Kamenný most

Tomáš Vorel mě už nejednou překvapil některými filmy o kterých jsem občas ani neměl tušení, že existují... A podobně jako Cesta z města je i tenhle počin trošičku podhodnocený. Autor natočil netradičně depresivní zpověď z prostředí Karlova mostu. To prostředí umělců a "umělců" se mi dost líbilo. Vorel se zajímavě vypořádává s FAMU, Věrou Chytilouvou (opravdu zajímavý pohled), ziskuchtivým producentem, cenzurou, komercí, reklamou, popularitou, zodpovědností, libidem, kapitalismem a komunismem... A ano, někdy to vyznívá jako trapné kopání kolem sebe na intelektuální úrovni studenta páté třídy, jindy Vorlovská poetika přehrávání a přehánění funguje dokonale. Každopádně nikdo nemůže tvrdit, že kamera (a mizanscéna) není chvílemi totálně geniální, a že příběhy zneuznaných umělců a jejich děl nejsou úžasné. Jó a viděl jsem to v DVD verzi, jestli tomu rozumím správně, tak nejhorší na tom je, že to bylo doplněno o ten Hanákův vnitřní hlas, což mě dost mrzí, protože jednak působil mnohdy trapně a byl jsem ochuzený o možnost tápat, uvažovat sám a v tichosti si interpretovat vyobrazení... To je něco, co se mi asi už nikdy nepoštěstí (již jsem všechny ty komentáře jednou slyšel a to nelze vzít zpět). Ale třeba je to jenom logický následek střetu Tomáše a producenta Roberta... :) (18.10.2009)

Originální verze (delší, jinak sestříhaná, bez nově přidaného vnitřního monologu hlavní postavy, bez nově předělaných triků a dalších úprav, které obsahuje předělaná nová autorská verze na DVD, o níž sice vím, ale neznám ji), viděná v prázdném sále MKP z původní, trochu zašlé 35 mm kopie, je přese všechnu únavu materiálu způsobenou časem vtahující, strhující, uhrančivá. Jako film i jako zpráva o životě, ze života v jednom čase v jedné společnosti, kterou já sama dobře pamatuji a jejíž důsledky dodnes zažívám. Depresivní to nemůže být pro nikoho, kdo nezavíral oči před realitou, vrstvami bytí a spojitostmi - a pro takové to naopak může být až euforicky sbližující a poeticky osvobodivé - protože tady poetika není poetizací a únikem, ale průvodkyní, která bolest a utrpení neumenšuje ani nedělá hezčími a snesitelnějšími, ale dovoluje krásu a magii vidět i a právě skrze ně, či dokonce díky nim, byť zároveň nutně i navzdory. ***** Na okraj: způsob natočení má jeden zajímavý efekt - čím déle film pokračuje, kapitolky v mozaice přibývají, tím je film přesvědčivější, působivější, vtahujícnější, magičtější a mocnější, a tím méně a méně z něj chcete vystoupit, a to i tehdy, pakliže jste třeba ještě v první třetině byli nepřesvědčení a chtěli odejít. *~ (01.07.2019)

Škoda hlavně scén v poslední třetině, co byly už moc na houbách. Kdyby se to prostříhalo, byla by to slušně černohumorně zparovaná deprese rozervané umělcovy duše, ale takhle to bylo chvílema už moc natahovaný a nudný, a to i v kratší DC verzi. Zajímalo by mě, jak by film působil v té původní verzi bez vnitřního monologu Tomáše, který mně hlavně ke konci už dost štval už jsem skoro nevnímal jeho obsah. Nevím, jestli by nakonec nebylo lepší vidět to bez něj celé a tu Tomášovu depresi si do toho projektovat sám, nebo jestli by to nefungovalo a film tak byl naopak nuda k nedokoukání. (24.08.2020)

I přes jistotou nedotaženost mám ten film rád a "Bořík" byl skvělej překvapil...Franzova hudba wau... V lednu 2016 proběhla premiéra režisérské verze snímku po 20 letech od vzniku snímku..Film byl digitalizován, přibyly vnitřní monology hlavní postavy Tomáše a digitální efekty. Film bude promítán pouze v klubových kinech.  přesto ho čt uvedla-viděl jsem... (29.09.2011)

"Ideální místo pro hastrmana. Tahle vrba, ta mi rozumí." Vorlův asi vizuálně nejartovější, nejpůsobivější a současně, pokud nejste z toho slova už otupěli, nejdepresivnější (a právě asi proto tak opomíjený) film. Je to jako číst Václava Kahudu, když to vidím, Vorel by dělal geniální adaptace jeho knih. Asi i hodně autobio. Hanák hraje strádajícího režiséra, co nerežíruje, chlastá, smrdí a víceméně se protlouká a poflaukuje Prahou v polovině devadesátek, tak nějak odnikud nikam. Jen krok od toho být totální houmles a selhání a nebo naopak úspěšný režisér, film skvěle vykresluje že hranice neexistují, dole a nahoře je totéž, je to daleko víc existenciální, než je u Vorla zvykem, ale taky to má svoje unika, jako třeba, že uvidíme skvělý tělo Hany Tallerové, která je něco jako devadesátková dream girl (a jak je u Vorla zvykem, ukradl si i tuhle femme fatale - i když v tomhle případě asi spíš jen kurvičku, co se točí okolo umění - jen pro svůj film). 'Kamenný most' je celkem pěkně nasnímaný a Vorel je schopen okolo toho komponovat celkem poutavý a sledovatelný cosi (jako vše od něj je sledovatelné a obsahuje trpaslíky). Vše se tak nějak točí okolo mostu, je to o umělcích a umění, strádání - umělec, co hladoví, no... mnohem ambiciózněji vyhlížející. Mimochodem, hudbu pro film skládal Vladimír Franz, který se ve filmu i objeví, tehdy pokérovaný jen částečně. V devadesátkách ale byla tahle nálada i přístupy jaksi "snadno dostupné" a tím pádem "snadno zapadnutelné" v záplavě dalších, lepších filmů, které taky hodně jely na oné náladě, kdy filmy byly jakoby z jiné reality... nejdřív nemáš co jíst, pak jseš s laptopem u ohně. Noční Praha. Cigárko s prezidentem. Chápu, že pro Vorla to asi byl dost zlomový film, jde z toho cítit hodně zoufání nad tím, že "jsem dole", ale právě pak se odrazil ode dna a, podle mě, natočil svůj nejlepší snímek 'Cesta z města', hned po tomhle. A mám ho konečně komplet. (15.10.2023)