct minut stopáže je jistá filmařská kvalita nesporná, ovšem hlavním problémem poetických filmů je jejich nesnadné uchopení. Člověk, který nežije uměním, tak je absolutně mimo u podobně laděných filmů. Já, ačkoliv nejsem kulturní analfabet, jsem si připadal taktéž mimo. Tak v čem to bude? Proč hledat v poetice něco složitého, když jde pouze o estetický prožitek a vždycky bez jakékoliv návaznosti na realistické pojetí filmu. Snesu spoustu věcí. Některé se mi dokonce líbí. Ať už to jsou surrealistické eskapády pánů Buñuela, Dalího, Švankmajera a nebo Lynche, nebo psychologické hrátky děl jako jsou například The Shining, One Flew Over the Cuckoo's Nest, a nebo snad Hanekeho hry s lidskou psychikou, ale Vláčilova Skleněná oblaka šly jaksi mimo mě. Bohužel. Snad přijdu časem poetice na chuť. Snad s přibývajícím věkem zmoudřím a uvědomím si hlubší estetický prožitek poetických děl.(7.2.2012)
-
Hwaelos
Jeden z obrazově nejkrásnějších filmů, co jsem viděl. Skleněná oblaka jsou se svým jednoduchým příběhem o chlapci, jehož po vzoru otce i děda fascinuje volná obloha, především rozhýbanou impresionistickou malbou a stejný dojem zanechávají v divákovi.(2.8.2011)
-
fragre
Nádherný, poetický a dojemný film o touze létat, v podstatě němý, kde je celý příběh vyprávěn jen obrazem (i když na celkovém účinku se silně podílí i hudba). V porovnání s tímto dílkem jsou dnešní filmy většinou ukecané a polopatistické.(5.8.2011)
-
z.o.diac
Je to minutáží drobné, leč velkolepé dílo, kdy na ploše necelých 20 minut dokáže Vláčil úžasným způsobem vyjádřit podstatu nečeho tak neuchopitelného, jako je věčná touha lidstva po létání. Scény na operačním sále a návratu domů pokládám za jedny z nejlepších, co jsem kdy viděl!!(2.8.2011)
-
Fondak
Nojo... Touha člověka létat je stará jako lidstvo samo. Mě jako milovníka letectví tenhle snímek opravdu potěšil. Krásné záběry na bombardér Iljušin Il-28 a stíhačku MiG-15 z doby, kdy naše republika měla letectvo, za které se nemusela stydět.(15.3.2011)
-
Jester_X
Vláčil již svojí prvotinou ukazuje, že je velkým lyrikem, který umí postavit film především z krásných obrazů. Ty podněcují v divákovi touhu po volnosti, touho po letu, jež je i hlavním motivem filmu. Vláčilovi se také podařilo výborně vystihnout perspektivu malého chlapce, který na svůj sen nahlíží bezelstně a nezatížen tragedií dospělých.(21.8.2011)