Reklama

Reklama

Nihon bórjokudan: Kumičó

  • Japonsko Nihon boryoku-dan: Kumicho (více)
všechny plakáty

Vyjde z vězení a doufá v tichý a poklidný život. Jokohamská jakuza musí zajistit vedení svého gangu po smrti jeho šéfa. Jeho malá skupina je zaskočena křížovou palbou ve válce o kontrolu nad městem mezi velkou skupinou jakuzy z Osaky a tokijskou aliancí. Zkouší dodržet starý zákon jakuzy, ale neshodne se s novými zločinci, kteří žijí a bojují beze cti. (Karlos80)

(více)

Recenze (2)

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Fukasaku + Sugawara + Wakayama jistě ve formě, parádní stylová zločinecká krimoška. Japonské filmy příliš nesleduji ani v této oblasti, ale zde jsem se skutečně nenudil a tento odvážný film považuji za povedený. Film má skvělý příběh, od začátku to vypadá, jako když sledujete nějaký dokument (novinové výstřižky atd.) nebo klasické tragické divadlo, styl vyprávění je naprosto úžasný, násilí je působivé, akce realistická a neuvěřitelně rychlá, herecké výkony skvělé. Doporučuji nejen všem těm, kteří mají rádi zločinecké filmy 60. let, ale hlavně všem japanalogům pečlivě mapujícím filmy této dekády. ()

ORIN 

všechny recenze uživatele

Jednou jakuza, navždy jakuza… Ačkoli mnoho nejen jakuzáckých filmů 60. a 70. let bylo možné bez větších problémů vnímat jako samostatné kusy, protože měly víceméně uzavřenou story, často šlo o jednu z částí vícedílné série. Ty spolu souvisely spíše jen tematicky, nicméně hlavní herecké obsazení bylo velmi podobné. Nejinak je tomu v případě Japan Organized Crime Boss, což je jako obvykle jen jeden z mnoha názvů. Přesnějším překladem do angličtiny Nihon borjókudan dostaneme Japan’s Violent Gangs, v tomto případě s podtitulem Boss. A právě Fukasakův snímek je první částí volně propojené tetralogie s Kódži Curutou v hlavní roli old-schoolového gangstera. Kodex cti, který stále vyznává, ale už pomalu představuje historickou abnormalitu, kterou je třeba nahradit. To je možné vnímat nejen ve snímku samotném, kde prim hrají noví, mladí, draví, násilní a nelítostní gangsteři, ale i mimo něj. Fukasaku zde více než kdy dříve (zčásti už možná o rok dříve ve filmu Gambler - Ceremony of Disbanding) začíná, možná i nevědomky, využívat techniky, kterými se později proslavil, když ustanovil svými Battles without Human and Honority subžánr džicuroku eiga. Na jedné straně tak stojí Curuta jako gangster, ale i jako herec snažící se zarputile zachovat idealisticky a romanticky nerealistickou představu ninkjó (Fukasaku i Išii Curutu v několika rozhovorech označovali jako člověka ctící tradice, tedy vyznavače ninkjó eiga, což se v době hledání nových směrů na přelomu 60. a 70. let ukázalo jako „smrtící“ pro jeho kariéru) a na druhé Fukasaku, který k jakuza filmům přistupuje od začátku kariéry jinak a snaží se nabourat zavedenou romantickou představu o chrabrých jakuzácích bojujících mimojiné s principy giri-nindžó. [==] Fukasaku využívá opět podobné způsoby expozice jako v minulých filmech, k tomu přidává i bližší informace o jednotlivých postavách, gangech, konfliktech a podobně, což aplikoval i v následujících filmech. Z trochu high-level pohledu vlastně všechny další filmy včetně tohoto vypadají jako příprava na vrcholný Fukasakův epos, který se ale právě bez znalosti předchozích filmů a kontextu jeví trochu jako uměle vytvořený a vyvinutý na základě studiové zakázky. Jak je vidět, ani zdaleka tomu tak není. Fukasaku cizeloval svůj styl postupně. Citelný a hmatatelný je tak v tomto fláku ještě ninkjó odér, přestože se film tváří už jako džicuroku. Tedy směr, který v té době byl ještě v plenkách a bez větší pozornosti šéfů studia. Ti ale už museli intenzivně řešit snižující se oblibu Takakurových a Curutaových ninkjó eiga a obecně nižší návštěvnost kin kvůli zvyšujícímu se zájmu o televizi. Byl to boj revolverů a mečů; boj, který nakonec nevyhrál nikdo, nicméně navrch na konci 60. a začátku 70. let začínaly mít pistole s neomezenou, byť zjevně slepou municí a jepičím životem. ()

Reklama

Reklama