Anny

Ne že bych to nesledoval celkem se zájmem, ale nemá to už tu sílu, jaké některé starší dokumenty Třeštíkové. Ačkoli protagonistce nejde upřít jistou specifickou charismatičnost (hlavně na začátku, dokud byla ještě relativně mladá - když začala později nečekaně rychle chřadnout a vyloženě scházet před očima, pravděpodobně vlivem silného kouření, byl pohled na ni už jenom dost neútěšný), nemohl jsem se ubránit dojmu, že podobných chudých lidí s těžkým životem je tady spousta, a nejsem si úplně jistý, jestli jejich smutné osudy vlastně stojí za zdokumentování - a to jak ve smyslu toho, zda je správné jim narušovat soukromí, tak kvůli tomu, zda to vlastně dá něco divákovi (v diskusi na iDnesu jsem jako nejčastější reakce zaznamenal buď přezíravost těch, kteří jsou na tom líp než Anny, nebo fascinaci nad tím, že někdo byl ochotný mít placený sex se starou neatraktivní ženou) - nejenže jsem si v některých scénách připadal téměř až nepatřičně, když například kamera sleduje Anny šlapat chodník nebo dohadovat se na veřejných záchodech s mužem o výši poplatku, ale mrzelo mě také, jak je film relativně informačně skoupý, a vlastně toho příliš o Anny neprozrazuje, ať už co se týká její minulosti, tak třeba toho, nakolik "úspěšná" byla její "kariéra" v prostituci. Takže možná než sledovat tu její smutnou story, jsem asi víc stál o to, vidět třeba, jak by jí někdo podal pomocnou ruku, a bylo mi jí prostě jen líto a určitě ji nechci soudit, zvlášť když už není mezi námi (což mě vlastně i poněkud překvapilo, že natáčení skončilo už v r. 2012, kdy protagonistka zemřela, ale dokument šel do kin až o 9 let později). (05.01.2022)

Pravdivý příběh Anny Kašákové, lehké holky s dobrým srdcem. Ženská, na kterou se v životě štěstí příliš neusmálo. Její tragikomický osud v sobě nese všechna stigmata současné civilizované společnosti, od prodejné lásky, kterou aktérka tohoto dokumentárního filmu neprovozuje ani tolik sobě pro radost, jako spíš pro obživu, až po nevydařená manželství a neurovnané rodinné vztahy. Závěrečný tanec se smrtí je v tomto případě nanejvýš výstižnou tečkou za Anniným zpackaným, nenaplněným životem. (06.01.2022)

Anny je trošku slabším časosběrným dokumentem z portfolia Heleny Třeštíkové. Ale to jen svojí běžností, která neuráží, jen ničím zásadním nešokuje. A to i přesto, že hlavní protagonistka na růžích ustláno rozhodně neměla. Jen se s tím životním svinstvem dokázala poprat se ctí, kterou by jí kdekdo mohl závidět. (07.01.2022)

Každý si svůj osud utváří sám. Vůbec nevím, proč by mne měl oslovit život této ženy, která si většinu problémů přivodila sama (protože tím nijak výjimečná není a litovat ji není důvod), Boha se dovolávala, jen když jí bylo ouvej (jako proč ne, ale ona to brala jako nějaký jednostranně pro ni výhodný obchod bez nutnosti investovat aspoň něco ze sebe), a při tomhle stylu života se dalo žel předpokládat, že se vysokého věku nedožije, takže ten srdceryvný konec mi přišel takový laciný. Ani nějakých mouder, poznání, myšlenek se od Anny člověk moc nedozví, nějakého prozření, zvratu v životě, takže vlastně nevím, proč ten film vznikl? Jako nábor na prostitutky 60+? Že vlastně jde o docela fajn přivýdělek? Že stáří je svině? To vše dokázal Kachyňa říct uvěřitelněji během pár minut ve filmu Lásky mezi kapkami deště, včetně nostalgické písně Evy Olmerové. (05.01.2022)

Hmmm, cítím tu klasickou čpavou, leptající nosní dutinu a dveře, vůni hajzlů z devadesátek. Na Heleně Třeštíkové je vidět, že né vždy ji někdo zaujme a né vždy má chuť do někoho investovat svůj čas. Vím, že projektů má mnoho, nicméně Anny je sice natočen tak, že ve finále vidíte sešlou chudou trosku, ale ten přerod je tak rychlý, že divák dostává velmi málo informací. Režisérka bohužel natočila informačně chudý dokument, který nikterak nešokuje. Také je fakt, že natáčení neprobíhalo nijak dlouho, a mezi časovými úseky jsou obrovské skoky, vyprávění vůbec nepomáhá. Z hodné babičky pracující na hajzlech se stává prostitutka. Z této éry se dozvídáme asi nejvíce zajímavostí, než se z Anny stane smrti se bojící umírající kuřák. Jsou však místa, kdy mě zamrazilo a donutilo se zamyslet, jak dobře si žiji a jak nedobře si žijí jiní. Nezvládla přerod ze socialismu do kapitalismu. Aby mohla žít v bytě, musela si přivydělat šlápotctvím. I přes to všechno usměvavě hrála v ochotnickém spolku nebo si dokonce vdala. Ovšem její dcera s vnučkou s prokletím jménem "životní neúspěch" také trpěly a scéna, kdy dívčí zjev s pedokníratým chlapcem postávají u Anny a pohlouplá nevyzrálá slečna s naprostou lehkostí řeší, jak je pro společnost úplně zbytečná, mi vyloženě neudělalo dobře. Scéna, kdy vyzrálá prostitutka sleduje vyhánění feťačky z defekační síně, je naprosto zbytečná a pro vyprávění příběhu hlavní protagonistky naprosto zbytečná. Takových momentů je tam více, a to, co je zajímavé, konfliktní a důležité pro pochopení jejího života, je docela brzy střihnuto. Dokument je jednoduše kusý ba informačně prázdný. Hvězdičky jsou za Anny, která na počátku natáčení byla docela charizmatická žena, která se docela dobře pere se životem, jen jí nebylo dáno. Z počátku sebejistá Anny střídá stařecká podoba ženy, který v televizi vystoupí nejistým a unaveným zpěvem. Nedlouho na to si divák může povšimnouti, jak s pocitem blížící smrti jde průvodem... po té umírá. Dokument byl pro mě nepříjemným i z toho důvodu, že na Anny šlo vidět, že se velmi bojí smrti, a to hlavně proto, že na tomto světě chtěla být déle. Připomnělo mi to mou bábu, která křičela přes celou nemocnici, sama několik hodin na lehátku v chodbě, že nechce umřít. Celých několik měsíců, kdy cítila blížící se smrt, opakovaně brečela, že chce od života ještě více času, a to jí bylo 85 let. A to mě děsí už teď, je mi 27 a nechci vůbec umřít. Jestli se mi na dokumentu něco líbilo, bylo to uvědomění své smrtelnosti a toho, že nemusí být příjemná a nemusí přijít najednou. (05.03.2022)