Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Když se Dalimilovi a Elišce narodí dceruška, která dostane jméno Růženka, je to sláva převeliká, protože rozhodně není obyčejná. Je to princezna Růžového království, v němž je Eliška královnou a Dalimil spravedlivým vládcem. Jediný, kdo nejásá, je královnina starší sestra Melánie, která se užírá závistí a vztekem ve zchátralé věži, protože je starší a podle tradice měla být královnou. Dalimil se však zamiloval do Elišky, a tak Melánie o vytouženou korunu přišla. Naplněná zlobou Růženku prokleje kletbou, podle níž se v den sedmnáctých narozenin píchne do prstu, usne navěky a s ní celé království. Král nechá princeznu střežit, snaží se odstranit všechny ostré předměty z dosahu, a když se její sedmnáctiny nebezpečně přiblíží, rozhodne se provdat ji a tak ji zbavit prokletí. Za ženicha jí vybere prince Jiřího z Půlnočního království, jenže Růženka se zamiluje do princova mladšího bratra Jaroslava. Ten sice namyšlenému, hloupému bratrovi vždy ustupuje, ale tentokrát se rozhodne, že ho vyhrát nenechá. Nečekaná nehoda mu sice prohraje sázku o princeznin polibek, chytrá Růženka však brzy odhalí, jak je to s hrdinskými kousky prince Jiřího, a ke zděšení rodičů si ho odmítne vzít. Nastává den narozenin, a když se kletba naplní, může ji zlomit jen jediný člověk. A tak se princ Jaroslav vydává přes zákaz rodičů do zakletého království, aby ji zachránil. (TV Nova)

(více)

Recenze (383)

Vesecký 

všechny recenze uživatele

Velice milá pohádka, kterou by bylo radno připojit na stejnou úroveň jako ty z 50. let. Plejáda skvělých herců, výborná režie i scénář, jehož jádro sice spočívá v klasickém příběhu o Šípkové Růžence, ale je napsán s řadou dobrých nápadů, mimochodem Jan Kraus jako by hrál sám sebe... A princezna Růženka měla tvářičku možná milejší, než všechny její předchůdkyně... Libuši Švormové přímo sekla role odstrčené sestry - kouzelnice... A pak hudba Karla Svobody, jeho "Jdi za štěstím" je právě z této pohádky... ()

otík 

všechny recenze uživatele

Pěkná tradiční česká pohádka tak, jak jsme na ni byli od padesátých let zvyklí. Dobré herecké výkony v čele s hereckými veličinami Menšíkem či Sovákem, mladičký a tak trochu neustále rozmrzelý Hrušínský a až úsměvná snaha o překonání prokletí. Je až s podivem, že se podařilo na celovečerní stopáž roztáhnout tak jednoduchou pohádku jakou je právě tato o Šípkové Růžence. Hudba: Karel Svoboda ()

Reklama

pytlik... 

všechny recenze uživatele

Pohádky obecně moc nemusím, ale tahle se mi celkem líbila. Hlavně proto, že postavy nebyly černobílé, jenom dobré či jenom zlé. Vezměme si třeba prince Hrušínského. Vynechám jeho vdolkovitý vzhled s permanentně otráveným výrazem, že ho ty mouchy ještě nesnědly, protože koneckonců si ho brát za muže určitě nebudu. Jde mi spíš o to, jak pěkně Menšíkovi přikazuje, že musí být do zítra večer zpátky s medvědí kůží, "i kdyby měl uštvat koně". A nejen s Menšíkem, ale i s jinými podřízenými jedná nehezky povýšeně! A příklad z druhého spektra, ona údajně zlá královnina sestra. Já třeba jsem vcelku kliďas, ale taky by mě dost vytočilo, kdyby se mě někdo snažil usmířit tím, že mi nabídne, že mě okamžitě obleče né do nějakých drahých látek, hedvábí nebo tak, ale do hermelínu! To je přeci spíš za trest, i když se v tom asi chodí trochu líp než třeba v takových chlebových střevíčkách z jiné pohádky. Takže já se té sestře vůbec nedivím, že vyřkla onu klatbu, že Růženka "se v 17 letech píchne o trn, usne a sní celé království". A velice mě to navnadilo, neboť snědení čehokoli v dosahu nám už hezky předvedl Otesánek, ale ve spánku? To by byla premiéra. To tam bude chodit jako nějaká nenasytná zombie? No těšil jsem se, ale dopadlo to bohužel jinak, jak, to nebudu prozrazovat, abych nespoileroval. Však taky kvůli tomu strhávám jednu hvězdu na hodnocení. Anebo konec prozradím, cheché, mně je to koneckonců jedno, královnina sestra se částečně spletla, jako nenasytná zombie tam chodil akorát Menšík, ale byla to slabota, povedlo se mu sníst jen kus masa a dvě jabka. Noo, a když už jsem v tom kažení divákova zážitků, prozradím i jiné věci. Tak v jednu chvíli to vypadalo, že princeznu píchne princovo péro, ale nakonec Vorlíček vyměkl a dal přednost tradičnímu, byť poněkud nudnému a nevzrušivému předmětu. A koukám, že v přehledu chyb ve filmu chybí jedna zásadní, v království má všechno spát a taky spí, lidi, zvířata, kromě myšky, co vypískla, když se Hrušínský s Menšíkem drali tajným vchodem do hradu. ()

