Film Paralelní světy vypráví zdánlivě obyčejný příběh ze života, jehož variace možná prožil kdekdo z nás. Je to film o našich partnerských vztazích; v této době a na tomto místě. Asi to budete znát. Architekt Kryštof žije již několik let s Terezou. Zatímco pro Kryštofa je nejdůležitějším tématem života jeho práce, Tereza vidí život trochu jinak
Na půdorysu téměř vzorové studie vztahu mezi mužem a ženou se režisér Petr Václav pokusil zachytit postoje své generace a zkratkovitě naskicovat atmosféru naší doby. Neefektní komorní příběh je režírován neklidně a nekonformně, obrazy jsou působivé, ale zároveň jakoby ... (zobrazit celý text)
Roden je zde sympatický a nadmíru přesvědčivý, Lenka Vlasáková pak podává nadprůměrný herecký výkon a ne poprvé dokazuje, že je jednou z nejvýraznějších českých hereček současnosti.
Film, v němž herci netlachají, ale HRAJÍ. Na scénáři s Petrem Václavem spolupracovala Marie Desplechin. Dvěma scénami sice příběh mírně upadá – Tereza (Lenka Vlasáková) překvapivě zrazuje nejlepší kamarádku Alenu (Petra Ernyeiová) a Kryštofovi (Karel Roden) se předpokládaně vyznává přítelkyně jeho kamaráda/ spolupracovníka Markéta (Jitka Schneiderová), ale v konfrontaci s těmito nadbytečnostmi je pak zase mírně ironické závěrečné setkání Terezy a opuštěného Michala (Marek Daniel). Neschopnost komunikace je patrná mezi všemi aktéry. Otevřený závěr se drží základní linie příběhu – představivosti. Takže: kam/ za kým asi kráčí Tereza? Výborná kamera Štěpána Kučery; obrazově dokonalé – snové, horečnaté výjevy. Ústřední dvojice Vlasáková – Roden působí velice přirozeně.
Skvělá studie mužsko-ženských vztahů a (ne)schopnosti jednou naslouchat tomu druhému a naopak. Škoda, že tenhle kvělý film poněkud zapadl. Zkrátka je to asi film pro vnímavé diváky a těch, jak se zdá, není zdaleka tolik, jak by se zdát mohlo. Ohňostroje výbuchů nebo salvy smíchu v něm totiž najít nelze a o kultovních hláškách také nemá smysl hovořit...
Doma nie je nikto prorokom. V tomto prípade to platí úplne jednoznačne. Že Václavov film doma ocení len minimum odbornej verejnosti, o Českých Levoch už ani nepíšem (a po tohtoročných nomináciách už si nemyslím radšej vobec nič) - to ma ani neprekvapilo. Pritom sú Paralelní světy skvelou psychologickou štúdiou vzťahu, ktorý prestal fungovať a toho, čo to urobí so ženou a čo s mužom. Teším sa, že si dnes film znova pozriem na ČT, nevidel som ho od premiéry. Každopadné pamätám si scénu, ktorá na mňa dokonale zafungovala - keď sú Tereza a Kryštof na nejakej party, ona má vo vlasoch zubnú pastu a jeho to neskutočne rozhádže...Obaja hlavní predstavitelia, Lenka Vlasáková i Karel Roden, hrajú tak, že máte pocit, že takýto sú v civile - a to, samozrejme, nie je výhrada k nim ako ľuďom, ale práve jednoznačný kompliment k nim ako hercom. Nie je to dokonalý film (čo mi ale nenáleží vobec posudzovať), ale je to výborný film o nedokonalosti v nás !
Muzu jen nevericne prihlizet takove spouste pozitivnich reakci na pro me prazvlastne uchopeny pribeh o mezilidskych vztazich mezi do prace zahledenym muzem a zenou vidici zivot z uplne jineho pohledu. 35%
Vydařené depresivní psychologické drama rozebírající oblíbené věčné téma, na kterém - když se to umí - v podstatě není co zkazit. Povedly se i netypické snové scény, které si svou působivou atmosférou skoro nezadají s Naukou o snech.
Příjemný komorní příběh dvou vzájemně se odcizujících bytostí, který mě odzbrojil svojí upřímností, uvěřitelností a skvělými hereckými výkony Karla Rodena a Lenky Vlasákové. I přes obrazovku (plátno) bylo hmatatelné vnitřní pnutí Kryštofa například ve chvílích, kdy nemohl realizovat svou práci a musel se opakovaně přizpůsobovat přání klienta. Stejně tak byla fyzicky velmi nepříjemná scéna návštěvy Terezy u gynekologa...
Naprosto špičkové výkony Karla Rodena a Lenky Vlasákové, vysoko převyšující tuzemský standard, velmi dobrý scénář a slušná režie. Škoda, že herci ostatních rolí Rodenovi s Vlasákovou prostě nestačí, ti hrají jinou ligu.
