Údolí včel

hermitek: Psiska vzali tak, že si je nejspíš koupili, nebo půjčili a nebo jim byli věnovány. Protože ihned pár scén za scénou se štěnětem, vyráží někam ven a ptá se jestli zná někoho v okolí kdo chová smečky. Neboli smečky psů. A pak najednou jsou na lovu a už mají vycvičené psiska, takže se domnívám, že jeli navštívit toho borca co tomu borcovi věnoval to štěně, protože to byl nejspíš nějaký chovatel těch psů. 

OBSAHUJE SPOILERY: 

Nebýt Vávrově hře Kingdome Come, tak bych to ohodnotil asi jako odpad. 

Fajn, je že opíchal vlastní matku, i když vlastně jeho matkou nebyla ?

Ty žalozpěvy nebo co to je mě trhali uši, nechápu co na tom hodnotíte kladně? Místo hudby to byl spíš klasickej hluk, z počátků kinematografie. 

Nechápu proč se vrátil k moři? Mohl si najít tucet vesnických žáb, který by na tvrzi rády bydlely a plodily mu potomky a možná by ho i přeblafly za polívku. 

Líbílo se mi chování faráře, který i přes to, že mu nepřispěl na kostel byl dál lidský a perfektně toho debílka z řádu vyfuckoval. Prej : "víš co vrať se odkud jsi přišel a tam budeš spokojený!" :D :D :D A borec vtěrka to nepochopil. Znám tyhle vlezdoprdelky, duchovní lidé jim říkají psychičtí nebo emociální upíři a my lidé nepohané jim říkáme narcisové. Jsou to lidi co se na vás upnou a všude za váma chodí jak ocásci a dožadují se obdivu, aby jste je následovali a obdivovali i když vás vysávají jak vysavač. I když jste na dně, tak vás ještě příjdou dorazit. Jediná možnost, je tyhle lidi natvrdo odkopnout a zavřít před nima bránu a jakýkoliv kontakt a nemluvit s nimi. Jakékoliv slovo které k nim promluvíte otočí proti vám tak že vás bodnou do srdce. Vymanit se z působení těchto jedinců je někdy velmi složité až bolestné. Ale musíte to udělat, pro sebe a svou rodinu, jinak se stanete bezdomovci bez mozku a oni ještě vinu svalí na vás, že za všechno můžete jen a jen vy sami. Borec to ve filmu dělal dobře a holka to nepochopila a taky na to dojela. Kdyby hned na první před ním zavřeli bránu a vyhnali ho pryč, tak měli pokoj a on se upnul na nějakou jinou duši. Škoda no. 

Ne prostě mi ten film nesedl a nebylo to roztahaností nebo nudností, podle mě fajn výprava do historie, ale nedokážu docenit nelogičnost tehdejšího počínání, protože si nedokážu představit, že tenkrát takto lidé žili a chovali se jak idioti. 

KONEC SPOILROVÁNÍ 

super film..

Chrysopras

Souhlasím s tebou ohledně věku. Co se mi nelíbí v 18 letech se mi může líbit v pozdějším věku.Divák se k tomu filmu vždy může vrátit nebo hledá žánry, či styly filmu, které se mu budou líbit. 

Doporučuji začínat Vláčilem a končit Tarrem Vláčil, Bergman, Tarkovskij, Tarr.

Procházel jsem si komentáře a u těch nižších hodnocení se často objevují slova o nudě, statičnosti, pomalosti apod. Je zajímavé, že někdo tohle ocenit dokáže, pro někoho je to ovšem nepřekonatelná bariéra. Nevíte náhodou někdo, jestli nebyly nějaké výzkumy, čím je to determinováno? Samozřejmě mě napadá věk, kdy mladší to maj pravděpodobně těžší, ale určitě za tím musí být i další věci... No, je to pro takové každopádně škoda a ochuzení.

na příspěvěk reagoval CarloRizzi

Nevydařená, utahaná, povrchně filosoficko-psychologická, ponuře nudná (nebo nudně ponurá?), šablonovitá, historicky a vizuálně snaživá gay freska. Že se tváří artově? Žel, jen tváří.

Zříceninu Kuklov změnili filmaři na středověkou tvrz z Údolí včel
Seriál 7. července 2016 19:03

Na rozehřátý trávník dopadají skrz torzo zdí sluneční paprsky. Ticho občas přeruší jen zpěv ptáků. Při vstupu do areálu zříceniny kláštera v Kuklově se mnohým návštěvníkům může vybavit drsná scéna z filmu Údolí včel, při které malého Ondřeje hodí jeho otec přímo na jednu ze zdí.
Ruiny kláštera v Kuklově posloužily filmařům při natáčení Údolí včel.
Dalších 5 fotografií v galerii

Ruiny kláštera v Kuklově posloužily filmařům při natáčení Údolí včel. | foto: Marek Podhora, MAFRA

Dnes je malá osada na Krumlovsku častým cílem turistů, i když podle místních sem nejezdí jen díky filmu. Pořádají se tu i svatby. Příběh černobílého snímku, který vznikl v roce 1967 podle knihy Vladimíra Körnera, se odehrává v drsném období 13. století. V hlavní rolích září Petr Čepek, Jan Kačer, Věra Galatíková, Miroslav Macháček či Josef Somr.
Filmová místa
Filmová místa

Letní seriál MF DNES a iDNES.cz vás zavede na několik desítek míst po celé České republice, která si filmaři vybrali jako kulisu pro filmy, televizní seriály nebo hudební klipy.

V současné době už snímek místní neřeší. Václav Stanko, který si v něm zahrál, si natáčení vybavuje jen matně. „Byl jsem tam jen jeden den, hrál jsem svatebčana. Posadili mě a řekli, ať se tvářím, jako kdybych vypil spoustu vína. To nebyl problém," líčí se smíchem 72letý Stanko.

Přidává vzpomínku na příchod do kláštera před natáčením. „Povídám kamarádovi, že tu jsou pořádné kameny. Na jeden jsem klepl a nic se nestalo. Pak jsem popošel, klepl na další a ten byl umělý, z novoduru, což je něco jako fólie. Bylo to dobře zamaskované," vzpomíná obyvatel Brloha, pod který Kuklov spadá.
Fotogalerie
Ruiny kláštera v Kuklově posloužily filmařům při natáčení Údolí včel.
Ruiny kláštera v Kuklově posloužily filmařům při natáčení Údolí včel.
Ruiny kláštera v Kuklově posloužily filmařům při natáčení Údolí včel.
Ruiny kláštera v Kuklově posloužily filmařům při natáčení Údolí včel.

Zobrazit fotogalerii

Klášter filmaři změnili k nepoznání. Průběh přestavby zaznamenala bývalá místní kronikářka a učitelka Anna Vejvarová.

