Anička jde do školy
-
Little Ann Goes to School
Rodinný
Československo, 1962, 80 min
Režie:
Milan VošmikHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Michaela Chrzanovská, Ivana Fišerová, Zdeněk Deyl, Jan Malaska, Jiřina Bohdalová, Rudolf Hrušínský, Karolina Slunéčková, Naděžda Gajerová, Jana Štěpánková, Vladimír Menšík, Stella Zázvorková, Vladimír Horka, František Šlégr, Jan Hrušínský, František Maxián, Milan Svoboda, Libuše Bedrnová, Jan Jakubec, Vladimír Kabeláč, M. Kvasnička, Liliana Martoni, Eva Nedvědová, Eman FialaObsah
-
Šestiletá Anička Čejková se přestěhovala s rodiči z vesnice na nové pražské sídliště. Zatím jsou s tatínkem sami, maminka má ale brzy přijít z nemocnice i s novorozeným Ondřejem. Anička při první procházce okolím zabloudí, ale pomůže jí sympatická mladá žena. Je to učitelka Řeháková, do jejíž třídy 1. A zanedlouho Anička nastoupí. Prvňáčkům se ve škole líbí, a když se jim Anička svěří, že se maminka brzy vrátí, rozhodnou se ji slavnostně uvítat. Maminka prochází pak překvapená špalírem dětí do bytu plného květin. Rodiče mají spoustu práce s miminkem a na dceru trochu zapomínají. Tatínek Čejka si to uvědomí, když ho jednou brzy ráno doprovodí Anička do práce a cestou si spolu povídají. Malou školačku čeká ten den ve škole služba. Utírá tabuli a kontroluje čistotu rukou spolužáků. Lidka, nejlepší Aniččina kamarádka, se rozzlobí, když si má znovu umýt ruce. Holčičky se smíří večer při lampionovém průvodu. Jsou Vánoce. Spolužák Olda se Aničce tajně přizná, že tatínek, kterým se vždy chlubil, se opíjí a s ním a nemocnou maminkou nebydlí. Anička s Lidkou se s Oldou učí, aby si zlepšil prospěch. Lidka i Anička onemocní spalničkami. Obě děvčata se uzdraví právě včas, aby mohla převzít pololetní vysvědčení. Lidka a Anička mají jedničku, Olda dvojku. (oficiální text distributora)
Šestiletá Anička Čejková se přestěhovala s rodiči z vesnice na nové pražské sídliště. Zatím jsou s tatínkem sami, maminka má ale brzy přijít z nemocnice i s novorozeným Ondřejem. Anička při první procházce okolím zabloudí, ale pomůže jí sympatická mladá žena. Je to učitelka Řeháková, do jejíž třídy 1. A zanedlouho Anička nastoupí. Prvňáčkům se ve škole líbí, a když se jim Anička svěří, že se maminka brzy vrátí, rozhodnou se ji slavnostně uvítat. Maminka prochází pak překvapená špalírem dětí do bytu plného květin. Rodiče mají spoustu práce s miminkem a na dceru trochu zapomínají. Tatínek Čejka si to uvědomí, když ho jednou brzy ráno doprovodí Anička do práce a cestou si spolu povídají. Malou školačku čeká ten den ve škole služba. Utírá tabuli a kontroluje čistotu rukou spolužáků. Lidka, nejlepší Aniččina kamarádka, se rozzlobí, když si má znovu umýt ruce. Holčičky se smíří večer při lampionovém průvodu. Jsou Vánoce. Spolužák Olda se Aničce tajně přizná, že tatínek, kterým se vždy chlubil, se opíjí a s ním a nemocnou maminkou nebydlí. Anička s Lidkou se s Oldou učí, aby si zlepšil prospěch. Lidka i Anička onemocní spalničkami. Obě děvčata se uzdraví právě včas, aby mohla převzít pololetní vysvědčení. Lidka a Anička mají jedničku, Olda dvojku. Komentáře uživatelů k filmu (15)
-
Karlos80
