Noční host
Drama / Psychologický
Československo, 1961, 105 min
Režie:
Otakar VávraHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Jiří Vala, Martin Růžek, Rudolf Hrušínský, Jana Hlaváčová, Světla Amortová, Vladimír Brabec, Jiří Štíbr, Marie Poslušná, Jaroslav Moučka, Antonín Šůra, Zdeněk Braunschläger, Jan Přeučil, Svatopluk Skládal, Josef Hlinomaz, Karel Hovorka st., Jaroslav Kepka, Jaroslava Panýrková, Jan Schmidt, Jiří Stivín, Ivan ŠlapetaObsah
-
Jednoho dubnového večera roku 1961 zastaví u motelu na benešovské silnici mercedes západoněmeckého podnikatele Hupperta. Sebevědomý obchodník, který kdesi po cestě "sbalil" naivní studentku Janu, si před hosty zdejšího bufetu nebere servítky a okatě dává najevo svou nadřazenost. Netuší, že svým arogantním chováním probouzí v jednom z přítomných lidí nesnesitelné vzpomínky. Vedoucí motelu Kalous totiž strávil část svého mládí v koncentračním táboře. Jedním z jeho trýznitelů byl právě takový člověk, jako Huppert... (oficiální text distributora) -
Životní osudy spisovatele, dramatika a „rozhlasáka" Ludvíka Aškenazyho (1921-1986) byly poněkud pohnuté. Pocházel z česko-židovské rodiny, jeho dospívání silně poznamenala válka, která s ním svévolně šoupala po Československu, Polsku a Sovětském svazu. Krátce učil v Kazachstánu, v roce 1942 vstoupil do československé jednotky v Sovětském svazu a bojoval s ní mj. také v bitvě u Sokolova. Během války získal řadu československých i sovětských vyznamenání. V květnu 1945 se v Praze seznámil s dcerou spisovatele Heinricha Manna a později se s ní oženil. Po válce pracoval jako zahraniční reportér Československého rozhlasu a cestoval doslova po celém světě. Na konci 50. let se stal spisovatelem z povolání. Po srpnu 1968 emigroval a žil s rodinou nejdříve v Mnichově a posléze v severní Itálii, kde také po dlouhé nemoci zemřel.
Divadelní hra Host v noci, kterou napsal v roce 1959, byla jeho vůbec první a premiéry se dočkala ve stejném roce na prknech ostravského Divadla Petra Bezruče pod názvem Noční host. Aškenazy hru o rok později přepracoval pro pražské Divadlo na Vinohradech a nazval ji Host. Další rok pak dostala filmovou podobu.
Aškenazy se v Nočním hostovi vrací k válečným traumatům, která patnáct let po válce dostávají nový rozměr: Oběti mlčky trpí (hostinský Kalous), poražení díky rychlému ekonomickému růstu poválečného Německa získávají znovu patřičné sebevědomí (obchodník Huppert) a mladí jsou poněkud naivní, až hloupí („trdlo" Jana). Režisér Vávra se překvapivě nepokoušel značně statickou hru nějak rozhýbat, naopak se rozhodl komorní atmosféru jedné deštivé noci ještě víc umocnit - a to jak vynikajícím hereckým obsazením, které do značné míry převzal z vinohradského nastudování hry, tak formálně velmi odvážnou prací s děleným širokoúhlým obrazem. Kameraman Jaroslav Tuzar v hojně využívaných dvoj- a trojexpozicích kombinuje paralelní děj, vzpomínky i dokumentární materiál, což funkčním způsobem zesiluje silné emocionální podhoubí příběhu. Další silnou stránku filmu je Aškenazyho vynikající práce s jazykem, která do ostrého kontrastu staví jak provinční domáckost hostince a povýšenecké světáctví hosta, tak bezstarostnost štamgastů a vzrůstající Kalousovu nervozitu a léta potlačovanou agresi. - Jaroslav Sedláček (Letní filmová škola)
Komentáře uživatelů k filmu (27)
-
Rob Roy
Škoda přeškoda, tady bylo opravdu zaděláno na vynikajicí psychologické komorní drama. Film hned od začátku diváka chytne. Kvalitní herecké obsazení, příběh založený na dialozích. Vše je točeno v extrémně dlouhých ( někdy možná až moc ) záběrech, které dají vyniknout hereckým výkonům. Bohužel ve druhé polovině filmu se dostává do popředí příběhu ženská postava, která je zcela nesmyslně a špatně napsaná, nehodí se sem a diváka příliš nezajímá. Připadalo mi, jako by skrz její postavu chtě scenárista kritizovat mladou nadcházející "zkaženou" generaci. Film začíná směřovat jiným směrem, vytrácí se hutná atmosféra, tím i divákova pozornost a celý film se začne pomalu, ale jistě rozbředávat. Ale i chování hlavních herců mi někdy příliš nesedlo. Závěr se opět vrátí do kolejí vypjatého psychologického dramatu, ale výsledný dojem už na 4* nevystačí. I tak ale tento film nemůžu než doporučit, silných okamžiků tu je dost.(18.10.2005)
-
igi B.