F.W.Colqhoun 

všechny recenze uživatele

Hodnotit Jak se budí princezny jako slabší pohádku svědčí dle Endrixe o tom, že srovnávám na základě obeznámenosti s nepočetným elitním referenčním vzorkem. V oběhu jsou prý sračky úplně jiného formátu. Uznávám. Faktem ale je, že v porovnání s Princem a Večernicí [taktéž Vorlíček, rok poté] upgradovaná verze Šípkové Růženky neobstojí nejlépe: Hrušínský je coby herec ještě jaksi nedomrlý a role mladšího blba mu neumožňuje rozvinout později objevený smysl pro jemnou hereckou ironii. Scénář bez Brdečkova přispění celkem rutinní a situace, kdy k zakletí dojde vlastně v poslední třetině pohádky, tempu filmu vůbec nesvědčí. Dva trumfy filmu - Kraus a manický Menšík - to nezachrání. V porovnání s valnou většinou pohádkových výplodků posledních 20-ti let nejspíš klenot, na zařazení mezi klasiku to v mém výběru nestačí. ()

no2 

všechny recenze uživatele

6/10 - Ačkoliv jsem milovníkem starých pohádek, "Jak se budí princezny" nikdy (ani v dětství) nepatřila mezi mých osobních TOP10. Je pro mě spíše něco jako Tři oříšky pro Popelku "B". Sice je tu excelentní Menšík, ale zápory jsou jasné: méně kouzla než Popelka, podobná hudba, toporný a stále zamračený J. Hrušínský... Ano, pořád sice mírný nadprůměr (kampak se na něj hrabou v současnosti natočené pohádky), ale na klasiky žánru (Pyšná princezna, Dařbuján, Tři oříšky...) zkrátka tento film nemá. ()

Galerie (20)

Zajímavosti (27)

  • Matěj (Vladimír Menšík) učí prince Jaroslava (Jan Hrušínský) plavat prsa. Když však Jaroslav plave k Matějovi, plave kraulem. (Terva)
  • Když měl Jan Hrušínský natáčet scénu, kdy jede na koni, spadne do rybníka a pak stojí po pás ve vodě, měl na noze sádru, jelikož předchozí večer utrpěl zlomeninu stehenní kosti po pádu z římsy hotelu. Natáčení však bylo značně komplikované, Jan si nejprve musel vlézt do velkého pytle, který mu zavázali gumou, přes něj si teprve mohl obléknout svůj kostým, aby nic nebylo poznat. Jenomže ve vodě mu do pytle natekla voda takovým způsobem, že byl Jan moc těžký a nemohl se sám dostat z vody. Filmaři si museli půjčit jeřáb, Jana na něj zavěsit a vytáhnout. (Lynette)
  • Když se Jan Hrušínský vrátil z nemocnice po úrazu zlomené stehenní kosti na natáčení, v šatně narazil na Jiřího Sováka, který jej uvítal zpět slovy: "My jsme taky chlastali a padali, ale nikdy ne tak z vysoka..." (Redyx1)

Reklama

Reklama