„Několik měsíců před natáčením pracovaly skupiny místních tesařů a pomocných dělníků na Kuklově, aby proměnili zříceninu bývalého kláštera v zemanskou středověkou tvrz. Za odborného dozoru projektanta z Prahy přeměnili tesaři chrámový prostor v rozlehlou hradní síň. I přilehlé objekty byly změněny, opatřeny schodišti, zábradlími, takže po skončení prací se zaskvěla v klínu dvou zalesněných kopců nádherná stará tvrz," stojí v kronice.
Historie

Klášter v Kuklově Klášter vznikl nedaleko zříceniny královského hradu Kuglvaid, který byl založen okolo roku 1357. Hrad se stal příčinou konfliktů a nakonec byl zbořen vojskem Jindřicha z Rožmberka. Výstavba kláštera se datuje do roku 1495. Petr IV. z Rožmberka sem povolal mnichy řádu sv. Františka. Paulánský klášter s jednolodním kostelem sv. Ondřeje nebyl nikdy dokončen a v první polovině 16. století měl být opuštěn. Během třicetileté války pak byla stavba pobořena švédským vojskem, které přítomné mnichy a řeholníky vyvraždilo. Podle pověstí bloudí v podzemních klášterních chodbách duše popravených a upálených mnichů.

Klášter byl dostavěn pomocí sádry a novoduru. Pouze klenba a střecha byly dělány původními postupy a vše se poté obtáhlo igelitem. Účelem bylo dosáhnout efektu zvláštně rozptýleného denního světla.

I když člověk stojí na místě, má problém poznat, jaké scény se na jednotlivých místech odehrávaly.

„Myslím, že lidé ani neví, že se některé scény točily tady. Místa byla velmi dobře zamaskována. Z filmu se to nedá lehce poznat," poznamenal starosta Brloha Martin Toman.

Kronika nabízí i pohled na to, jak natáčení místní obyvatelé vnímali.

„Ještě nikdy neměli obyvatelé našeho kraje příležitost sledovat postup přípravných prací před natáčením i vlastní natáčení samo. Mnoho našich spoluobčanů se podílelo jak na pracích řemeslných, tak i při natáčení davových scén. Československý film dobře platil, a tak všichni byli spokojeni. Mezi naším lidem našel režisér Vláčil některé postavy tak typické pro natáčení filmu, že si lepší ani nemohl přát," píše se v ní.
Místní dívky měly moc krátké vlasy

Místní dívky si ve filmu nezahrály, neměly dlouhé vlasy „Byl kupříkladu nadšen shrbenou tetou Bolovou, hustě zarostlými tvářemi Josefa Bola a Jana Podroužka, typickou postavou kováře V. Záruby a i jinými našimi sousedy," sepsala bývalá kronikářka.

Ve filmu si mohly zahrát i místní mladé dívky, ale chyběly jim dlouhé vlasy, a tak je režisér našel v nedalekých Lhenicích. V současné době je možné uspořádat v prostorách kláštera svatbu. „Máme jich tu zhruba 20 do roka. Snažíme se mít maximálně dvě svatby v jeden den a termínově máme dohodu, že se budou pořádat jednou za 14 dní," uvedl starosta Brloha, který si pochvaluje spolupráci s místními. Obec se o místo nemusí starat, protože rodina, která zde žije, o areál pečuje.

I když je na jihu Čech řada známějších míst spojených s natáčením oblíbených filmů, stojí klášter Kuklov za návštěvu. „A tak snad nikdy nedostavěný klášter řádu pauliánů, odnože to řádu cisterciáků, se na čas tohoto památného roku 1967 změnil pomocí filmových kouzelníků v pohádkové sídlo středověkých velmožů," dodává kronikářka ve svých vzpomínkách. V takové podobě mohou prostory kláštera lidé vidět pouze ve filmu.

Zdroj: http://budejovice.idnes.cz/zriceninu-kuklov-zmenili-filmari-na-stredovekou-tvrz-z-udoli-vcel-1db-/budejovice-zpravy.aspx?c=A160701_2257200_budejovice-zpravy_mbe

Jeden z nejlepších snímků české kinematografie ever.. ? Ano, jsem rozhodně zastáncem takového tvrzení. Už jen úvodní titulky s chorální hudbou Zdeňka Lišky je pro mě jeden z nejúdernějších film. momentů poslední doby, přičemž nelze nezmínit ani vynikající role Jana Kačera a Petra Čepka a především pak perfektní režii Františka Vláčila.

lupuscanis: Jo, naprostý souhlas se vším. Těch "studených paží" jsem si taky všimnul. Ten Arminův "chlad" ovšem Vláčil oproti námětu zmírnil, jak už jsem psal v nějakém předchozím postu.

Šandík: Před pár dny jsem se na film znovu podíval, a dnes bych ti z různých důvodů asi odporoval méně vehementně, pokud jde o téma historie vs. (tento) film, než tehdy. _____ Ale dovolím si upozornit na takový detail, který podle mne určitou část vaší diskuse usměrňuje, nebo ji dělá méně jednoznačnou, a to zejména tu která vedlaaž k zapáleným hovorům o Arminově svatosti. Ve filmu jsou dvě letmé enigmatické zmínky o Arminových ledových pažích. První je scéna na břehu moře, kdy se o tom v odpovědi na Arminovu otázku po tom, co cítí, zmiňuje Ondřej (poprvé ve filmu jako dospělý, a hraný Petrem Čepkem). Po druhé se o Arminově chladu zmíní kontur, když jej Armin žádá, aby jej propustil za hranice řádu přivést zpět Ondřeje, (resp. alespoň "jeho duši"). Zřejmě je více možností jak Arminovu "chladu" porozumět. Ale jedna z nich je zřejmá: v Arminovi je chlad, ketrý se protiví něčemu lidskému, krátce, je v něm cosi nelidského - možná právě jeho dokonalost v jistých věcech, možná právě jeho potenciální "svatost", je svým způsobem nelidská. _____ Jinak se mi na Údolí včel zamlouvá, že cesta řádových rytířů je tu spojená s odvahou se tou cestou vydat, s odvahou jít nelehkou cestou muže - s bojovností, s drsností toho údělu. Není tedy ani náhodou zachycena negativisticky, jako "fanatismus", ale současně je tu konfese zachycena rozporuplně vzhledem k tomu, co si dnes spojujeme s řády či s křesťanstvím obecně, s drsným ethosem! Což celkem věřím, že Vláčila mohlo lákat, protože drsný ethos, byť ethos lapků,  ale přece alespoň nějaký - alespoň nějaký smysl pro čest a spravedlnost, je i to, co jej přitahovalo ke Kozlíkovcům...       

Stegman: Jo, to je dobře vyjádřeno. Pokud jde o tu předlohu, tak je to trochu komplikované. Pokud jsem to správně pochopil, tak Vladimír Körner nejprve napsal buďto povídku nebo přímo filmový námět, pak to Vláčil zfilmoval a teprve pak Körner napsal stejnojmenný román. Přesněji se to snad dá se to dohledat v těch bonusech, ale to DVD teď nemám u sebe, takže to nemůžu ověřit.

Šandík: Takže to byla jen nezfilmovaná, původní verze? To jsem rád. Nejen proto, že jsem s tou "vláčnější" verzí spokojen, ale i proto, že to znamená, že mi toho asi neuteklo tolik. :)

Ke svému předchozímu postu: Ta hlavní myšlenka (život na zemi je jen příprava na ten posmrtný) sice není něco, co bych slyšel poprvé, ale v kontextu s tímto příběhem se mi to nevybavilo. Vím, že podobně to tady už padlo, ale až teď to nabralo formu, kterou jsem schopen uznat: Armin jednak jako ten, kdo trestá hříšné a odvrací druhé od hříchu podle práva (ve smyslu kompetencí), jednak jako ten, kdo tak činí z přesvědčení a jednak jako ten, kdo -navzdory tomu- řeší velká morální dilemata o svém konání.

