Stíny horkého léta

Ešte som nevidel od Vláčila zlý film a dlho som čakal, kým nejaká tv stanica odvysiela Stíny horkého léta. Kukura i Valach hrajú výborne, zvlášť G. Valach si vystačí i obyčajným pohľadom. Už x-krát som sa presvedčil, že G. Valach patrí medzi najkvalitnejších slovenských hercov , no zároveň i najmenej doceneným. Mnohí ani nepoznajú jeho meno, no odporúčam český film Ztracenci. Film má jednoduchý dej a navyše ho Vláčil dokázal vyrozprávať s minimom dialógov. Často sa tu hrá iba očami a gestami. Napríklad taký J. Bartoška nepovie za celý film ani slovo. Či je tá banda v othaných uniformách skutočne "Banderovská" sa z istotou nedozvieme, ale kto iný by to mal byť?? 80%. (24.02.2013)

Po nucené několikaleté odmlce, kdy ho utužující se normalizační režim držel pod krkem, je tohle jenom pouhý odlesk toho geniálního Vláčila, jehož výtečné řemeslo a obrazotvornost explodovalo v 60.letech a v uměleckém rozletu (kdy do období 70.let plánoval spoustu dalších ambiciózních historických projektů) ho přibrzdil vpád ruských vojsk a následná ostudná pětiletá éra "kinematografie zapomnění". Jinými slovy - komunisti Vláčila vyždímali jako citron a ačkoliv jeho poslední tvůrčí etapa také není k zahození, ty pomyslné řetězy, které posledních deset let svazovaly jeho ruce, jsou hodně znát. Strašná škoda..... (13.01.2014)

Jak rok vzniku, tak téma může a mohlo na první pohled vyvolat - a vyvolávat - dojem, že se jedná o režisérovo pokání a pouť po kolenou. Takto vzniklý pocit je však scestný a pomine v okamžiku, kdy se podíváme do titulků a dostaneme se ke jménu scénáristy. Jiří Křižan téma, které do té doby vonělo - či spíše páchlo - plakátovostí a frází, uchopil jak básnicky, tak žánrově. Vznikl snímek, který sice velmi vzdáleně, ale přece připomíná SEDM STATEČNÝCH. Ondrej Baran, drsný muž kopanic a ještě drsnějšího kopaničářského zemědělství, je náhle, v okamžiku, konfrontován s mikrosvětem pěti banditů, kteří si po válce zoufale probíjejí cestu na kýžený západ. Psychologie vydírání, tichého vzdoru i vůle po akci je v strhující Vláčilově režii stejně jedinečná jako obraz limit slušného člověka v přímé konfrontaci s bezohledným zabijákem. Vítězný zemědělec hyne po vybojované při, do níž je vtažen proti své vůli, kulkou vpálenou do zad. Režimní postavy okresního vsetínského mikrosvěta působí jako kulisy buď z povzdálí, nebo naopak jako mlžné stíny, které se plně zhmotňují až v samotném závěru STÍNŮ. Mimo Kukury září i úsporně hrající krásná Marta Vančurová a pominout nelze ani dialogy, do nichž vstupuje Gustáv Valach. Polohu pro sebe tak neobvyklou zvládl génius českého fiomu s bravurou a mistrovstvím, které tvoří důležitý kámen jedinečné mozaiky vláčilovské filmografie. (28.05.2011)

V době vzniku, kdy se filmový jazyk a řeč obrazů staly minimálným jevem Vláčil uchvacuje pečlivými kompozicemi a využitím nádherných exteriérů. Hlavně se mu však daří budovat tak hutnou a vygradovanou atmosféru, že se dá v tomto ohledu těžko srovnávat s jiným českým filmem (notný podíl na tom má také invenční až hypnotická hudba Zdeňka Lišky, která se hluboce zarývá pod kůži). Díky originální westernové stylizaci film neztrácí nic na svěžesti, i když ve srovnání s Vláčilovou předchozí tvorbou jde přeci jen o dost přímočarý příběh s jasným poselstvím, kterému chybí příznačná komplexnost. (27.08.2009)

Další výborný Vláčil s perfektně dusnou atmosférou, které se podobá - ale nevyrovná - o pár let starší Adelheid, výbornými herci (Juraje Kukuru jsem nikdy neměl moc rád, ale na to jsem si teď vůbec nevzpomněl, no a Gustáv Valach byl ještě lepší), Liškovou neselhávající hudbou... Skvělý snímek, ovšem ve srovnání se zmíněnou Adelheid o něco slabší a předvídatelnější, což je trochu škoda. (14.10.2013)