Kouř

(3x) ,,Já tu nejsem sám, já si tady tak chlastám..." Řada uživatelů bere zde KOUŘ jako film Divadla Sklep, vycházejíc ovšem ze staršího Vorlova snímku Pražská pětka tam mnohem víc vnímám vliv poetiky baletní jednotky Křeč a hlavně pak recitační skupiny Vpřed pod vedením Lumíra Tučka (který je zde autorem scénáře). Ovšem to, co fungovalo v povídkách Oldův večírek nebo i Na brigádě z Pražské 5 takřka bezchybně, zde v celovečerním formátu působí zbytečně zdlouhavě a dochází i na vyloženě prázdná místa. Nehledě na tak šílený scénář plný trapností ze strany mladých pracovníků (především postava podnapilého hrdiny-archiváře Bédi odpudivá vzhledm i chováním), což bohužel na rozporuplných pocitech přidává a přebíjí i vcelku zajímavou zápletku. Atmosféra moderních diskoték 90.let s nástupem stylu eurodance a hiphopu mne totálně míjí, přínos zhledávám ve vykřeslení pracovních poměrů v továrně na sklonku socialismu i zajímavou kritiku režimu jako takového. Z herců stojí za pozornost mladý Jaroslav Dušek v roli šéfa výskumního oddělení, stělesňujícího absurditu minulého režimu, pak zaujme už jen krásná Lucie Zedníčková, jejíž duet "Hele kotě, vo co ti de..." je pro mne nejlepší písní tohoto rytmikálu (kdepák trapnej Arnoštek se svým teplým fajnovým hitem!). Rozhodně zajímavý film, který mi svým stylem příliš nesedl, odpuzuje mne. Nicméně souhlasím, že za vidění jaksi stojí. 55% (Naposled zhlédnuto dokonce v kině... [Kino Úsmev, Košice – Československý den 28.10.2018 ] (03.07.2017)

,,Hele kotě vo co ti de? Jestli vo to, tak dem na to! ''. Kouř je opravdu úlet, ale geniální. Vorel do filmu obsadil většinu herců divadla Sklep i některé neherce, mezi něž počítám Lucii Zeďníčkovou. Tady mi ale kupodivu až tak nevadila. Vorel do filmu šikovně zapojil i svoji studentskou práci, kterou režíroval v roce 1985 pod názvem Ing. s Tomášem Hanákem v hlavní roli. Kouř byl natáčen v prostředí skutečně brutální fabriky, která děsí nejen svým zevnějškem, ale i vnitřní spletí chodeb, kamrdlíků, kanceláří, schodišť, skladů a vůbec všelikých prostor, kde by návštěvník ihned zabloudil. Na chodbách lze najít nástěnky, vařiče, popelníky a v květináčích živořící květiny, jejichž listy nikdy neviděly slunce. Jestli jsem z někoho ve filmu opravdu nemohl tak to byl Arnošt (Šimon Caban). Bohužel to to byla jeho životní role, protože lepší roli už nehrál, ale téhle se chopil s šarmem socialistického dýdžeje. Málokdo ovšem ví, že hlas mu zapůjčil a tudíž i onen nesmrtelný hit nazpíval Martin Zbrožek, který je také slušné zvíře .-)! Mimochodem zadání znělo tak, aby ona disco píseň byla napsána co nejodpudivější jak do hudby tak do textu. A ačkoliv ta snaha tam byla, málokterý skutečný ryze socialistický hit se může pochlubit takovou nesmrtelností jako tahle skladba :-)! Tady se pan Vorel dost seknul v záměru!.-). Mimochodem ač o film zatím nejeví zájem, píseň zná i mé potomstvo, které má o k filmům z devadesátek zatím bohužel předsudky, že je to něco prastarého, pixelovatého, naštěstí už barevného se zvukovous stopou...  Snad je stáří osvítí, kdybych já selhal v osvětě!  -- A nebyl by to Vorel, kdyby se nám filmem nepokoušel něco sdělit. Tak trochu ironizuje, tak trochu si hraje, reálně předvádí bizarní obludnost socialistického inženýrství, kterou je však zároveň fascinován. To že film vznikl ihned v roce 1990, kdy se leckdo teprve rozkoukával také vysoce hodnotím. Za mne je to rozhodně za pět vostrejch. * * * * * (21.05.2015)

Tohle je film, který má/měl obrovský potenciál stát se kultovním a kdoví proč se jím nestal (i když mě překvapuje, kolik lidí ho tu vidělo - čekala jsem něco hodně pod tisíc). Zajímavý pohled na život, zábavu a práci za komunismu, jeden z mála, který mi přišel přes svou absurditu značně opravdový (ač herci přehrávají, ač je to přemrštěné až hrůza, přijde mi to mnohem lepší než třeba vychvalované "Pupendo" nebo "A bude hůř") a především velmi zajímavě a na naše poměry i originálně vizuálně pojatý. No a pak samozřejme přijde Arnošt se svou diskotékou a začnou se psát dějiny. (01.02.2010)

Nejlepší muzikál všech dob a kontinentů. Jasně čitelné motivy z Radfordova 1984: Celkový vizuální dojem (mikrosvět, umělý uzavřený oprýskaný špinavý prostor). Venkovní „prolétské“ prostory. Prolétská hospoda. Ubytovna. Ústření milenecká dvojice nahá či polonahá za oknem, v němž se odráží podobně laděný modrý výhled. On se dostává k zásadnímu démonizovanému podvratnému spisu, ona dělá nástěnku. V tělesné charakteristice obou lze spatřovat výrazné znaky podobnosti. Cigarety. Chleba a gin. Zdravíme. Komise (doslovně a v témže kontextu). Závodní jídelna, oni dva v jídelně. Lze rozlišit vnější a vnitřní Stranu (v titulkách výslovně „zaměstnanci“, „šéfové“), venku se pohybují proléti. Jedním z oficiálních produktů pro proléty je pornografie – Arnoštkova diskotéka. Naopak výrazně rozdílně se předvádí požadavek totální konformity: Mám něco dělat? - Neprudit. (02.06.2011)

Samozřejmě již dlouhé roky znám legendárního DJ Arnoštka a jeho diskotéku, ale samotnému filmu jsem se mnoho let vyhýbal, neboť jsem předpokládal, že se jedná o příšernou kravinu. O to příjemnější bylo mé překvapení. Snímek je to sice bizarní, o tom žádná, ale má poměrně zajímavý příběh a hlavně je naplněný skvělými hláškami u kterých je až z podivem že více nezlidověly. Ani písničky mi nijak nevadily, ačkoliv písničkové filmy nijak zvlášť v oblibě nemám. Zde jsou hudební scény spíše parodiemi toho co je obvykle k vidění ve standardních muzikálech a tak je i poněkud zavádějící Kouř za muzikál označovat. Film určitě nesedne každému, ale můj zážitek, po shlédnutí v letním kině s vychlazeným pivečkem, je přinejmenším fajn fajnový. (23.07.2020)