Stegman: Zhruba něco takového říká i kdosi v rozhovorech na DVD. Vláčil ovšem tuhle dosti vyhrocenou linii zjemnil a zlidštil, takže pohnutky jednotlivých postav vypadají ve filmu reálněji a pochopitelně než na papíře.

Ještě poznámka k tvému předchozímu postu: Pro středověk byla především kardinální otázka věčného života. Zajistit si spasení bylo zásadní, pozemský život byl vlastně zcela vedlejší a sloužil stejně především jako cesta k životu věčnému. Tohle je základní klíč k pochopení středověké kultury, výtvarného umění, filosofie atp. I ti, kteří ve středověku "hřešili ve velkém", například rytíři účastnící se válečných tažení, prožívali zpravdla velmi intenzivní morální dilemata a kladli si nesmírně palčivé otázky po vlastní spáse. Proto také bohatci před smrtí zpravidla výrazně obdarovávali kláštery poměrně značným majetkem, například s podmínkou, že za spásu jejich duše bude před jimi zaplaceným a speciálně k tomu účelu zřízeným oltářem každý den "až do skonání světa" sloužena mše svatá. Někdy je i vyjmenováno, kolik těch mší má konkrétně být, například 10 000. To mimochodem byla velmi "drahá sranda", protože dotyčný platil sa sloužení těch mší oltářníkovi, tj. zaměstnával jej řekněme po dobu dalších deseti let. Právě z tohoto hlediska je také nepravdivá ta Vláčilova poklidná idyla na tvrzi. Reálný středověk tak idilický v žádném případě nebyl...

Zabít někoho proto, abych jiného odvrátil od smrtelného hříchu a tím i od věčného zatracení mohlo být dosti pravděpodobně chápáno jako zcela regulérní důvod. Armin tím vlastně od hříchu paradoxně chránil i Lenoru, neboť čím kratší dobu setrvávala ve hříchu s Ondřejem, tím pravděpodobnější byla možnost, že ji čekají pouze očistcová muka a pak nebe, nikoli zavržení a utrpení bez konce...

Před pár dny dávali Údolí včel na ČT: nedalo mi to, a přečetl jsem si, jak o tom píšou v TV programu (TV Mini). Je to docela zajímavá interpretace: "Zemanského syna zaslíbil jeho otec v dětském věku řádu německých rytířů, aby tam vykoupil vlastní vinu. Po letech strádání však mladík poznává, že existuje ještě jiný svět než ten, který poznal v chladných zdech hradu kdesi na severu. Zatouží po rodnéím Vlkově a pokusí se o návrat. Proti Ondřejovi, který v řádu zůstával jen ze setrvačnosti, stojí zarytý dogmatik Armin von Heide, jenž chce naopak, aby Ondřej zůstal a začne ho pronásledovat... Skrze názorový střet obou mužů snímek tematizuje otázka víry a svobody, podtónem je i Arminova nepřiznaná žárlivost."

Sice už diskuse ochladla, ale můj názor je, že účení křesťanské obsažené v Bibli bylo stejně platné ve středověku i dnes. Jen si jej mnozí přispůsobovali tomu svému jednání a době, v které žili. Jedno je ale jisté, Ježíš by si určitě nepřál, aby Armin tu ženu zabil. Přeci jeho učení vycházelo z odpuštěni a milování bližního svého.  Takže, pokud to lze soudit z pozice křesťanské víry, nejednal správně i kdyby to měl v regulích řádu. To je mé mínění.

Peter II.:
K tomu všemu můžu jen dodat, že se mi opět ukázalo, jak velký rozdíl je (pro mě až nepředstavitelný) mezi světem dnes a tím ve středověku. :)

K té poslední věci se sobeckostí: Chápu, že se to může zdát podivné, jak jsem to napsal. Zkusím se tedy rozepsat, jak jsem to myslel: Armina vidím (lépe řečeno viděl jsem) jakožto sobeckého člověka z toho důvodu, že vzal život jednomu člověku (Lenoře), aby mohl žít jiný (Ondřej). Kdyby byla válka, a Armin to kosil, jak by mu to pod ruku přišlo, tak bych to ještě pochopil. Ale válka nebyla a tak nedovedu pochopit, jak někdo (byť je to boží rytíř a má to posvěcené) může "jen tak" někomu vzít život. Že Armin směl vraždit, protože Lenora (z)hřešila? To je pro mě nepřijatelné. Já vím, opět se na to dívám z dnešního pohledu, a to je špatně. Ale nezdá se mi, že by to pro božího rytíře byla jen formalita - spíš myslím, že o tom hodně přehodně přemýšlel. Třebaže (podle středověkého nahlížení) ani nemusel

Stegman:
„Pro mě tenhle film je podstatný v tom, že ukazuje to středověké nahlížení...“
„A co taková Leonora? Četl jsem tu, že zhřešila, když svedla mnicha. Ale copak se na to nemohla dívat tak, že když se Ondřej po letech vrátil, tak to už nebyl mnich, ale obyčejný "hříšný" člověk?“
 
- No ako už na začiatku píšete - stredoveké nahlížení. A práve preto je tu trochu pochybnosť, žeby stredoveká žena a dokonca šlachtičná, ktorá i každý deň chodí do kostola, nevedela, že ak sa niekto raz stane mníchom, je to navždy. Žeby toto nevedela?  Mnísi,  v steredoveku i  dnes, v kláštoroch skladajú večné sľuby, nie je možné ich zrušiť. Mních je už navždy mníchom, aj keď utečie z kláštora, toto zo seba nezmyje. Ak sa raz  stal duchovnou osobou, už je ňou natrvalo. A keď to hoci i sám začne odmietať, tak iba hreší,  nie je mu možné sa odmnichovať, nie je mu možné zrušiť ten raz daný večný sľub.  Aj mních v civile je stále mních, a zviesť ho, je stále obzvlášť ťažký hriech. A ona dobre vedela kde bol, vedela odkiaľ prišiel..., tak  žeby akurát nevedela o týchto veciach?-  
 
- Mno, to sa mi zdá veľmi málo pravdepodobné, nie je to predsa nejaké malé dievčatko, ktoré pasie husy.   Ako som už uviedol, je to šľachtičná, nie je už ani najmladšia, žeby azda pre svoju mladosť toho o niečo menej vedela než by mala, tiež žije v stredoveku kde sa aj celkovo prísahy a všetko berie dosť vážne. A ešte v tom filme aj dosť vidieť, že so svojou túžbou po ňom spočiatku aj zápasí, z čoho sa mi zasa len naznačuje, že aj sama vie, že tá jej túžba a lačné pohľady  za ním, nie sú celkom kóšer, nejakú vinu zrejme cíti, ale ten sexuálny pud je veľmi silný,  takže rozhodne sa  ho predsa len zviesť.
 
- Žeby teda nevedela o pomeroch v ktorých žije, sa mi, i z toho všetkého,  zdá ozaj málo pravdepodobné. Ale aj keby naozaj nevedela, trest smrti by bol pre ňu rovnako skoro samozrejmým trestom. 
 
