• Karlos80
    ****

    Sympatická a velice úsměvná historická kostýmní komedie o renesančním šlechticovi, frejířovi, a velkém šprýmařovi panu Mikuláši Dačickému s Heslova, který musel být zajisté opravdu moc sympatickou osobou. K jeho celkem veliké oblibě notně přispěl i smysl pro spravedlnost a netajené vlastenecké cítění. Na scénáři k filmu panu Vávrovi pomohl i sám Z. Štěpánek který se nikdy netajil tím že po této roli toužil dlouhá léta. On sám měl určitě jak filmové tak autorské kvality o tom jsme se už mohli vícekrát přesvědčit. Film dal velikou příležitost i jiným tehdejším hvězdám třeba L. Peškovi který tam opravdu bravurně zahrál Dačického sluhu Očka který ho kolikrát velice úspěšně napodoboval a to nejen při jeho výletech do dívčích ložnic. Dále se mi třeba líbila i, cudná a povětrná holka Rozina v podání A. Mandlové které mě opravdu bylo tak moc líto když ji měli zmrskat. No nic film je to více jak dobrý a pro některé docela i naučný a určitě patří k tomu lepšímu co zde bylo ke konci třicátých letech natočeno. Za vkusně vytvořenou repliku Kutné Hory v roce 1590, a za opravdu jedinečný Štěpánkův herecký koncert dávám přeci jenom za 4*.(9.10.2006)

  • D.Moore
    ****

    Z Cechu panen Kutnohorských dělá velký zážitek především jedinečný herecký koncert Zdeňka Štěpánka, před jehož Mikulášem Dačickým by zbledl nejeden současný bohém. Zbytek obsazení je ale také senzační (jakmile hrají Theodor Pištěk a Antonie Nedošínská manžele, je o zábavu postaráno, k nim připočtěte třeba nádherně zblblého Františka Smolíka, povětrnou Adinu Mandlovou nebo Jaroslava Vojtu, který nedělá nic jiného, než že pije), k tomu scénář je naštěstí spíše vtipný než satirický, a kostýmy a kulisy vypadají krásně. Nemám problém.(22.7.2014)

  • Zloděj kol
    *****

    Historická komedie velkého stylu, jaká se už bohužel v našich zeměpisných šířkách neopakovala (Císařova pekaře beru v potaz). Vávra opět vyvedl Národní a Vinohradské divadlo na barrandovský kopec, doplnil jej několika filmovými stars a úspěch byl na světě. Film velmi dobře drží základní příběhovou osnovu, nechybí zde napětí, vtip, život a krása. Má několik dobrých hereckých výkonů (Smolík, Šejbalová, Pištěk, Nedošinská, Mandlová, Steimarová), ale všemu pochopitelně dominuje Zdeněk Štěpánek, který mohl Mikuláši Dačickému propůjčit veškerou svou vervu. Zdravě nacionální film nemůže jednou za čas škodit.(6.11.2003)

  • Radyo
    ***

    Mile zábavná podívaná se spoustou známých tváří, jimž dominuje Zdeněk Štěpánek v roli Mikuláše Dačického, známého hejska, užívajícícho si života plnými doušky, který se proslavil také tím, že byl vyhlášeným obdivovatelem dam. Dnes bychom ho nejspíše nazvali děvkařem. :)(25.7.2002)

  • sportovec
    ****

    Třicátá léta jsou léty zakladatelskými naší moderní národní kinematografie hraného, ale nejen hraného filmu. Rozporuplně vnímaná osobnost tehdy mladičkého Otakara Vávry, nesporného velikána našeho filmu, patří k jejich předním představitelům. A řada jím tehdy natočených hjistorických filmů k zakladatelským dílům tohoto subžánru. Osobnost Mikuláše Dačického z Heslova, lehce švejkoidní obdoby jeho neméně oblíbeného francouzského vrstevníka D´Artagnana, je podána v zásadě v duchu skutečné osobnosti tohoto českého renesančního kavalíra a intelektuála, který právě v této době prožíval svá nejlepší léta. Jeho PAMĚTI by měly být opakovaně vydávány, aby přiblížily našim současníkům pravý lesk té údajně bájeslovné doby rozkvětu raného českého baroka a skutečný dosah bělohorské katastrofy a pustošivé smršti třicetileté války. Kavalírský mrav se ovšem nekryl s právem ani zapšklým životem a jak Stroupežnický, tak Štěpánek a Vávra (o 15 let oproti Štěpánkovi mladší) se tu měli na čem vyřádit. Že film plně zapadl do benešovské doby naší novodobé státnosti a odráží oprávněnou hrdost našich předků na prvorepublikovou československou státnost, jen dále zdůrazňuje kvality této mile starožitné veselohry. I po desetiletích je stále se na co koukat a potěší i poznání jejího festivalového dobového mezinárodního ocenění.(27.1.2008)

  • - Představitel hlavní role Zdeněk Štěpánek si Mikuláše Dačického zahrál i na jevišti Národního divadla. (Teres)

  • - Režisér Otakar Vávra se nechal inspirovat tehdy slavným filmem La Kermesse héroïque (1935), scénu velkolepého šermířského souboje si vypůjčil z méně známého románu Alexandra Dumase staršího „La dame de Monsoreau“ („O korunu a lásku“; 1846). (Olík)

  • - „Cech panen kutnohorských“ byl v dobách Mikuláše Dačického z Heslova soupis dívek a žen ochotných být mu po vůli. (Olík)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace