Kouř

Jestli jsem nějaký film viděl v životě hodně krát, tak je to tento film. Tento film je vlastně takový film, který jsem viděl nejvíc krát. Dal bych sem nějakou krutopřísnou hlášku, ale to je snad každá věta, co ve filmu padla. Nejsyrovější připomínka mého nejranějšího mládí, kdy to vypadalo, že to s komárem seklo a stáli jsme před čímsi novým, nadějným. Že to šlo pak do prdele, je už věc jiná. Ale tu náladu, ten mihotavý okamžik, kdy se rozhodlo, jak to bude s korytnáči, je ve filmu perfektně zachycen. Jaroslav Dušek a vůbec všichni herci i neherci... nemám pro ně ani slova chvály. Kdo se v tom filmu najde, je můj člověk. Ale já nejsem sám, já tu tak chlastááám... (24.08.2013)

Samozřejmě již dlouhé roky znám legendárního DJ Arnoštka a jeho diskotéku, ale samotnému filmu jsem se mnoho let vyhýbal, neboť jsem předpokládal, že se jedná o příšernou kravinu. O to příjemnější bylo mé překvapení. Snímek je to sice bizarní, o tom žádná, ale má poměrně zajímavý příběh a hlavně je naplněný skvělými hláškami u kterých je až z podivem že více nezlidověly. Ani písničky mi nijak nevadily, ačkoliv písničkové filmy nijak zvlášť v oblibě nemám. Zde jsou hudební scény spíše parodiemi toho co je obvykle k vidění ve standardních muzikálech a tak je i poněkud zavádějící Kouř za muzikál označovat. Film určitě nesedne každému, ale můj zážitek, po shlédnutí v letním kině s vychlazeným pivečkem, je přinejmenším fajn fajnový. (23.07.2020)

Má to cenu, dát Vorlovu legendárnímu "muzikálu totalitního věku" šanci. A věřte, že samotný Kouř má taky cenu. A to říkám jako někdo, kdo z Vorlovy tvorby neviděl nic krom Pražské 5, a to z důvodu silného pocitu nesouznění s panem režisérem na základě pouhých ukázek (a různých útržků rozhovorů zejména s představiteli hlavních rolí) z jeho počinů jak kolem mě v čase svých premiér procházely. Tahle groteskní a místy naprosto dadaistická záležitost má v sobě hromadu zcela kultovních scén (Arnoštek z nich samozřejmě ční nejvýš), a funguje jako zcela svébytné umělecké dílo. A to u mě vizuálním konceptem, texty, atmosférou, castingem a hereckými výkony boduje až někde na úrovni 80%. (06.10.2018)

Když jsem si ten film pustil po letech znovu, měl jsem z něj divný pocit. Jednak mi to už nepřišlo jako taková sranda jako kdysi, a jednak mi ten film - nejen tou výraznou stylizací - nově přišel v první řadě strašně zvláštní (spíš v negativním smyslu) a uvažoval jsem, zda má vůbec šanci oslovit diváka, který je poetikou Divadla Sklep zcela nepolíbený (můj případ), nebo mladší ročníky, kteří už nemohou podle mě pobrat, do čeho se ten film trefuje (byť scénu s Arnoštkem podle všeho znají a milují snad všichni včetně těch, kteří jinak z toho filmu nikdy víc neviděli). Možná jenom už ten film znám tak nazpaměť, až mě přestal bavit, a možná mi též vadí stále poslouchat, jaký kult se z Kouře stal, protože jsem na tyhle kecy odjakživa alergickej u jakéhokoli filmu, ale prostě nemůžu si pomoct - ve své době to podle mě musel být zásadní filmový počin, zatímco dnes už mi to přijde spíš jen jako taková kuriozita, s diskutabilním diváckým potenciálem a humorem, který nemusí sednout každému. (15.09.2021)

,,Hele kotě vo co ti de? Jestli vo to, tak dem na to! ''. Kouř je opravdu úlet, ale geniální. Vorel do filmu obsadil většinu herců divadla Sklep i některé neherce, mezi něž počítám Lucii Zeďníčkovou. Tady mi ale kupodivu až tak nevadila. Vorel do filmu šikovně zapojil i svoji studentskou práci, kterou režíroval v roce 1985 pod názvem Ing. s Tomášem Hanákem v hlavní roli. Kouř byl natáčen v prostředí skutečně brutální fabriky, která děsí nejen svým zevnějškem, ale i vnitřní spletí chodeb, kamrdlíků, kanceláří, schodišť, skladů a vůbec všelikých prostor, kde by návštěvník ihned zabloudil. Na chodbách lze najít nástěnky, vařiče, popelníky a v květináčích živořící květiny, jejichž listy nikdy neviděly slunce. Jestli jsem z někoho ve filmu opravdu nemohl tak to byl Arnošt (Šimon Caban). Bohužel to to byla jeho životní role, protože lepší roli už nehrál, ale téhle se chopil s šarmem socialistického dýdžeje. Málokdo ovšem ví, že hlas mu zapůjčil a tudíž i onen nesmrtelný hit nazpíval Martin Zbrožek, který je také slušné zvíře .-)! Mimochodem zadání znělo tak, aby ona disco píseň byla napsána co nejodpudivější jak do hudby tak do textu. A ačkoliv ta snaha tam byla, málokterý skutečný ryze socialistický hit se může pochlubit takovou nesmrtelností jako tahle skladba :-)! Tady se pan Vorel dost seknul v záměru!.-). Mimochodem ač o film zatím nejeví zájem, píseň zná i mé potomstvo, které má o k filmům z devadesátek zatím bohužel předsudky, že je to něco prastarého, pixelovatého, naštěstí už barevného se zvukovous stopou...  Snad je stáří osvítí, kdybych já selhal v osvětě!  -- A nebyl by to Vorel, kdyby se nám filmem nepokoušel něco sdělit. Tak trochu ironizuje, tak trochu si hraje, reálně předvádí bizarní obludnost socialistického inženýrství, kterou je však zároveň fascinován. To že film vznikl ihned v roce 1990, kdy se leckdo teprve rozkoukával také vysoce hodnotím. Za mne je to rozhodně za pět vostrejch. * * * * * (21.05.2015)