odpad!Ano, čistě technicky nelze tomuto všem režimům sloužícímu prostonárodnímu umělci ve vztahu k tomuto filmu nic vytknout. Rutinní Vávrova režie rádoby uměleckého filmu nijak nevybočuje z kontextu filmové tvorby té doby. Smutné však je sledovat herecké výkony nevěrohodných postav s až hloupým předurčením v rámci děje (obzvlášťě trapná je role R.H., představující jednoznačně a bezvýhradně - jako ze života že - zápornou figuru TOHO omezeného cynického postfašistického sudetoněmeckého(!) uřvaného zlého kapitalisty, jež určitě má navíc na svědomí nějaké ty české vlastence - nebo alespoň židy - a jež zcela jasně vyznívá jako karikatura), které odpovídají standardu jakéhosi proklamativního postsocrealizmu... Potenciálně výborní herci tak vlastně utápějí své role v toporných a stupidních dialozích, podivně upocený (ne)příběh vyznívá jako ubohý - z palce vycucaný - pamflet. Téma a vyznění filmu - to je nakonec totiž opravdový HNUS. Touto antiněmeckou agitkou, natočenou v době již uvolňující se poválečné politiky bolševického stalinsko-gottwaldovského antigermanismu si Vávra nejspíš léčil doznívající zbyky pošramoceného svědomí ve vztahu ke své protektorátní (nejméně) kulturní kolaboraci. Nechtěně pak toto "dílo" připomíná nechvalně proslulé (byť umělecky nepochybně silné) nacistické antisemitské filmy z doby třetí říše. Co však nejvíce mě dnes překvapuje a štve, je potlesk značné části současných hodnotících, svědčící o naprosté pomatenosti dnešních šašských inteleaktuálů - nepochybně ovlivněných obdobně hodnotnými díly, tvořenými generacemi nástupců protagonistů této hovadiny. Co říci závěrem? Hajl Vávra! Nasrat... - - - P.S: Milý -nmafane-, ano, možná jsem úplně mimo, možná se jen mýlím, možná je vše úplně jinak (protože pravda je stejně jen jedna, víš? ;-), ale není pravda(!), že >bezmezně pohrdám< tímto režisérem (viz mé hodnocení jeho jiných filmů). Toť k Vávrovi - a teď k tobě - když už ses o mě otřel. Mrkl jsem na tvůj profil - a s tím tvým hodnocením >Majora Zemana< jsem pochopil... :-D)) Jinak ale máš tam náhodou pár filmů, na kterých se shodnem. Zjevně máš ještě šanci... Howgh!(14.10.2005)
-
Brouk
No konečně k mé radosti, že se ČT vzbudila a pustila nám něco.. :-) Úžasné lidské varování... 5 hvězdám mi vnitřně brání to, že jsem dřív viděl (opět s R.Hrušínským) inscenaci na podobné téma (na FD neuvedené) pod názvem Šachová partie.....(14.10.2005)
-
sud
Z takto slibného námětu mohl vzniknout výtečný psychothriller. Bohužel nevznikl. Postavy nejsou moc dobře napsané, dialogy příliš účelové, děj se pachtí odnikud nikam a závěr tomu nasazuje korunu. Nemyslel jsem, že by mne film na toto téma s výtečnými herci pod vedením Otakara Vávry mohl takhle zklamat. 40%.(12.2.2011)
-
Fabienne
Otakar Vávra byl jedním z největších příznivců širokoúhlého filmu u nás a obhajoval ho i jako dobrý formát pro filmy výhradně psychologické, které jsou tolik zaměřené na člověka a téměř vůbec na spektakularitu. Režisér se svůj názor po příchodu širokého formátu do Československa snažil dokázat činy a natáčel jeden širokoúhlý film za druhým. Noční host je komorním snímkem par excellence – celý příběh se odehraje během jednoho večera v poklidné hospodě mezi čtyřmi postavami. Téměř žádné exteriéry, důraz na dialog a výkon herců (z nich nejvíc vyniká Rudolf Hrušínský). Vávra s širokým plátnem pracuje dobře, ví přesně, jak ho použít, aby „nezabil“ komorní atmosféru – málo stříhá, dialogy nesnímá způsobem záběr/protizáběr, ale zabírá obě postavy najednou a hlavně zajímavě využívá postranní dvojexpozice, které nám dávají nahlédnout do vzpomínek nebo představ jednotlivých postav. Téma holocastu a traumat, které si z něj člověk odnese, je zpočátku rozehráno velmi slibně. V polovině, kdy scénu opustí Huppert, a přichází mladá Jana, se bohužel celková koncepce tříští, začíná se mluvit o něčem zcela jiném a hlavně nezajímavém. Na konci je nuda dovršena milými slovy o ničem.(8.2.2007)
