Anička jde do školy

Vošmikovo setkání s předlohou, která cílí na socialistickou výchovu. Co se týče režijní stránky, těžko co namítat - vedení dětských herců nesklouzává do křečovitosti a často pobaví něčím dobře odkoukaným z projevů ratolestí, atmosféra také není špatná - předvánoční atmosféra, tiché zasněžené ulice, malebný lampionový průvod i byt spolužáka s nemocnou matkou. Scénář a předloha však tyto kvalitní stranky velmi schazují - dětská hrdinka nemůže být svým vrstevníkům vůbec sympatická (i když v tomto věku děti rádi mentorují a mají v sobě všechnu moudrost světa), ale když se tohle zakotví ještě do různých socialistických pouček a moralitních scén a k tomu se přidá kladná postava soudružky učitelky, z níž mi spíše běhal mráz po zádech, film si jednoduše užít nelze a divák spíše jen kroutí hlavou, co se dětem tenkrát vtloukalo do hlavy a jak byly ve škole demotivované. Bohdalová však učitelskou průpravu nezapře a Hrušínský se zajímavě zhostil role tatínka. I díky nim se nakonec žádná velká katastrofa nekoná, ale ve Vošmikově tvorbě zahrnuje tento film její nižší polohy. (06.09.2010)

Takto profesionálně kvalitně by nikdo dnes dětský film určitě netočil, navíc velmi poetickým způsobem s citem pro duši prvňáčka, velmi nenásilně humanisticky výchovně (pomáhat druhým v nouzi, mít radost z radostí druhého, pomoci jim, když přijde neštěstí etc.). Vnímat takovýto film jako propagandu mi přijde poněkud přes míru, jde jen o odraz reality, navíc propojený s dobovým rituálem lampionového průvodu (na které koneckonců tehdy děti chodily stejně rády jako dnes na keltský svátek mrtvých), navíc následně přecházející do klasického zobrazení vánočních svátků (kapr, stromeček, v hudebním Havelkově podkresu s melodií Narodil se Kristus Pán). (06.09.2010)

Ale vážení na tento film se je nejspíš potřeba dívat především očima dětí a pak očima té doby (která v těch letech vyloženě špatná nebyla), každá doba pak má své, můj otec si nostalgicky zavzpomínal na svá školní léta. Tak mě tak napadá, proč tento snímek zrovna dnes, tedy pár dní po nástupu malých dětí do prvních ročníků Základních škol? Že by jen pro porovnání? Od Vošmika, tvůrce dětských filmů, žádný zázrak ale ani žádné velké zklamání. Určeno pro ty nejmenší diváky, dospělí zas musí mít náladu. "Je to vořech, chyťte ho vořecha":-) (05.09.2010)

Košíčky od pionýrů a červená křída na revoluci. Jo, to baštím. "Já bych nemusela být žákyní, já už skoro včecko umím. Počítat do desíti a umím napsat E a A." "Tak co, děti, zatleskáme Lidce? Je vidět, že si doma čte. A Olda ne." "Anička dostane hvězdičku za to, že napsala krásně úkol a že se smířila s Lidkou. Pavel se konečně dočkal košíčku, zatleskáme mu." Na tomhle filmu se dá ujet na tripu. A kromě brilantních výkonů dětských jsou tu i za srdce beroucí výkony Hrušínského, Slunéčkové a Fialy. Bohdalové učitelka je pak variací na její učitelku předešlou ve Škole otců, ovšem tuto si zahrála s extrémním gustem. Inu první třída. V Ať žije kocour už ta kantorština bude zase o něčem jiném. (23.02.2009)

První půlrok v životě malých prvňáčků mě dostal. Ani ne tak poněkud ukřičenou ústřední herečkou nebo agitující "Bohdalkou", ale zejména kouzlem doby, která z filmu sálá. Všechno to kolem dětských přání, obav, Vánoc a dalších maličkostí se mi líbí. A děti jsou kouzelné. Kluk, na kterého se u umyvadla už nedostane, je mamčin spolužák ze školky. A přesně tak tenhle film vnímám - jako drobnou sondu do života dětí na počátku 60. let. (25.09.2012)