Ale vážení na tento film se je nejspíš potřeba dívat především očima dětí a pak očima té doby (která v těch letech vyloženě špatná nebyla), každá doba pak má své, můj otec si nostalgicky zavzpomínal na svá školní léta. Tak mě tak napadá, proč tento snímek zrovna dnes, tedy pár dní po nástupu malých dětí do prvních ročníků Základních škol? Že by jen pro porovnání? Od Vošmika, tvůrce dětských filmů, žádný zázrak ale ani žádné velké zklamání. Určeno pro ty nejmenší diváky, dospělí zas musí mít náladu. "Je to vořech, chyťte ho vořecha":-)(5.9.2010)
-
NinadeL
Košíčky od pionýrů a červená křída na revoluci. Jo, to baštím. "Já bych nemusela být žákyní, já už skoro včecko umím. Počítat do desíti a umím napsat E a A." "Tak co, děti, zatleskáme Lidce? Je vidět, že si doma čte. A Olda ne." "Anička dostane hvězdičku za to, že napsala krásně úkol a že se smířila s Lidkou. Pavel se konečně dočkal košíčku, zatleskáme mu." Na tomhle filmu se dá ujet na tripu. A kromě brilantních výkonů dětských jsou tu i za srdce beroucí výkony Hrušínského, Slunéčkové a Fialy. Bohdalové učitelka je pak variací na její učitelku předešlou ve Škole otců, ovšem tuto si zahrála s extrémním gustem. Inu první třída. V Ať žije kocour už ta kantorština bude zase o něčem jiném.(23.2.2009)
-
WANDRWALL
Cesta Aničky na rozestavěném sídlišti je pěknou dobovkou. A to se vším všude. Těžko říct, zda dnešní dítě, již vycvičené jinými pořady u tohodle vydrží. Co by ho mohlo zaujmout? Že se dříve taky chodilo do školy, že i dříve se stěhovali lidé z vesnice do měst a obráceně, že pes není jen na darebnosti, ale taky čtyřnohým přítelem, a že v koletivu se děti měly a naštěstí mnohé z nich mají i dneska rády.(12.9.2010)
-
raroh
Takto profesionálně kvalitně by nikdo dnes dětský film určitě netočil, navíc velmi poetickým způsobem s citem pro duši prvňáčka, velmi nenásilně humanisticky výchovně (pomáhat druhým v nouzi, mít radost z radostí druhého, pomoci jim, když přijde neštěstí etc.).(6.9.2010)
-
Marthos
"Odtud můžeš volat kam chceš. Do Ameriky nebo na Smíchov." Většina zdejších recenzentů zapomíná, že jedním ze spolutvůrců této optimistické sondy byl scénárista Ota Hofman, který patří mezi nekorunované krále žánru filmů pro děti a mládež. Samozřejmě, jaká doba, takoví lidé. Poetiku idylického venkova kolchoznického rozkvětu stále mladé gottwaldovské republiky z tematicky příbuzné Honzíkovy cesty vystřídal možná až příliš oddětštěný svět panelového sídliště, kde vládnou úplně jiná pravidla. Ale zaměříme-li se na linii setkání nastávajících žáků první třídy se školním prostředím a s novým řádem, nemůže nám uniknout nezpochybnitelná nadčasová kvalita, reprezentovaná zejména různorodým kolektivem, v němž se vyskytují upovídaná děvčata i zlomyslní chlapci. Špílce o bolševické revoluci a vyhnaných pánech nebo básničky o pionýrech a jiskrách zůstávají spíše hořkoúsměvným dokumentem doby, ve kterém film vznikal (po uskutečněném banskobystrickém kongresu a v předjaří tzv. nové vlny) a zredukované na absolutní minimum. Jako přínosný vklad bych viděl hravý Havelkův hudební doprovod i civilně pojatou roli starostlivého otce, hraného Rudolfem Hrušínským. Vnímat nástup nových generací v rámci bezmála čtyřicetileté epochy totalitního systému je určitě nesnadné, ale minimálně naši rodičové a prarodičové jsou s to schopni dodatečně zhodnotit takto prožitá dětská léta. A zdá se, že to byla šťastná léta.(6.9.2010)
-
Lindiště
Ještě mi z toho píská v uších...(5.9.2010)
