Souběh nepříznivých událostí svedl hlavního hrdinu na scestí: ani uzmutí cizích peněz nezachránilo jeho ženě život, zemřela při porodu. Po propuštění z vězení nenašel v sobě sílu, aby se ke dceři umístěné v sirotčinci přihlásil, po rvačce v hospodě z obav, aby nebyl znovu stíhán, dokonce prchnul do zahraničí. Ale zestárlý a nemocný přece jen zatouží znovu se vrátit do vlasti. Příběh je vyprávěn jako rozměrná retrospektiva, vybavující se protagonistovi, stiženému prudkou horečkou... Film byl uveden na VII. MFF v Benátkách v roce 1939. (oficiální text distributora)
Sympatický lyrický příběh s jinotajným vlasteneckým vyzněním, o kterých v těžké době protektorátu nikdy nebylo nouze. Role Otomaru Korbelářovi sřižená na tělo, ostatně on sám ji měl vždy moc rád. Snímek získal svého času hnedle čtyři různé ceny !
Tulák Macoun není z filmů, který by uchvacoval po celou dobu, ale postupem času si diváka získává. V polovině najednou film ukazuje, že má určitý smysl a promyšlenou konstrukci. Macoun je figurkou, která člověka nenechá bez emocí. Ke konci je navíc zaměčena pozornoést na krásy české krajiny, která byla počátkem roku 1939 okupována a tento fakt je zdůrazněn i hudebními variacemi Bedřicha Smetany i české hymny. Zajímavosti:Tento film byl poslán jako příspěvek protektorátní kinematografie na filmový festival do Benátek, kde získal bronzovou medaili a Cenu italských filmových kritiků. V roce 1935 byla uspořádána již druhá scénáristická soutěž Filmového studia. Bylo přihlášeno 615 prací, z toho 20 bylo oceněno nebo doporučeno k zfilmování a mezi nimi byl právě Tulák Macoun. Otomar Korbelář za svůj výkon obdržel Zemskou cenu. Je to jeden z mála filmů, ke kterým se Korbelář rád hlásil.
V září 1939 premiérovaný film klade důraz na vlastenectví (česká krajina, písničky), v závěrečných verších o tulácké svobodě není těžké dešifrovat touhu po svobodě národní. Nejlepší repliku (zřejmě na adresu metrosexuálů) pronese Nataša Gollová: "Už nemohu ani vidět ty navoněné a vymydlené panáky. Hledám přirozené lidi...nezatížené společenskou lstí."
Prvním protektorátním filmem, ve kterém se objevily přímé nacionální motivy, byl Tulák Macoun. Námět však vznikl již několik let před obsazením Československa nacisty. Jeho autor, profesor Otto Minařík, jej přihlásil do soutěže vyhlášené Filmovým studiem již v roce 1935 a právě tehdy byl navržen ke zfilmování. Titulním hrdinou se stává ztroskotanec, oběť lidské lhostejnosti a vyděděnec společnosti. Vlastenecké motivy procházejí celým filmem. Kamera detailně sleduje panoramatické přírodní scenérie za doprovodu působivé hudby, zazní několik lidových písní, v dialozích se objevují přímé narážky na vlast. Emocionálně vypjatý je návrat titulního hrdiny zpět do Čech. Kamera zabírá louky, hory, potok, oblaka a kámen s nápisem Země česká. Vše je podmalováno tóny národní hymny a písně Čechy krásné, Čechy mé. Na počátku okupace byl tento silný akcent k rodné zemi přijímán takřka manifestačně, jak dokládají i Macounova slova o změně poměrů: "Zem je teď jiná a potřebuje všech, kteří dovedou a chtějí pracovat." Film se setkal s úspěchem u diváků i na VII. Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. V titulní roli se prosadil Otomar Korbelář, který vytvořil mimořádně působivou studii člověka, jemuž život nepřináší nic dobrého, i přesto na něj nerezignuje. Za svůj výkon obdržel národní cenu. MACOUN je první vlaštovkou systematického odporu českých filmařů vůči nacistickému režimu i ryzím odkazem k tradicím a národní hrdosti. To bychom si měli připomínat zejména dnes.
V době vzniku velice potřebný film pro náš národ, velice povznášející pro malého človíčka pod nacistickou holínkou, čas však na tulákovi zanechal příliš mnoho šrámů.
Na třicátá léta velmi nápaditá a kvalitní režie (závěr), střih i kamera, některé záběry na českou přírodu či Hamburk byly velmi pěkné. Pěkná hudba, dobré herecké výkony (až na dětské představitele, ale ti mi ve většině starších filmů přijdou příšerně toporní) . Přesto je film místy velmi nudný, nevyhýbá se určitým dobovým nešvarům (podivné vlastenecké ideály) a určité scény jako by do filmu ani nepatřily. Celkově 65%.
Film, který v podstatě rezignoval na děj či psychologii, a snaží se vyzdvihnout "češství" v době, kdy to národ potřeboval výrazovými prostředky melodramatu.
