Pražská 5

Ja som si neskoro uvedomil, že tento film je experimentálny a tie ja vobec nevyhľadávam, práve naopak, keď sa dá, tak sa im vyhýbam. Tento mi bol doporučený a tak som ho z nevôľou pozrel , ale už prvá poviedka, ktorá mi prišla ako groteska, ktorá sa chce len predviesť, že sa to dá aj takto, mi neprišla vobec vtipná, ale len nezáživná až otravná. Potom to pokračovalo totálne mimo mna až prišiel "Oldův večierok" a konečne som sa aj zasmial nad celou tou štylizáciou a prejavom. A jednoznačne to bola u mna najlepšia poviedka, ktorá je aktuálna aj v týchto časoch. Potom zase som len čakal na koniec a prišla posledná poviedka "Na brigáde " a ta ma bavila hlavne odľahčenou náladou a parodickosťou myšlienkových názorov tej doby.  Za tieto dve slušné poviedky som dal 2*, ale uvedomil som si, že na jedine na čo som sa medzi poviedkami najviac tešil bol rozprávač Milan Šteindler a , len kvôli jeho vtipnému podaniu som tento film nebral, ako utrpenie a dodatočne ešte jemu tu 1* prihodím. (14.06.2023)

Průměrný povídkový film o 5 částech, který díky dvojici povídek Cesta na Karlštejn a Na brigádě navždy zůstane v mém srdci. Ostatní už si pamatuji spíše mlhavě, ale úvodní "ryze českou" grotesku a závěrečnou parodii na budovatelské snímky nezapomenu snad nikdy. I ty průměrné povídky zachraňují excelujicí Sklepáci a co předvádí někteří jedinci není prostě normální. V šedi tehdejší tvorby naprostý zlom a neopakovatelný zjev. (13.04.2005)

Dlouho (opravdu dlouho)jsem tenhle kousek odkládal a teď vlastně nechápu proč. Milan Šteindler je jakýmsi průvodcem či uvaděčem pěticí povídek z kterých je Pražská pětka složena. V té poslední páté povídce si dokonce sám zahraje. Chápu, že pro někoho to může být trošku nesourodej mix. Mě však oslovilo všech pět povídek. Popravdě sám jsem nečekal, že mi to tak sedne a možná právě proto jsem tenhle kousek tak dlouho odkládal. Vorlův Kouř(1990) je pro mě kultem, kterej jsem viděl nesčetněkrát a jasná 5hvězdičková záležitost. Pražskou pětku řadím hned za Kouř a už teď vím, že si dám určitě rád repete. 5hvězd. (11.10.2023)

Tady Vorel starší je známy točením hnedých veterníkov, ale tu som v červených číslach čakal oveľa viac než len predstavenie mimóznych blbín, akoby ich písal chronický alkoholik v stave nekontrolovanej psychózy. A to som na diela alkoholikov zvyknutí, aj Havla som čítal! (09.11.2023)

Tohle jsem viděl před revolucí dvakrát v kině. V kinech se to dlouho neohřálo, ale musím říct, že na velkým plátně byla jednoznačně nejlepší Křeč. V televizi už to tak nevynikne, takže sklepáci nemají konkurenci. Tenkrát bych rozhodně neváhal s plným počtem, ale po těch skoro dvaceti letech už to trochu ztrácí dech. (18.12.2008)