 
"Armin moc neřešil, jestli je hříšná nebo ne. Viděl ji hlavně jako překážku ve své snaze, aby se Ondřej vrátil k řádu."
 
-         Ano, tiež sa mi tak zdá, že jej hriešnosť ozaj príliš neriešil, čo neznamená, žeby si toho nebol vedomý,  len odhodlal sa na to  hlavne z toho dôvodu, že ona bola tou prekážkou. No a  po tej katolíckej morálnej stránke jednal  len  správne, niet mu čo vytknúť, keďže zabil len osobu, ktorá si ten trest smrti za zvedenie rádového rytiera po právu zasluhovala. A on ako boží rytier mal aj právo na svojich cestách takéto tresty vykonávať. A teda nespáchal žiaden  hriech. 
 
 
"Armin si totiž představoval všechno to dobro, které by Ondřej jakožto mnich mohl vykonat. A to Ondřejovo dobro že by převážilo všechno to, co Armin napáchal."
 
-         Mno, tak to si  ale vôbec nemyslím. Aby Ondrej svojim dobrom vyvážoval Arminove hriechy... takýto zámer v Arminovej ceste absolútne vôbec nenachádzam. To by predsa Armina najpr zobrazili  ako nejakého hriešnika, aspoň trochu. Armina  mi ale naopak všade len ukazujú ako  priam svätáho muža, stelesnenie vzorného katolíckeho rytiera, ktorý je absolútne bez poškvrny. V celom filme som na ňom nezbadal jediný hriech, ani len drobnú náklonosť k nejakému hriechu, proste vôbec nič. Armin je všade len dokonalý. 
 
"Naznačovali jste tu, že Armin vraždil jen proto, aby kamaráda Ondřeje zachránil před peklem.Takže jen proto? - že to byl kamarád? To mi přijde na člověka, který stále řeší otázky spravedlnosti, ctnosti a hříchu, strašně sobecké. Ale jestli to tak bylo (udělal to z čistého kamarádství), tak ten příběh v mých očích dostává (opět :)) zcela jiný rozměr."
 
-         Ano, presne tak sa mi to celé javí. Je to jeho kamarát, je to jeho brat. Akurát  len nejako nechápem čo  Vám sa na tom zdá byť sebecké? Sám seba je ochotný obetovať za záchranu svojho brata,  veď to je práve naopak ukážka vzornej nesebeckej kresťanskej lásky k svojmu bratovi. Ktorá do takej miery ani od nikoho nie je vyžadovaná,  ale vždy vysoko si toho ceníme a má našu obrovskú úctu, kto sa tak zachová.  Aj Kristus sa obetoval za iných.
 
-         Ale možno len nejaké nesprávne vnímanie slova „sebeckosť“. Sebeckosť je vtedy, keď niekto nejakým spôsobom  sám seba sa snažil uprednostniť pred iným (svojim bratom) a obzvlášť ak to ešte aj robí nie celkom čisto a čestne. No vidíme, že Armin robí všade len opak, a to od samého začiatku. Dokonca ešte v kláštore keď je vyhlásený post, všetci len dostanú po jednej rybičke, Armin vidí, že kamarát je nejaký smutný, a tak dá mu na tanier k jeho rybe i tú svoju rybu. Armin sa pre potešenie kamaráta vzdá vlastného jedla, prihodí ho kamarátovi aby  mal viac. Zasa jeden nádherný skutok...
            Inu, Armin je svätý v každom ohľade.

Britrik: 
Tak Britrik, obávam sa, že tá jeho odovzdanosť nebola až taká naozaj odovzdaná, skleslý síce asi trochu bol ale spomeň si ako sa zapálene a horlivo pýtal kňaza, že kedy bude tá svadba.  Myslím, že niečo stále špekuloval, a na tú svadbu teda neprišiel až tak odovzdane ako pôsobil, bol smutný to iste, ale myslím, že popri tom aj trochu stále špekuloval, len ešte asi  ani sám nevedel čo by mal presne spraviť. A to že sa ho Lenora dotkla, no ja by povedal, že tým si len dala ďalší klinec do rakvičky, jej osud by bol asi aj tak rovnaký. Spáchala ďalší hriech. Ale nevylučujem, ba celkom aj pripúšťam, že tento dôvod sa mohol v tej chvíli stať pre Armina aj  tým hlavným motorom.  Ano, žiadna žena sa jeho – Božieho rytiera, nesmie dotknúť, inak beda takej žene, to už vysvetľoval tej slepej. A Lenora ho už pri bráne  chytila za ruku a viedla dnu,  hneď som si vtedy spomenul na tú slepú a začal mať o Lenoru trochu obavu, či jej tam na fleku neodtne ruku, ale keď som videl, že môj milovaný Armin ako by nič, obavy sa vytratili...

Britrik: Nejsem si jist. Asi bych se na to měl zase znova podívat. Jistě, že ne jen kvůli tomu polibku, že ;o)

Stegman: Ondřej byl zjevně příslušník nižší šlechty, takže hospodařit chtě nechtě musel. Vím, že je ten středověký model pro nás v podstatě nepochopitelný. Ony jsou ale často nepochopitelné i mnohem mladší události, třeba Goethe, který měl při cestě přes Alpy v kočáře zatažené závěsy, aby nemusel vidět ty "ohavné a neuspořádané" hory, nebo třeba běžná barokní středoevropská praxe, při níž byla poušť v biblických příbězích malována jako hustý temný les, protože jej tehdejší lidé vnímali jako místo podobně nevlídné a životu nebezpečné. Docela nepochopitelné jsou ostatně přece i někeré události dvacátého století...

Šandík: Je otázka, jestli to bylo i pro svědomitého Ondřeje "pod jeho úroveň", ale vzhledem k tomu, že si rychle přivykl loveckým zábavám, apod., tak to bylo stejné asi i v "nehospodaření". Každopádně díky.

Stegman: Skutečné hospodaření bylo až záležitostí pozdního středověku a to ještě jenom u některých rodů, například u Pernštejnů. Jejich ohromný pozemkový i majetkový růst nebyl výsledkem ničeho jiného, než prostého faktu, že se neštítili na svých majetcích systematicky a důsledně hospodařit. Často to byli příslušníci spíše méně vznešených šlechtických  rodů (zrovna ti Pernštejnové začínali v 15. století prakticky od nuly) a k hospodaření je přivedlo právě to, že prostě nemohli neomezeně utrácet. Samozřejmě, už takový Karel IV. byl panovník nového střihu. Už jen fakt, že uměl číst a psát byl dost mimořádný.  Většina členů středověké šlechty ale byli z dnešního pohledu nekultivovaní primitivové, kteří dokázali především bojovat. Určitými náznaky hospodaření bylo například provozování panských pivovarů (s povinností poddaných odebírat pivo právě a jedině tam) ale to je asi tak všechno. Pak snad už jen oblíbené udílení práv městům, což se dělo za tučné poplatky. Šlechtici zkrátka preferovali rychlý zisk bez jakékoli námahy. Býti hospodářem znamenalo "nemít patřičnou úroveň". Hospodařili jen ti, kterým nic jiného nezbylo - přísušníci nižší šlechty.

