Pod vlajkou vycházejícího slunce
-
Gunki hatameku motoni
-
Pod vlajkou vychádzajúceho slnka
-
Under the Flag of the Rising Sun
Drama
Japonsko, 1972, 96 min
Režie:
Kinji FukasakuHudba:
Hikaru HayashiHrají:
Kanemon Nakamura, Sachiko HidariPlakáty
Obsah
-
Každým rokem se vdova po japonském seržantovi (Hidari Sačiko) vrací na ministerstvo sociálních věcí a pokouší se prosadit, aby bylo očištěno jméno jejího mrtvého muže. Togaši Kacuo (Tamba Tecuro) byl koncem 2. světové války na Nové Guinei odsouzen za dezerci a popraven. Jeho vdova Sakie obchází všechny dosud žijící svědky a snaží se odhalit pravdu o tom, co se tehdy skutečně odehrálo. Od každého bývalého vojáka se dozvídá odlišnou verzi příběhu a pozvolna se před ní rozvíjí hrůzný obraz zvěrstev války a úpadku japonské armády v zámoří. (vandalka)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (5)
-
Flego
Mnoho národných kinematografií sa snažilo vysporiadať s II. svetovou vojnou a niektoré snímky sa stali natrvalo klenotmi svetového filmu. Pod príznačným názvom Pod vlajkou vychádzajúceho slnka sa o to snažilo porazené Japonsko. Treba upozorniť, že sa nejedná o klasický vojnový film, celý príbeh sa odohráva 26 rokov po porážke a v retrospektívach sa vraciame do temnej minulosti. Celé to spôsobila manželka jedného vojaka, ktorá sa nedokázala zmieriť so škvrnou na jeho cti a pustila sa do pátrania po informáciach od veteránov. Následne rozplieta hrozné tajomstvá tragických udalostí tesne pred kapituláciou krajiny. Dokonalá režisérska jazda, umocňovaná famóznou kamerou, funguje aj v zdanlivo pokojných scénach, nehovoriac o drsných scénach vyhladovelých unavených vojakov, ktorých jedinou spásou sa stáva kanibalizmus. Naturalizmus v podobných scénach je umne potlačený, čo sa rozhodne nedá povedať o bezduchom zabíjaní. Film nastoľuje mnoho otázok okolo nezmyselnosti vojen, vojenského fanatizmu a falošného vlastenectva a podarilo sa mu to nadmieru.(30.6.2011)
-
stub
Dost možná nejlepší věc, kterou Fukasaku natočil. Tématem a syrovostí připomíná podstatně starší Ohně na planinách od Kona Ichikawy, způsob vyprávění je pak poctou Kurosawovu Rashomonu (největším fajnšmekrům nekompromisně probleskne hlavou také dokument Kazua Hary o Kenzovi Okuzakim). Téma válečných hrůz se navíc o obsahové penzum dělí s tématem poválečného Japonska a nové doby, ve které nebylo místo pro černé svědomí národa, existující v podobě přeživších veteránů (tento motiv dává pro změnu vzpomenout na Kumaiův Sandakan #8, kde však jde o prostitutky a období 1. sv. v.). Mrazivý, pravdivý snímek o tom, čeho je schopen jednotlivec i společnost jako celek (a vlastně i o vzájemném vztahu těchto dvou rovin). Nekompromisních *****. Mmch o kameru se postaral vynikající dokumentární kameraman Hiroshi Segawa, jenž do ryze filmových vod zabloudil jen několikrát (např. aby se podílel na nejslavnějších filmech Hiroshiho Teshigahary).(1.9.2010)
-
TheCaelos
Nejpůsobivější válečný film bez války.(19.8.2011)
-
FilmFan24
Jeden z filmů, který jsem jako čerstvý držitel občanského průkazu, v kině nezvládl a poté, co zajatci začali jíst z hladu krysy a bylo to hodně naturalisticky ztvárněné, jsem z kina utekl. A ty dvě slečny, co tenkrát byly se mnou se málem pozvracely...(28.6.2008)
-
cyglos
komorní válečné drama malé japonské jednotky, která se dostala na pobřeží a nenachází cestu dál. čekání, hlad, žízeň. pohled každého jednotlivého přeživšího vojáka je jiný a vdova po veliteli tápe, zda je hrdinství a nárok na důchod po padlém opodstatněné. jeden z těch, co to běsnění a celou anabázi přežil, žije na vyvážce smetí za Tokiem. od něj se dovídá o kanibalizmu, který vlastně zachránil žijící před smrtí.(14.8.2011)