Čizome no daimon

Sugawara se v roce 1969 začínal v herecké hierarchii studia Tóei drát vzhůru. Jak sám v rozhovorech přiznává, pozice v ninkjó eiga byly pevně obsazeny matadory žánru Kenem Takakurou a Kódžim Curutou, musel tedy zkusit jiný směr. Tím jiným směrem se měla stát série Gendai Jakuza, kde dostal první velkou hereckou šanci a využil ji beze zbytku. V šestidílné sérii obsadil vždy titulní roli a v roce 1972 v posledním dílu Street Mobster zažil s Kindžim Fukasakou finální průlom se subžánrem džicuroku eiga. Pokud se ale vrátíme do roku 1970 a k filmu Bloodstained Clan Honor, stále se jednalo o jeden z prvních filmů Bunty Sugawary v hlavní roli. Stejně jako Japan Organized Crime Boss určitým způsobem kombinoval ninkjó a džicuroku eiga. Narozdíl od něj šlo ale snad o ještě větší schizofrenii – Sugawara si s Curutou sice vyměnili role (hlavní vs. vedlejší), nicméně ninkjó kodex paradoxně filmem prostupuje mnohem intenzivněji než v předešlém filmu. Fukasaku film zasadil do roku 1965, tedy doby, kdy Japonsko zažívalo nebývalý ekonomický a průmyslový rozmach a jakuza se začala postupně transformovat z pouličních gangů plných násilníků do uhlazenějších, na oko legalizovaných skupin, nepříliš vzdálených velkým korporacím ovládajících drtivou většinu městského obchodu. S těmito základními informacemi pak udivenému divákovi Fukasaku servíruje příběh o malém gangu, který vzešel z poválečné bídy, která je ještě dost citelná v místě, kde gang operuje (poblíž chudinského slumu). Ačkoli Sugawarovu bandu film prezentuje jako „good guys“, jsou to právě oni, kteří i přes finální vražednou konfrontaci s „bad guys“ musí být odstraněni a uvolnit místo dravému nástupci. (07.05.2016)