Šandík: Hmmm.... to mi nedošlo. :( To je to vážně tak absolutní pravidlo? Nebylo ve středověku pána-hospodáře? Četl jsem, že králové objížděli pořád dokola svoji zemi a  živili se tím, co jim kde nabídli jejich "správci" svěřených území. Ale přece to všichni králové nedělali jak přes kopírák... Jistě existovali králové hospodární i nehospodární. A tudíž lidem oblíbení i neoblíbení (stejně bych to viděl u panstva). Nebo ne?

Stegman: Kvůli takové tvrzičce se války nevedly ;o)
A pokud jde o středověké prosperování, tak panstvív se nejlíp rosperovalo bez pána, protože ten je zprominutím jen a pouze vyžíral. Věci jako je "hospodaření" šlechtických majitelů patří až do raného novověku.

Šandík: Copak oni neexistovali? ;)

A ještě jeden aspekt toho příběhu mě napadl: Arminův čin mohl mít dopad na obyvatelstvo Vlkova... Zkusím se vžít do postavy vesničana: Panství léta chudne, rozpadá se, zkrátka je bez pána. Přijede Ondřej, právoplatný dědic a ex-mnich. Panství vezme pevně do ruky, je velká šance, že začne prosperovat. Když tu se přiřítí Armin, zabije mladou paní a poplete pána natolik, že pán zase odjede pryč. Panství upadne do nejistoty: Bude válka? Nebo si pozemky rozdělí šlechta z okolí? Nebo se tam usadí loupeživé bandy? Nic nadějného.
To, že svým činem dost možná způsobí úpadek celého panství, Arminovi muselo být jasné. A že to přinese utrpení mnoha lidem. To mu jistě taky nepomohlo v rozhodování. 
No, možná už to přehánim. :) Ano, Vláčil mě tímhle filmem dostal. :) O dost víc než Andrej Rublev (i když ten měl krásnější záběry).

Stegman: Díky za kompliment ;o)
Člověk jedná daleko víc pod vlivem emocí, pocitů, obav, pudů...  Leonořino jednání je z tohodle hlediska v podstatě jasné. Byl tu mladý, sympatcký, svobodný chlap. Na to přece není třeba složitých rovnic. U něj to ostatně bylo víceméně podobné... Nejsoužitější (a taky nejvíc diskutábl) je tu asi Arminova volba. Po pravdě nevím, jestli byl nebo nebyl jeho čin z hlediska tehdejší teologie hříchem, ale dost možná i ano. Souhlasím s tím, že prostě snažil odstranit bezprostřední, zjevnou příčinu Ondřejova "odpadnutí". Samozřejmě si to určitě dokázal sám pro sebe nějak hezky logicky a teologicky zdůvodnit ;o)
Mimochodem, uvědomujete si, že tahle debata vlastně krásně ukazuje Váčilovu režijní genialitu? Debatujeme tu o filmu, jako by to byl reálný příběh reálně žijících a jednajících lidí. Tohle mám na filmu rád. Dokonale nás všechny dostal ;o)

Šandik, Peter II., A_R_M_I_N: Po dlóóóóuhé době jsem tu na csfd narazil na hodně zajímavou a plodnou diskusi, a tak vám prostě musím poděkovat za nové obzory. :) Přestože jsem se nedíval na Armina a spol. tak černobíle, jako někteří uživatelé, až takhle "počtářsky" jsem to neviděl (jeho duše × její duše, můžu nechat o 11 deka víc? :)). Což neberte špatně, já jen uvažuju v jiných schématech. Pro mě tenhle film je podstatný v tom, že ukazuje to středověké nahlížení na život z pohledu několika lidí (navíc dosti rozdílných). Jak na to (možná) nahlížel Armin nebo Ondřej, toho už tu bylo řečeno hodně. A co taková Leonora? Četl jsem tu, že zhřešila, když svedla mnicha. Ale copak se na to nemohla dívat tak, že když se Ondřej po letech vrátil, tak to už nebyl mnich, ale obyčejný "hříšný" člověk? A tudíž se přece nemusela cítit před Arminem vinna, že svedla někoho, koho neměla (krom toho to on svedl ji, ne obráceně). Ve filmu bylo ukázáno, že se snažila Armina si udobřit (přestože mohla být spíš uražená), byla k němu vlídná. Neviděl bych v tom vypočítavost, ale spíš dobrotu. Podle mě, zkrátka, jak se říká v Městečku Palermo, zemřel nevinný občan. :)

Armin ji zabil, aby se Ondřej vrátil do kláštera. To ano, ale myslím, že to hlavní Arminovo dilema nebylo v tom, jestli počítat Leonoru za hříšnou nebo ne (na to ji ostatně moc neznal). Podle mě je to takhle: Armin moc neřešil, jestli je hříšná nebo ne. Viděl ji hlavně jako překážku ve své snaze, aby se Ondřej vrátil k řádu. Armin si totiž představoval všechno to dobro, které by Ondřej jakožto mnich mohl vykonat. A to Ondřejovo dobro že by převážilo všechno to, co Armin napáchal. Arminovo dilema vidím v tom, jestli zabít (Co když už Ondřej nebude chtít se stát mnichem? Už jednou zklamal! - Pak by to byla zbytečná vražda...), anebo Ondřeje zanechat v hříchu (a v klášteře se tím užírat).

Naznačovali jste tu, že Armin vraždil jen proto, aby kamaráda Ondřeje zachránil před peklem.Takže jen proto? - že to byl kamarád? To mi přijde na člověka, který stále řeší otázky spravedlnosti, ctnosti a hříchu, strašně sobecké. Ale jestli to tak bylo (udělal to z čistého kamarádství), tak ten příběh v mých očích dostává (opět :)) zcela jiný rozměr.

A_R_M_I_N: Peter II.: Pánové, tohle fakt není warez. S těmi odkazy si říkáte o problémy... Kdokoli, kdo dosáhne na klávesnici, si to najde sám, je to tu naprosto nadbytečný...

To Peter II. A človece, presne. Armin nspáchal absolutne ziaden hriech, len dobrý skutok. A mne osobne bol Armin od samého zaciatku nesmierne sympatický, úžasný člověk. Len dnes sú dokonca aj mnohí katolíci oblbnutí roznymi pacifistickými sektami, typu Jehovisti, že si myslia, že zabitie je vždy len hriechom. No povodné staré cirkvi /Katolíci, Pravoslávni, Ortodoxní/, vedia, že Kristové slová o milosrdenstve sú len odporúčaním, a nie nejakým absolútnym neporušitelným príkázom, veď Kristus zároveň jasne hovorí, že neruší Starý zákon, ktorý trestať jasne káže. Táto celá Kristova náuka sa vždy chápala približne tak, že máme byť milosrdní a netrestať len vtedy ak je to možné. Niekedy to ale možné nie je a ten prísny Starý zákon musíme uplatniť. Odpustíme a sme milosrdní ak sa dá, ale je každému jasné, že keby sme zločincom iba odpúštali, narobili by sme tým viac zla ako dobra, a oni by si toho ani vobec nevážili, len by to pokladali za našu blbosť. Je správne odpustiť ak sa dá, ale niekedy sa nedá práve pre dobro a záchranu iných, a tak to bolo aj v prípade Armina a tej hriešnej ženy. Musel ju strestať aby zachránil svojho rádového brata pred zatratením, kde by vďaka nej iste skončil.

