poster

Dogville

  • Dánsko

    Dogville

  • Finsko

    Dogville

  • Slovensko

    Dogville

Drama / Thriller / Mysteriózní / Krimi

Dánsko / Švédsko / Francie / Norsko / Finsko, 2003, 140 min (Director's cut: 178 min)

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Morien
    *****

    Tenhle film přesně definuje, proč nemám ráda lidi. ♥♥♥ Je to groteska a proto odpouštím výraznou jednorozměrnost postav.(7.1.2008)

  • Bart
    *****

    Film o člověku. O tom, jaký je. O jeho kladech a především záporech. O lidské aroganci, strachu, nadutosti, sebeklamu, lži, pomstychtivosti. Městečko Dogville, ulice Elm street - noční můra každého z nás při pohledu do zrcadla. Film s morálním poselstvím, ale bez uspokojivého závěru. Někdo by řekl divadlo. I tak by se dal film možná stručně charakterizovat. Nicméně jisté prvky nedivadelnosti dělají z toho díla film. Především jsou to vynikající herecké výkony, které jsou přísně civilní a ze kterých je vidět pevná a nekompromisní ruka Larse von Triera, který si dal veliký pozor, aby někteří z herců nezacházeli při svých výkonech do teatrálnosti. Ostatně prostředí jednoho ateliéru a chudá dekorace, za kterou by se stydělo i chudé české oblastní divadlo, by k tomu mohly svádět. A propos dekorace. Buď došly těsně před natáčením Trierovi peníze, nebo to byl záměr. Samozřejmě že záměr. Proč tahat do ateliéru psa, když si ho můžu nakrestlit na zem. Ostatně nakreslený pes mi kost, na který zbyl kousek masa, nesežere. Proč shánět keře angreštu a zasvinit ateliér hlínou, když může Lauren Bacall okopávat tvrdou podlahu ateliéru ohraničenou bílou křídou. Na co pořizovat u domů stěny a dveře, když je můžou herci pantomimicky naznačit. Zvuky a jejich použití. Další genialita tohoto díla. Zatímco herci chodí po ateliéru, otevírají a zavírají neexistující dveře, zvuky jsou reálné - vrzající půda pod nohama, zaklapnutí zavíraných dveří, zvuk motyčky okopávající keře angreštu... Pro mě je tohle vynikající, ucelené, krutě reálné, formou chudé, ale obsahově dokonalé filmové dílo. Šup s ním do topky ;-)(11.11.2010)

  • movie
    *****

    Komorní - jako v divadle. K DOGVILLE uz bylo vsechno receno, ja jen doporucuji jeji reziserskou verzi presahující 170 min. Sledovat to je bolest a posledních 15 minut je jak krásné vysvobození.(4.1.2008)

  • sportovec
    *****

    Velký Dán se v rozsáhlé filmové koprodukci zaměřil na ne příliš vlídný pohled na lidskou přirozenost. Zdánlivá idyla zapadlého amerického městečka, které je opravdu ryze venkovanské, nešetří nikoho. Tajemná kráska, která se během natáčení pohybuje vlastně v přípravně výpravy, v sídlišti a v jeho domech i zákoutích, obnažuje tímto způsobem nejen sebe samu, ale i své okolí. Zdánlivě pevně sevřená komunita, náležitě vyděšená z opakovaného objevování policistů a gangstrů v nikdy předtím nevídané koncentraci, mění postupně svůj počáteční přístup k mladé ženě z jisté vlídné shovívavosti do faktického otrokářského vztahu. Pohlavní zneužívání, opakované znásilňování jinak zbožnými muži je jeho další formou. Strmý obrat o 180 stupňů, kterým se pronásledovaná mladá žena mění v "kmotra naruby" v závěru díla, zcela obrací noty, jež si tito mravní zkáze propadlí "malí" slušní lidé připravili. Závěrečná jatka, kterými mladá žena mírou vlastní krutosti předčí nejen dosavadní věznitele, ale i svého brutálního otce, Trierův pesimistický náhled na temné stránky lidské povahy vystupňovává do závěrečného akordu. Akordu zmaru, pesimismu, do formy, která svůj obludný obsah obléká do přátelsky invenční postmoderní formy. Divadlo - smiřme se s tím - se nemusí omezit jen na jeviště. Je ho plný svět, někdy i plný film.(13.7.2010)

  • Madison
    *****

    Po toľkých neistých filmových zážitkoch ma Trier konečne presvedčil až natoľko, že prvému filmu z tých ostatných udeľujem čistých 5*. Trier fascinujúcim spôsobom kombinuje drsnú formu s komorným obsahom (prostredie bez kulís s jasne vykreslenou vnútornou stavbou postáv) a najmä tá forma určená na divadelnú scénu, ma tak nadchla, že som nechcela, aby ten príbeh skončil. Mestečko s pár ľuďmi, iluzívne a magické, podčiarkujúce pár osobnostných čŕt, meniace sa pohnútky, navodenie priam diabolskej atmosféry, kde sa všetci najskôr javia ako dobrí a až postupné nazeranie do stereotypného života odhaľuje skazené vnútro, skazené zmýšľanie, zvrhlosť. Jeden z pár koncov, kde ma zlomyseľnosť páchaná na hlavnej hrdinke natoľko pohrúžila do nenávisti vyplývajúcej z celkom relevantných príčin, že som s ňou súhlasila v každom jednom kroku, v každom jednom geste či rozhodnutí. Trier ma odrovnal a Nicole Kidman bola dokonalá. Filmový drahokam, vybrúsený po formálnej (i keď nie efektnej) aj obsahovej stránke a ten silný zážitok si s radosťou uchovám v pamäti, až kým dojmy nevyblednú a ja sa nevrhnem na druhú projekciu. Masterpiece!(9.8.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace