Režie:
Otakar VávraKamera:
Jan RothHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Zdeněk Štěpánek, Vlasta Matulová, Otomar Korbelář, František Smolík, Jaroslav Marvan, František Kreuzmann st., Míla Pačová, Saša Rašilov st. (více)Obsahy(1)
Ani předbělohorská doba nebyla idylická. Přesvědčí se o tom i bakalář, pozvaný konšely do Rakovníka, aby pozdvihl tamnější školství. Jenže lakotným a pyšným měšťanům se záhy znelíbí a ani láska se nevyvíjí podle jeho představ. (oficiální text distributora)
Recenze (48)
V dobách, kdy dalo se radovat z otevření českých vysokých škol po druhé světové válce, snad bych nadšeně výskal nad tím, jak byli ti, kteří hází vzdělání klacky pod nohy, zostuzeni. Nyní je však doba "nezbedných bakalářů" opisujících disertační práce a "profesores" omlouvajích toto bizarními výmluvami. Dnešek tak vrhl nemilosrdně jasné světlo na poněkud jednostranný pohled, ve kterém příslušnost ke stavu plně determinuje charakter člověka. Připočtu-li ubranou hodnotu redundantní milostné zápletky, vychází mi slabé ***. ()
Obsadit do filmu s kvalitním scénářem ta nejzvučnější herecká esa té doby, vesměs z Národního divadla, to byla záruka úspěchu a Otakar Vávra to věděl. Vznikla tak velmi jemná komedie, u které se nebudete smát od začátku do konce. Chvílemi se budete usmívat, chvílemi budete dojati a rozhodně se budete cítit dobře. ()
Není náhodou, že Vávrův odkaz v den oslav jeho stých narozenin hájil jeho přední žák Jiří Menzel. A není náhodou, že velkolepá husitská trilogie musela mít své předchůdce. Názor, že Vávra v zájmu kasovního úspěchu a zastření své údajné umělecké nedostatečnosti - nezapomínejme, že máme co do činění s uměleckou osobností světového střihu a úrovně - angažoval nejlepší herce své doby, se zcela míjí se svým věcným smyslem. Jiří Krampol - a není zdaleka sám - to vysvětlil víc než pádně: pro herce bylo poctou, byl-li vyzván ke spolupráci Mistrem Vávrova osobnostního formátu. BAKALÁŘ naznačuje, proč tomu tak vůbec mohlo být. Geniální autodidakt, který vychoval nejen sebe, ale hned několik generací českých a světových filmových tvůrců (Emir Kusturica) i v tomto případě odvedl vynikající práci, která prozrazuje již ruku rychle dozrávajícího svébytného tvůrce (v době natočení filmu bylo Vávrovi 35 let). Důkladnost ve výpravě je provázena důkladností ve výběru herců. Od DÍVKY V MODRÉM či FILOSOFSKÉ HISTORIE a TURBÍNU přes ROZINU SEBRANCE urazil Vávra nemalý kus v propracovávání svého osobitého, nezaměnitelného přístupu k historické látce, ale i spádu děje, barvitosti a propracovanosti psychologie nejen hlavních postav. I dnes exotická krása Vlasty Matulové, jedné z nejosobitějších a nejvýraznějších českých hereček vůbec, osobitá dikce Františka Smolíka, světový zjev Zdeňka Štěpánka, výrazného spolutvůrce díla, vynikající přísliby Vlastimila Bródi Brodského nebo tehdy mladičkého Josefa Vinkláře berou poučenému divákovi dech i dnes. A k čerstvému rovu velkého muže českého hraného filmu kladou na znamení nepomíjející úcty kytici smutečních květů. Muž-epocha se stal zvěčnělým, a právě proto i klasickým a nadčasovým historickým faktem české filmové historie. Osobností dějinotvornou. ()
Štěpánek a Matulová = moje noční můra. Vyvažuje to sice lehce Korbelář, ale pořád je to Vávrovský středověk a to je zlo. ()
Zdeněk Štěpánek, Otomar Korbelář, František Smolík, Jaroslav Marvan, na těchto jménech film stojí, moc víc v něm není, ale stojí na nich tak pevně, že humor, pohoda, malebnost přicházejí téměř samy. ()
Sarkastický bakalář dává pánům konšelům najevo svoji morální převahu, kudy chodí. Dva majitelé nezaměnitelných hlasů spolu svedou souboj o Vlastu Matulovou. Musím říci, že na místě šenkýřky bych měla minimálně velké bolení hlavy, kterého z relevantních nápadníků si vybrat. Zda přitažlivějšího řezníka, nebo výmluvnějšího bakaláře. Po zralé úvaze bych šla do bakaláře, ten nikdy neohnul hřbet, řezník se oženil s penězovodem a tupým konšelům se nedokázal postavit. Nejsmutnější na celém černohumorném filmu je, že se od středověku příliš nezměnilo, konšelé jsou stále zpovykaní, hloupí a učitelský post je na společenském žebříčku mizerně nízko. ()
Tři hvězdičky, ale těsně, film mě začal nudit až v poslední třetině, což je na Vávru docela úspěch. Co předvádí Štěpánek, to je něco fantastického... ()
Otakar Vávra je nejen doyenem české filmové režie, ale také znalcem a milovníkem historie, která byla vlastní i Zikmundu Winterovi. Toto osudové setkání obou mužů, byť jen teoretické, našlo svou šťastnou chvíli na přelomu dějinného lámání světa, v období, kdy bylo třeba obrátit svou pozornost právě k minulosti. V Rozině sebranci je to takřka antická tragédie klášterního sirotka, hledajícího lásku po boku nesprávných mužů, naproti tomu příběh o svobodomyslném bakaláři je spíše kratochvilná koláž, v níž zvítězí rozum nad hloupostí. Plejáda vynikajících hereckých osobností v čele s temperamentním Štěpánkem, půvabnou Vlastou Matulovou, charismatickým Korbelářem, Marvanem, Smolíkem, Rašilovem a dalšími ovšem vytváří z tohoto filmu vskutku velkou podívanou, která vyniká i po výtvarné a hudební stránce. ()
Panstvo si dodnes představuje učitele velice podivně. Pokud u sebe nemá učitel bič, tak to není učitel. ()
,,Předsevzal jsem si být dobrým učitelem, ale tím mohu být jenom s pomocí vaši. Ukažte sami na sobě, jakého učitele ste hodni a prosím, dobře uvažte, že na vychování naší mládeže všechna podstata spočívá... neboť jakou budeme mít mládež, takové budou i obce a církve naše." Tolik z nadčasových myšlenek nejen o profesi učitelství, ale v podstatě i o celé společnosti, ve filmu ze školského prostředí někdy na konci středověku. Ukrývá se zde krásně podaný obraz doby, s humorem i uměním, očima dětí, zásadových měšťanů i pokrokového bakaláře. Moderní názory o hledání určité logiky a spravedlnosti jsou sice krásné, ale nesou sebou většinou i úskalí odmítání a povrhování ze stran vyšších míst... S nadsázkou bych řekl, že Nezbedný bakalář je některými svými myšlenkami taková "Škola otců 18.století" :-) Osobně mi jen nesedlo, že to Otakar Vávra místy pojal tak trochu ve stylu pozdější husitské triologie a pár scén davového pokřiku, ať už dětí nebo dospělých, není zrovna nejpříjemnějších na poslech a výsledním dojem malinko zráží. Jinak atmosféra na úrovni scénáře, prostředí nebo kostýmů je dokonalá a pak nelze opomenout herectví skvělého Zdeňka Štěpánka v hlavní roli i dalších výjimečných osobností českého filmu té doby (Marvan, Korbelář, Smolík). Hodně zajímavé je i vidět Brodského a Vinkláře v prvních filmových rolích. 85% (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) ()
Celkem dobrej film, hlavně ze dvou důvodů: odehrává se v Rakovníku a pořád tam pijou pivo. A v neposlední řadě skvělý Zdeněk Štěpánek v hlavní roli. ()
"Ovidius ?? Ovidius !!" - "To je můj největší poklad !!" - "Divná kůže.." - "No, to je vidět, že tomu rozumíte !!" ;) ()
Famózní Zdeněk Štěpánek v roli učitele, který se pustil do boje proti systému na jednom zaprděném renesančním maloměstě. Trochu smutná komedie, ale určitě příjemné pokoukání. Neuškodilo by méně písniček. ()
Skvělý film s celou řadou nejlepších herců předválečné éry. Zdeněk Štěpánek - hrdý, pyšný muž ve střetu s nomenklaturou své doby. A nomenklaturu má, bohužel, každá doba, dnešní nevyjímaje. ()
Velmi příjemná kostýmní podívaná, která má všechny devizy pro úspěch - kvalitní dekorace a kostýmy, kvalitní herecké výkony (nenarazil jsem na žádné škobrtnutí ani dobovou manýru a to i co se týče ženských představitelek), výtečná práce s komparsem (hlavně u malých dětí) a dobré uchopení předlohy. Štěpánek opět zastiňuje co se dá, výborná je scéna kde se sejde v Praze s Marvanem a Smolíkem - opravdové herecké hody. Některé scény až připomínají černobílé malířské plátno, hlavně v závěru a v doprovodu dobově stylizované hudby vytváží autentického ducha, který se nenechá unášet žádnou kašírovaností. ()
Moc hezká výprava, množství skvělých hereckých výkonů (zvláště Z. Štěpánek, který zde vypadá občas pěkně ďábelsky, a J. Vojta, ale všichni konšelé jsou také skvělí), nádherná muzika (koleda, která bere za srdce, a závěrečná písnička žáků darebáků na odchodnou) a hodně dobrá kamera převažují nad slabšími momenty filmu (love story O. Korbelář x V. Matulová). ()
Solidní výkon Vávry a hlavně Zdeňka Štěpánka. ()
Já tyhle rádobyvtipné filmy pro pamětníky opravdu nemám ráda. I těch slabých 90 minut pro mě bylo utrpením. Never more... ()
ocenenia : MFF Cannes 1946 - Nominácia na 1. cenu ()
moje zaujímavosti: Vlastimil Brodský vo svojej autobiografii uviedol, že v tejto snímke bola jeho prvá filmová úloha, hoci si už predtým zahral vo filmoch Svet patrí nám (1937) i Bohema (1944). (dyfur) Film mal súťažiť na festivale v Cannes, bol však júl a chýbali scény, ktoré bolo treba natočiť v snehu. Tvorcovia to vyriešili tak, že ich nakrútili za pomoci naftalínu, celá scéna ním bola posypaná. Tieto zábery sa natočili za tri dni a tri noci. (dyfur) ()