-
Ony
Od začátku do konce zajímavý film po formální i obsahové stránce. Je pravda, že leccos zjednodušuje a postavy jsou černobílé nejen díky kameře. Přesto to není primitivní snímek, který by dnešnímu člověku neměl co říct. Naopak. Válka a utrpení s ní spojené, právo na život, arogance, pomsta - to jsou nadčasová témata. Bohužel jsou trochu přibarvována politickými klišé. Z hereckých výkonů vyniká Hrušínského ztělesnění obchodníka Hupperta. Ostatní (Vala, Hlaváčová, Růžek) nehrají s takovou lehkostí, ale i jejich hrdinové se dají přijmout a celý film působí dost silně a rozhodně nenudí. Přestože mám k Nočnímu hostu pár výhrad, 4* si zaslouží.(1.11.2005)
-
WANDRWALL
Vyrovnávání se s minulostí, kdy trýzněný má šanci to vrátit trýzniteli, to patří k mezilidským vztahům neustále. Tenhle film mě ale nudil, a podstatu zakopal.(9.7.2011)
-
Crocuta
Při hodnocení Nočního hosta je dobré neplést si kritiku nacismu a jeho pohrobků s protiněmeckou agitkou - ono takových panáčků, kteří mluví jako Huppert v tomhle filmu, je totiž stále ještě dost...(24.7.2007)
-
triatlet
Komorní drama sice zaujme výrazným herectvím, ale podání vzpomínek je složité a vyznívá nejasně.(28.2.2011)
-
sinp
Do jisté míry chtěl Vávra v tomhle snímku předvést něco nového, ale myslím, že se mu silně nepovedlo. Nová vlna ještě nevystrčila své růžky a "starý pardál" tady nic světoborného nevymyslel. Scénáristicky to snese přísnější měřítka, ale zbytečná Hlaváčová by si zasloužila vykopnout po první minutě. Skutečně si neumím vysvětlit její přítomnost v takovém příběhu než jako zbytečný exhibicionismus režiséra. Ani to další nedošlo do cíle. Jediné, co Noční host ukázal byl fakt, že se blýská na lepší časy. A to velmi záhy....(14.10.2005)
-
blackrain
Jeden moudrý filosof kdysi řekl, že vzpomínky jsou jediným rájem z něhož nemůžeme býti vyhnáni a do kterého se tak rádi vracíme. Ale už jaksi pozamoměl, že také existují vzpomínky, které bychom nejraději pohřbily hluboko pod zem, aby se nikdy nedostaly na světlo. Právě takové vzpomínky může spustit jedna jediná nevinná událost, třeba obyčejná návštěva hosta v hotelu. Tohle všechno by fungovalo, kdyby se film opíral o pořádně dusnou atmosféru, která se tu sama nabízela. Takhle jde bohužel o nudu, která se dá vydržet jen díky hercům jako je Martin Růžek a Rudolf Hrušínský.(16.11.2010)
-
Terminus
Psychologické drama podle divadelní hry Ludvíka Aškenazyho "Host" (1959) upoutá především na svou dobu novými filmovými postupy - zejména pak děleným obrazem v retrospektivních scénách. Nosné téma nacismu a jeho poválečného prorůstání do "očištěných" oblastí po 45 letech ztratilo něco ze své intenzity, některé ze scén však připomenou mistrovská díla podobného ražení - Lumetova Zastavárníka, Munkovu Pasažérku či Polanského Smrt a dívku (jejíž děj se ale nevztahuje k druhé světové válce). Takřka maximum se Vávrovi podařilo vytěžit z atmosféry deštivého večera, během něhož naruší útulnost hostince návštěva sebevědomého árijce Hupperta. Domáckost provinčního zařízení kontrastuje se světáckým povýšenectvím nezvaného hosta, bezstarostnost místních zákazníků stojí v opozici vůči vzrůstající (a takřka hmatatelné) nervozitě vedoucího Emila Kalouse. Zajímavé (i když postradatelné) rozšíření se nabízí v postavě naivní Evy, která zde prochází svou prozatím nejdůležitější životní lekcí. Citlivě budovaná atmosféra se však místy pere s bodrými narážkami štamgasta Remundy (Martin Růžek). V roli Emilovy matky vystupuje herečka Světla Amortová (1911 - 1985), která hrála i ve Vávrových filmech Proti všem či Policejní hodina, který vznikl ke 40. výročí založení KSČ.(18.11.2005)