-
Akumulátor
odpad!Ta upištěná, protivná holčička se vůbec nedala poslouchat stejně jako komunistické keci paní učitelky.(29.8.2009)
-
Sandiego
Vošmikovo setkání s předlohou, která cílí na socialistickou výchovu. Co se týče režijní stránky, těžko co namítat - vedení dětských herců nesklouzává do křečovitosti a často pobaví něčím dobře odkoukaným z projevů ratolestí, atmosféra také není špatná - předvánoční atmosféra, tiché zasněžené ulice, malebný lampionový průvod i byt spolužáka s nemocnou matkou. Scénář a předloha však tyto kvalitní stranky velmi schazují - dětská hrdinka nemůže být svým vrstevníkům vůbec sympatická (i když v tomto věku děti rádi mentorují a mají v sobě všechnu moudrost světa), ale když se tohle zakotví ještě do různých socialistických pouček a moralitních scén a k tomu se přidá kladná postava soudružky učitelky, z níž mi spíše běhal mráz po zádech, film si jednoduše užít nelze a divák spíše jen kroutí hlavou, co se dětem tenkrát vtloukalo do hlavy a jak byly ve škole demotivované. Bohdalová však učitelskou průpravu nezapře a Hrušínský se zajímavě zhostil role tatínka. I díky nim se nakonec žádná velká katastrofa nekoná, ale ve Vošmikově tvorbě zahrnuje tento film její nižší polohy.(6.9.2010)
-
Beagle
Je to docela srandovní kousek, mně se líbil.(5.9.2010)
-
Smileface
odpad!Hustá bolševická propaganda. Např. "V roce 1917 v Sovětském svazu vyhnali dělníci pány a začali si vládnout sami. My jsme taky vyhnali pány a vládneme si sami" "A kam šli ti páni?" "Pryč, koho to zajímá".(6.10.2005)
-
LadyVader
Ať si to je komunistický jak chce, já jsem to pořádně nezažila, tak nesoudím. Ale ta uječená protivná holka mi fakt rvala uši.(6.9.2010)
-
sator
Hustá bolševická propaganda. Např. "V roce 1917 v Sovětském svazu vyhnali dělníci pány a začali si vládnout sami. My jsme taky vyhnali pány a vládneme si sami" "A kam šli ti páni?" "Pryč, koho to zajímá". dodatek : .... ONI je nevyhnali anébrž VYVRAŽDILI..(20.2.2011)
-
vitekpe
Slozite koukatelne dilo, s temer padesatkovym nadechem. Nejvetsi prostor je zde dan detem ve veku cca 6 let. Takze je to narocne na usi divaka, protoze deti temer stale jeci :-)... Hrusinsky a Sluneckova jako manzele. To zeru... Klidne to mohl natocit Мосфильм, a ani by me to neprekvapilo.(20.8.2011)
-
xxlch
Nemá hodnotit nikdo,kdo neprožil.Todlenc by mělo být napsáno nad každám filmíkem z doby minulé.Není to žádná propaganda,takhle to prostě bylo.No a byla to hezká doba.Skuste dnes pustit malé dítě po setmění samo ven-bojíte se?Naši se nebáli-nemuseli. Na lampionové průvody vzpomínám jako na spoustu světýlek v barevném obalu,sychravo,déšť a zimu a na a spoustu shořelých papírových sluníček.Vůbec né jako oslavu ňáké revoluce-takhle jsme to nevnímaly.Určitě todlenc není odpad,nýbrž ukázka,jaké že to bylo tehdá.A pokud se dítko mohlo kliďánko po setmění procházet samo venku-to už stojí za zamyšlení.Pouvažujte-hlavně ti odpadní!!!(6.9.2010)
-
Stejšn
Těžko hodnotit. Je tom občas vtip (hvězdičky u jména na nástěnce ve třídě vs rudá hvězda u tatínkovy fotky v práci), občas hezky ukázaná práce učitelky v první třídě, taky zajímavé dobové záběry na město. Na druhou stranu občas hodně silná propaganda a uječení haranti. Pro mě za tři, řekl bych že je to dobrý pohled na začátek 60. let takový, jaký skutečně byl.(6.9.2010)