To Peter II. S tými DVD u nás je to fakt často pravda. Je to o nervy, člověk to kúpi a može to rovno vyhodiť. Takže mu nič nezostáva len si to stiahnuť, aj preto ten link sem kľudne dám aj ja, nech si hovorí kto chce čo chce. Kto chce nech si tento starý, ale pre mna asi najlepší Československý film stiahne, oplatí sa: http://www.uloz.to/8666929/udoli-vcel-1967-dvdrip-xvid-cz-avi

Šandík: Vďaka za pochvalu. ------- Ale ešte by som niečo pridal, čím mnohé tunajšie tvrdenia krásne otočím.. Ako katolík trošku o týchto veciach viem, a prteto i viem, že to nemusí byť až také jednoznačné ako sa niektorým javí. Ten Arminov skutok (zabitie) totiž nemusí byť zlý (hriešny), ale naopak skutok dobrý. Ale než to plne vysvetlím, najprv základné vnímanie bytia z pohľadu tradičnej katolíckej viery – Predovšetkým úplne zabudnite na súčasné vnímanie západného ateizovaného sveta, akoby zabitie bol ten najvačší zločin. To, na čo treba najviac pamätať je, že tento pozemský život nie je dôležitý, jediné čo je dôležité je dosiahnuť život večný, na ničom inom nezáleží. ––– Náš hlavný hrdina, že zradil sľub, ktorý slávnostne v kláštore pred Bohom dal, sa tým dopustil smrteľného hriechu. Kto zomrie v stave smrteľného hriechu obyčajne končí vo večnom zatratení (natrvalo stratí večný život). Takto slávnostne pred Bohom a cirkvou daného sľubu ťa môže zbaviť iba ak biskup (nie bežný kňaz), ale aj dnes to robia biskupi veľmi neradi, v stredoveku vec asi takmer nemysliteľná, na to by si musel uviesť biskupovi veľmi pádny dôvod, a uvádzať mu ako dôvod, že chceš chodiť na poľovačky a mať ženu, to by ťa asi len vysmial. ––– Ďalej pozor, veľmi ťažkého hriechu sa dopúšťa i tá žena. Náš hlavný hrdina je mních. A zviesť kňaza alebo mnícha je obzvlášť veľký smrteľný hriech, sú to Bohu zasvätené osoby, hriech je už i túžiť po takej osobe. –––– Je skutočne veľmi otázne, či sa Armin vôbec dopustil tým zabitím nejakého hriechu. Ako Boží rytier má totiž aj plné právo trestať zločincov – hriešnikov, má právo uplatniť aj trest smrti. Ako učí Svätý Bernard – rytier zabije a ničoho sa neobáva, lebo zabitím hriešnika vykonáva spravodlivosť. A ak je sám zabitý, ide rovno do neba. A tá žena, keďže sa dopustila smrteľného hriechu, trest smrti po právu zasluhuje. ––– A k tomu ešte aj berme do úvahy logiku toho - zabitím jedného z toho mileneckého páru sa pre večný život zachráni aspoň ten druhý, inak by skončili v zatratení obaja, on i tá jeho žena. Keď to takto vnímame a všetko vyššie uvedené berieme do úvahy, tak to vyzerá, že Armin nespáchal hriech, ale len očividne dobrý skutok – aspoň jedného zachránil. A celkom by som nevylúčil ani to, že možno zachránil oboch, keďže sa od nepamäti traduje, že pokiaľ ťa za svoj hriech potrestajú ľudia na tomto svete, o to menej ťa bude zaň trestať Boh na tom druhom. Brať do úvahy pravdivosť aj tohto tvrdenia, tak je možné (aj keď nie 100% isté), že tá žena schytala akurát ťažký očistec, nie peklo. Čo by teda znamenalo, že Armin svojim skutkom skutočne zachránil dokonca oboch. ––––A v tom filme sa nám ešte i naznačuje, akoby tento spásonosný nápad prišiel na Armina z hora, viz jeho poslednú modlitbu pri meči tesne pred tým zabitím, skutočne to vyzerá ako by dostal nejakú víziu, nejaké Božie vnuknutie. A konať Božiu vôľu – z poverenia Boha, je zasa len dobrým skutkom a neodškriepiteľne vždy. Tamojší kňaz následne síce vníma jeho skutok ako hriech, ale v tak krátkom čase si to prostý knaz sotva mohol v hlave rozložiť a popremýšľať o tom, nehovoriac, že stredovekí kňazi, obzvlášť na podobných odľahlých miestach, neboli vo viere príliš vzdelaní. Takže, inu, záver je jasný: Armin žiaden hriech nespáchal, práve naopak, vykonal veľmi statočný dobrý skutok.

lupuscanis: Už som to sice zmazal, ale asi to pridam znova, kedźe neviem ako u vás, ale u nás tie DVDčka s filmami sa často predávajú v katastrofálnom stave, kúpim s tým istým filmom dva a jedno i druhé je dobabrané, preskakuje, zasekáva sa... Naštvaný stiahnem to z netu a film ide bezchybne. Takže kto má podobné problémy, nech len stahuje, výrobcovia si sami za to možu.

Peter II.: Díky za zajímavé postřehy. Jsou obohacující.

Mně se to tedy zdálo až moc utahané, a to jsem se na Vláčilův snímek těšil, protože historii a historické filmy mám rád. Komornost příběhu mi nevadila, ale bezvýrazné dlouhé pohledy už ano. To ve středověku nemluvili a jen na sebe zírali? Chápu, že někdy jsou pohledy nad slova, ale udělat takto celý film to už chce výjimečně povedenou (neunylou) režii. Potom co se příběh pomalu rozjížděl jsem čekal na spor obou hlavních představitelů. Rozuzlení se dá z dnešního pohledu chápat  jako odsouzeníhodný fanatismus Armina, který neváhá ve jménu víry zabíjet, aby spasil sebe i svého svěřence. Z jiného pohledu (bližšího středověku) se to však dá chápat jako otcovský vztah Armina k Ondřejovi. Ondřej se rozhodl žít světský život a nehledět na následky, nehledět na Boha. Možná už po tom, co zažil, ztratil i víru v Boha, možná chce být jen štastný hned a nečekat na smrt :) - Ondřej se tedy po letech vrací na místo, kde poznal jediné své štěstí svého života a rozhodne se užívat dokud žije. Armin miluje Ondřeje natolik, že se sám rozhodne obětovat svůj věčný posmrtný život vraždou jiného člověka, aby Ondřej svůj posmrtný život neztratil. Je též možné, že Armin se cítil již zatracen kvůli svým minulým činům a záchrana Ondřeje se tak jevila jako jediná logická možnost. Líbila se mi kamera a pěkně stylizované jednotlivé scény, ani navozenou skoro magickou atmosféru tomu nemůžu upřít.  Na druhou stranu se to hodně táhne, chybí dialogy a nejsou z toho cítit žádné emoce. Bezesporou je to zajímavý film a někdy se na něj určitě znovu podívám a možná i přehodnotím.

