Klapzubova XI.

Klapzubova jedenáctka ve filmovém podání Ladislava Broma je především vlasteneckou propagandou a oblíbená knižní předloha Eduarda Basse slouží pouze jako podklad, od které se odráží režisérův společensko-politický postoj v neklidné době. Levicové smýšlení nebylo mezi uměleckou elitou ojedinělé, navíc vymezení se vůči nové hrozbě bylo na protilehlém pólu nejvýraznější a nejsrozumitelnější. Ocenit se musí chytrost, díky níž vyniknou mimikry základů a romantické linie a vlastenectví levicového směru se blíží spíše podprahovému sdělení. Fanoušci knižní předlohy budou rozmrzelí ze zklamání, příznivci kinematografie také, poněvadž samotný průběh děje není strhující a ani nepřekypuje nadbytkem humoru. Hlavní postavou příběhu je Krištof Klapzuba (příjemný Theodor Pištěk), provozovatel autoopravny, zanícený fotbalový fanoušek a čestný skromný člověk. Tepe do dobových nešvarů sportovního světa a národní nezištnou hrdost staví na nejvyšší stupínek životních hodnot. Hlavní ženskou postavou je Kamilka (sympatická Antonie Nedošinská), bodrá Klapzubova žena. Nad mužskou umanutostí hudruje, aby vše podpořila svou prostou laskavostí. Hlavní postavou romantické linky je Pepík Klapzuba (zajímavý Jan Šebor), obletovaný střední útočník s nedorozuměním vztahů a poměrů. Hlavní ženskou postavou romance je Eva Bínová (příjemná Hana Vítová), zdravé děvče z prominentních kruhů. Jen díky náhodě a sportovnímu zaujetí jejího okolí může vztah pokračovat po sérii zkreslení a nepochopení. Z výraznějších postav ční nad ostatní Evin otec a zámožný stavitel Bína (dobrý Jiří Steimar), předseda pražského fotbalového klubu S.K.Meteor a velkodušný člověk. Negativně se pohlíží na sportovní zákulisí skrze mezinárodního fotbalového agenta Dostála (velmi zajímavý Vilém Pfeiffer), zastupitele mamonu peněz a prospěchářství. Komika je zastoupena postavou slavné fotbalové legendy a trenéra rodinného mužstva Hájka (příjemný Jára Kohout), vtíravým tlučhubou Novákem (dobrý Jaroslav Marvan) a lehkomyslným vtipálkem Jardou Klapzubou (příjemný Fanda Mrázek). Z dalších rolí: nespokojený kapitán fotbalové asociace (Jan Stanislav Kolár), zpívající Novákův syn Bivoj (Míla Svoboda), osvícený fotbalový redaktor Palička (sympatický Bedřich Veverka), rozhořčený profesor Šlejhar (zajímavý Stanislav Neumann), svérázný rozhlasový hlasatel fotbalových utkání Běhounek (velmi dobrý Ladislav Hemmer), upřímný sekretář fotbalové asociace (Vladimír Pospíšil-Born), povrchní Evina kamarádka Helena (Bláža Lubinská-Lustigová), či další členové rodinného týmu Standa (Jiří Vondrovič), Láďa (Vilém Šťovík), Béďa (Josef Hampacher). Olda (Raoul Schránil), Franta (Josef Zeman), Vašek (Karel Fořt), Honza (František Kužel) a dvojčata Cyril a Metoděj (bratři Ronkové). Film není určen pro milovníky Bassovy knihy, zaujme něčím jiným, neuráží a jemně podporuje národní hrdost. Historické momentky fotbalových mačů nepovažuji za průser, nýbrž za dobovou zajímavost, která není k dostání na každém kroku. (20.07.2017)

''Čechoslováci, poctiví slovanští sportovci!'' - Patetická otřesnost. Výraz meruna by měl být zakázán a ještě si dovolím zprávičku pro Enšpígla. Ty absolutní fando fotbalu, tyvole, chodící manekýni? Uvědomuješ si, že Baroš je druhej nejlepší střelec v historii našeho fotbalu a že žádnej jinej obránce neodehrál více zápasů za repre jak Ujfaluši? Ty si místo analýzy fotbalu radši dej další desinu a zaplivej si v knajpě. (11.10.2014)

Dnes by se řeklo volná adaptace. O fotbal prakticky nejde a i "díky" tristním záběrům přímo ze hřišť je dokonce na obtíž, ale nutno podotknout, že ani ve knížce nehraje kopaná prim. Stěžejní je ta vznosná idea hry pro radost. A jemná kritika těch nafintěných primadon. Klabzubáci i Eduard Bass by se divili, kam až fotbal zašel... Pro ženské publikum je tu hromada techtlí a sem tam nějaké to mechtle, ale zklamalo mě, že nejzásadnější okamžik knížky, kdy klabzubáci poprvé prohrají (s partou kluků, která si s nimi odmítne začutat), komentuje starý Klapzuba jen tak na půl huby a hned stmívačka. Jinak ale funkcionáři a majitelé klubů, jako by si s těmi dnešními z oka vypadli, inu já na bráchu, brácha na mě, lidi řvali, prásk, seděl... Prohráli jsme devět ku jedné. (14.12.2017)

Redakce Lidových novin seskupila ve dvacátých a třicátých letech do svého středu plejádu významných person české literatury, v jejichž čele stála především jména Karla Čapka, Karla Poláčka, Františka Langera a Eduarda Basse. Asi nejblíže k sobě měli Poláček s Bassem. Oba vytvořili řadu humoristických děl různé úrovně a kvality, ale jen dva romány z fotbalového prostředí se dočkaly nebývalé popularity u malých i velkých čtenářů. Bassova Klapzubova jedenáctka se stala ve své době dokonce určitým fenoménem a do jisté míry i prvním odkazem budoucí slávy české kopané tak, jak ji o několik let později zvěčnil také Poláček v Mužích v offsidu (romány dělí necelých deset let). Filmoví tvůrci nakonec sáhli po obou předlohách, ale zatímco Muži v offsidu našli svého trojského koně v zde excelujícím Haasovi, příběh otce Klapzuby a jeho jedenácti synů byl doveden k nevyhovujícím a de facto deformujícím kompromisům, nemilosrdně určených producenty a režisérem. Tomu také odpovídal výběr hereckých představitelů, přičemž volba Theodora Pištěka a Antonie Nedošinské do hlavních rolí nemusela nutně znamenat neúspěch. Na hraně se zde pohybuje především výběr chlapeckých dorostenců, vesměs neherců a profesionálních sportovců, motivovaný režisérovou snahou o získání nových, mladých lidí pro filmovou kameru. Z komerčního hlediska se jako nadmíru vhodná jeví účast Hany Vítové, svou bezpečnou polohu tu nacházejí také Marvan, herec mimořádných kvalit, Kohout, Neumann i Filipovský. Onen vlastenecký tón, implementovaný do filmu pod tíhou soudobé politické situace, jen stěží nalezne porozumění u současného diváka, přesto není od věci připomenout, že tehdy, v osmatřicátém roce, fungovala kopaná na zcela jiných morálních pravidlech, než dnes. To především. (03.10.2008)

Popravdě, film knize nesahá po kotníky...a možná ani tvůrci moc neměli v úmyslu. Přecejen to bylo natočeno v době, kdy se na tehdejším Československem stahovala mračna a byl zřejmě potřeba vytvořit snímek plný motivace a vlastenectví. O tom svědčí i závěrečná scéna, kdy mládež pochoduje s recitovanou písní, ve které se mimo jiné hlásá že budou držet stráž a bojovat proti nebezpečí. (23.02.2013)