Ako píše Ghoulman, skutočne nejde tu o slobodu, ale o voľbu cesty života. Hlavný hrdina utečie z kláštora, opustí svoj rytiersky rád, vráti sa domov, no po čase ho návrat do toho kláštora zasa láka, dosť výrazne sa to vo filme dáva najavo - hlavný hrdina sa niekam len zadíva, zasníva a už je tam šum mora, ktoré bolo pri kláštore, alebo krásne piesne - chorály, ktoré sa v kláštore ozývali... Má dva svety, ktoré ho lákajú - ten mystický u rytierskeho rádu, a ten svetský - poľovačky, žena a pod. v dome svojho otca. Jeho priateľ z kláštora, skúsený rytier ostrieľaný v boji s moslimami vo Svätej zemi, sa rozhodol íst za ním a presvedčiť ho aby sa vrátil, to si ukladá za svoju misiu. A po všetkých dlhých peripetiách v závere príde aj na to ako, pri modlitbe u svojho meča ako keby mal z hora dané osvietenie a prišiel na tú jedinú možnosť, a tá je - musí odstrániť tú ženu. Ona je v skutočnosti ten hlavný dôvod prečo sa jeho priateľ nemôže vrátit. A skutočne je to tak, keď zabije ženu, s ktorou sa práve hlavný hrdina sobášil, situácia sa okamžite mení. A už len vidíme ako sa náš hlavný hrdina vracia do svojho káštora. Stálo to síce veľa, stálo to život, ale misia je splnená a hlavný hrdina je zachránený pre život večný...

Milý Vlčku ;o) Já jsem zkrátka historik umění a to mi nikdo neodpáře. Ovlivňuje to moje vnímání i reakce. Ovlivňuje je mimochodem minimálně stejně silně, jako moje víra... Pokud se ti to nelíbí, tak moje komentáře nečti, pokud ano, tak se jimi nech obohatit, třeba i znejistět, možná naštvat. To všechno považuji v důsledku za zdravé ;o) Nevím, jaká je tvá odbornost, ale vsadím boty, že ovlivňuje tvoje vnímání světa stejně, jako ta moje...
Pokud se vrhnu do konkrétních reakcí na tvůj příspěvek pak:
1) Ten text mě nijak nevykolejil, prostě jsem ho jen použil jako určitý oslí můstek k vyjádření svých pocitů z filmu samotného. Existuje minimálně sto a jeden film "ze středověku", jejichž protagonisté se se s psychologií "středověkého člověka" naprosto míjí. Konstatoval jsem, že Údolí včel je to dělá podstatně méně než jiné filmy, ergo, říkám tím, že Údolí včel "zobrazuje psychologii sředověkého člověka mimořádně dobře, byť ne bez přešlapů" (a prosím, nechytej mě za slovíčka, neboť témata oscilující kolem slov: chyba / autorský záměr / dojem / pocit / umělecké sdělení, jsou dosti "nevyčerpatelná". Něco z toho se ovšem pokusím vysvětlit v následujícím.)...
2) Obávám se, že tvoje tvrzení o "umění" je prachsprostý (byť asi nevědomý) alibismus. Ať chceme nebo nechceme, odráží KAŽDÉ umění nějakým způsobem náš existující svět, respektive naše vidění tohoto existujícího, žitého a vnímaného světa. Pokud by se Armin dejme tomu v rozhovoru s Ondřejem najednou nerušeně podíval na náramové hodinky na své pravé ruce a poté dál nerušeně pokračoval v hovoru, asi by nás to "poněkud znejistělo". Rozhodně bychom hledali klíč k této záhadě, ať už v nějakém nepochopitelné opomenutí, v záměru režiséra (a samozřejmě by tu byla kardinální otázka "co tím chtěl říci?"), v provokaci, v symbolickém odkazu.... Co já vím... Určitě by se na to téma dalo napsat několik hezkých diplomek... Anachronismy ve filmu nás zkrátka obecně provokují. Problém je IMHO jenom v tom, že já mám díky své odbornosti "práh citlivosti" na anachronismus podstatně níž než běžný divák. V ničem jiném...
3) Pokud jde o srovnání s Markétou, všimni si prosím, že je ta věta navazuje na větu konstatující, že "včely" tu mají vyšší hodnocení, než "Markéta". Z toho pochopitelně plyne pouze to, že zdůrazňuji mimořádnost Markéty. Nic víc a nic méně. Pokud bych byl přesvědčen, že "včely" jsou špatný film, jistě bych jí neudělil 90% a pět hvězdiček...
PS: omlouvám se za délku, ale vysvětlovat jednoduše složité věci (aniž bych přitom neměl pocit, že se tím stávají nepravdivými) neumím...

Šandíku, v komentáři polemizuješ s oficiálním textem distributora? Byl ses vůbec schopnej normálně podívat na ten film, když Tě ten text tak vykolejil? Co je probůh na Údolí včel tak jednoznačného, tak černobílého, tak řezajícího realitu a skutky na dobré a špatné? Údolí včel není hutné a magické? Méně hutný a magický je vedle Markety prakticky jakýkoli film. Ale že by Údolí nebylo magické? A hutné? __ Tvůrci by měli pravdivěji/přesněji zobrazovat historické reálie? Aha. A není to umění? To je něco, co Ti má podle mě spíš prostřelit díru do hlavy, zpřevracet (domnělý) jistoty, a donutit Tě hledat jinde, a ne se krčit 'před' a rovnat 'podle' načtených vědomostí.

Braveheart: Protože dějiny už jsou takové, že jednotlivá období mají své typické znaky. Samozřejmě hrozí, že nám v té generalizaci uniknou některé nuance. Nezapomeň ovšem například na to, že minimálně do konce 18. století v mnoha věcech ovšem až do konce 19. století byla (evropská) společnost myšlenkově a názorově daleko homogenější než ta dnešní. A to přesto, že tehdy existovaly obrovské a dnes zcela nepředstavitelné kulturní a sociální rozdíly, například mezi městskou a venkovskou společností, mezi vrstvami privilegovanými a neprivilegovanými atp...

Vůbec nechápu, jak to můžeš takhle globalizovat na celou středověkou společnost.

Když někdo dokáže klášteru pro spásu své duše odkázat řekněme pětinu svého majetku (a tím pochopitelně tak nějak "ošidit" potomky), tak bych asi nemluvil jen o "silném vědomí smrtelnosti". Tehdejší teologie znala jen dvě cesty k věčnému životu, absolutní svatost (které většina lidí nebyla schopna) a nebo zbožná nadání, která měla tak nějak obměkčit spravedlivého a krutého Boha, neboť dotyčný dobře věděl, že jeho hříchy jsou velmi závažné (a často skutečně byly), nezřídka dokonce "smrtelné " (středověk byl holt krutá a těžká doba - pokud nezabiješ, budeš zabit). Pokud byli lidé tehdy schopni například nechat v kostele před k tomu účelu zřízeným oltářem odsloužit deset tisíc mší svatých za spásu své duše, tak mi to nepřijde jako úplně "racionální" nakládání se smrtí. Samozřejmě by se dalo říct, že existovala nějaká zažitá "taxa" a tou lidé "racionálně" vyčíslili míru své hříšnosti, jenže to neodpovídá. Čím bohatší člověk, tím vynakládal na "spásu své duše" víc prostředků a rozhodně nelze tvrdit, že čím byli bohatší, tím byli hříšnější... To nebyla "racionální" taxa, ale iracionální snaha se pokud možno vykoupit... Ostatně, tyhle praktiky známe dobře i z raného novověku, kde už jsou velmi dobře popsané a dokumentované. Mimochodem, Johann Sebastian Bach složil skladbu s názvem "Strach ze smrti" a to přitom jako luterán měl dle teologie své církve spásu daleko jistější, než středověcí katolíci s jejich spekulativní teologií...

si dovolim teda nesouhlasit. dle mě se tehdy lidé víc smrti nebáli, v tom smyslu, že je spíše ovlivňovala tím, že prostě byla všední přítomností v životě každého (narozdíl ode dneška). .. a minimálně v uměleckých dílech měla vždy nějaký symbolický smysl, než že by měla označovat to, jak se tehdy lidi báli. takže sice s tebou souhlasím s tím, že se zajímali pochopitelně jak o ten dobrý život, tak o tu smrt. . .ale nebylo to imho způsobeno strachem ze smrti.

Maftík: Je to fakt, ověřený nejlépe, jak je to v daným souvislostech možné. Je to něco, o čem velmi silně vypovídají dochované památky hmotné kultury té doby. Je to interpretace, ale rozhodně ne jen moje, nýbrž řady významných badatelů. Doporučuji prostudovat si například Dubyho "Věk katedrál"... Samozřejmě to neznamená, že by tehdy lidé nezažívali pocity štěstí, že by se neuměli radovat, že by byli jen permanentně sešněrovaní strachem. Prostě to znamená, že ten strach se smrti byl neustále více či méně latentně přítomný. Proniká všemi výtvarnými díly té doby, všemi literárními památkami atp... Pochopitelně je nutné rozlišovat raný, vrcholný a pozdní středověk. Zatímco řekněme 12. či 13. století bylo tím strachem svázáno výrazně více, 14. či 15. století naopak znamenalo relativní blahobyt a díky tomu také lepší zajištění, menší staros o "spásu duše" a daleko větší zájem o "pomíjivé" nebo dokonce "hříšné radosti". Že ovšem tento středověký strach ze smrti a snaha najít návod na "dobrý život" a také "dobrou smrt" pokrývá celé období středověku, dokládá mj. například tvorba Hieronyma Bosche, která ještě v druhé polovině 15. a na počátku století 16. je těmito otázkami zcela prostoupena. Smrt a takový způsob života, který neuvrhne člověka do pekla, ale přivede jej do věčné blaženosti je totiž hlavním námětem drtivé většiny Boschových malířských děl.

Film není špatný, ale kniha napsaná podle filmu je teda o hodně lepší... Hodně se mi nelíbily přeskoky mezi scénami, kde nebylo občas absolutně možné poznat časový skok... nejvíce mě dostal však Petr Čepek, jehož "tajemný výraz" (jak vychvaloval někdo níže v diskuzi), mi připadal spíše jako kdyby pár dnů před natáčením prodělal lehčí mozkovou mrtvici.

hermitek: O "fanatismu" mluví "oficiální text distributora", ale především o něm ve svém diskusním příspěvku mluvil Prolog. Na ten jsem reagoval...
Já netvrdím, že tam ty věci nejsou. Vždyť jsem v komentu taky napsal, že: "snaha po vykreslení středověkého "fanatismu" (naštěstí) zůstala do jisté míry pouze frází uvedenou v anotaci." a dále, že: "Ǔdolí včel manipuluje a překrucuje historická fakta přece jenom méně než mnohé jiné filmy"...

ale. . .dyť tohle všechno v tom filmu přece je. šak i ten kněz tam furt upozorňuje na to, že jsou v té tvrzi tak trochu "odpadlíci", tzn se nechovají jako obyčejní lidé. . . a co se týče toho fanatismu, dyť na ty rytíře se i v tom filmu jako na hrdiny nazíralo. a navíc, kdo tam kde něco o povídal o tom, že se Armin choval jako fanatik (pejorativně myšleno tedy)? jako Arminovo chování mi přišlo pochopitelné, Ondřejovo víceméně taky. . . to prostředí mi přišlo dostatečně realistické. . . jako nemám ohledně toho žádných námitek prostě

Braveheart: Anachronismem.
My už se zkrátka neumíme vžít do vnímání středověkých lidí. Respektive, asi by to dokázali historikové, kteří se celý život zaobírají středověkými reáliemi, ale nikoli víceméně nepoučení filmaři. Navíc má takový režisér či scénárista zpravidla silnou potřebu (a není divu) vyjadřovat se prostřednictvím historického filmu k otázkám, které jsou aktuální dnes, nikoli k těm, které byly aktuální ve 13. století.
Údolí včel proti sobě staví "náboženský fanatismus" a "svobodný život", ale to je naprosto ahistorické vidění tehdejší situace. Pro středověkého člověka byla Boží existence něco naprosto samozřejmého. Žil prakticky ve stálém strachu. Ostatně obrovská úmrtnost, existenční nejistota, epidemie, hlad, různé spory s vrchností či sousedy mu k tomu dávaly řadu příčin. Smrt byla tehdy všudypřítomná. Lidský život většinou neměl žádnou cenu a velmi snadno o něj mohly přijít i vysoce postavené osoby. Je logické, že jednou z největších starostí bylo, jak si zajistit spásu a věčný život. Žádný "fanatismus" tehdy nebyl dost dobrý a na osoby, které dokázali žít v odříkání kdesi v klášteře se tehdy hledělo jako na hrdiny. Byli chápáni jako mravní vzory pro celou společnost... (ostatně odtud pramení kult světců)
Pokud by už někdo (podobně jako Ondřej) prchl z kláštera, patrně by se celý život potýkal s hlubokými pochybnostmi a obavami o spásu své duše...
Tohle je ovšem problém drtivé většiny historických filmů. Osobně mě teď nenapadá jediný, který by z tohoto hlediska zpracovával historickou látku dostatečně věrně, i když asi i takové filmy existují...

Šandík: zajímalo by mě, čím Ǔdolí včel manipuluje a překrucuje historická fakta. Naopak mi tento film přišel docela reálný. Pouč mě, moc se v tom nevyznám.

Ghoulman: Hezky vystiženo. Trochu se té otázce věnuji ve svém komentu. Máte-li chuť o tom diskutovat, osobně se nebudu zlobit ;o)

tyjo, kde se tam vlastně vzali?. . . si vybavuju teď jen tu scénu se štěnětem. . .a na začátku to bylo přece komentováno, že psy už nemají.

"Markvarte, pusť psy!"

Film podle mě není ani tak moc o fanatismu, ale o hledání místa v životě, ať světském, či náboženském. Což dokazuje i mimo jiné konec. Proč by byl takový jaký byl, kdyby se jednalo jen o kritiku fanatismu? Vláčil by si sám protiřečil a to je podle mě hloupost. Myslím, že právě jasně a polopaticky mluvící (mlčící) konec, měl od podobně povrchního smýšlení a výkladu filmu diváka odradit, což se, jak tak koukám, bohužel moc nevydařilo...

Nádherný film o náboženském fanatismu. František Vláčil vždy skvěle uměl vytvářet jakousi tajemnou atmosféru. Ta prostupuje celé toto dílo. Petr Čepek ve své životní roli, jeho charismatické ztvárnění Ondřeje z Vlkova mi vždy vyrazí dech. Vyzdvihnout musím i hudební složku která už jen podtrhuje skvělou atmosféru.