-
gjjm
Komorní studie lidské arogance a sebeklamu nadřazenosti, maskované za volnomyšlenkářství. Esesák totiž nemusí být esesákem pouze mezi ostnatými dráty Auschwitz-Birkenau, s esesáky duší (jak to vlastně bylo s Huppertovým skutečným esesáctvím? co když ve filmu jen blafuje...?) se můžeme setkat kdekoliv, třeba i jednoho dubnového večera roku 1961 v hospůdce třetí cenové skupiny v socialistickém Československu... Nebo mezi paneláky, čnícími do kyselými dešti rozežraného brněnského nebe v desátém roce třetího milénia od chvíle, kdy jeden člověk (Člověk?) z Nazaretu kráčel po Křížové cestě. Krutost je pochopitelně nepoměřovatelná, nicméně kořen jejich zrůdnosti je tentýž - přesvědčení o vlastním nadlidství. A, jak už to bývá se vším, ex fructibus eorum cognoscetis eos... Film je z celkového úhlu pohledu velice dramatický a temný, i díky skvělým hereckým výkonům, především Růžka a samozřejmě Hrušínského. Zajímavá je Hrušínského role zvlášť ve srovnání s podobně laděným Spalovačem - filmový Karel Kopfrkingl nevychází pouze z Fuksovy knihy, ale i z Hrušínského starších rolí, mj. z téhle - a nepochybně se Hrušínský při promýšlení postavy neostýchal využít zdejších zkušeností. Děj se odvíjí překotně a snad trochu nesouvisle, někdy je myšlenky postav celkem obtížné sledovat. Příběh filmu i kamerově i dějově výborně využitá paralela Kalousových koncentráčnických zkušeností a současných momentů nemají příliš mnoho chyb, zřejmě díky Aškenazyho předloze, jednotlivosti však příliš zvládnuté nejsou - dialogy s rádobyhumornými či rádobypolitickými prvky zdaleka nepůsobí tak, jak by mohly, atmosféra je dosti chabá a vývoj postav poněkud zmatený. Po stránce kvalitativní je film naprosto průměrný, nijak nevyniká a je plný chyb či nepříjemných, na různých problémech zadrhávajících záběrů či prvků, nicméně je ve své nijak výjimečné kvalitě natolik zajímavý svým obsahem a podněty k zamyšlení, že rozhodně stojí za to jej vidět. Průměrný, spíše horší film, ale ve své průměrnosti nesmírně zajímavý.(5.2.2011)
-
Nepi
Film o vzpomínkách a nenávisti jednoho obyčejného chlapa,který si prožil svoje muka v koncetráku za války...Do jeho hospody přijde arogantní a sebevědomí podnikatel z Německa (výborný Rudolf Hrušínský),který se chová nadřazeně a je zastáncem válečné doby...Film je hodně o psychice člověka,který si prožil úplné peklo,sáhl si až na dno a ke konci už mu nervy nevydrží....(14.10.2005)
-
zette
Vyborny scenar. Vavra a jeho rezie je vynikajici snad v kazdem filmu. Skvele nastinena temna atmosfera pocas celeho filmu, dialogy, ktere davaji smysl. Herecky koncert tria Hrusinsky - Vala - Ruzek cely film jeste podtrhuje. Vysokou latku herectvi drzi i Hlavacova v roli potrhle pubertacky. Skoda jen slabsi casti mezi vystrelem a vyslechem ke konci filmu. I tak nechavam plny pocet hvezdicek, tento film s klidnym svedomim doporucuji.(6.2.2011)
-
Caym
Bylo to fajn, než se objevila ta sedmnáctiletá hloupá slečna na delší dobu v příběhu a začaly didaktické promluvy do duše od "staršího a zkušenějšího a poznamenaného, leč strašně cool a chytrého a dobrého člověka" a příběh tak přenesl do úplně jiné a nepříjemné roviny.(2.8.2011)
-
brooklyn73
Film tezi z absolutne dokonalych hereckych vykonu vsech akteru a ze stale ziveho,nepohrbeneho tematu druhe svetove valky a z nasledneho vztahu nas cechu k nemcum. Zacatek filmu kdy Rudolf prijede do motelu nam rozehraje jeho skvely koncert,ktery je pri strelbe prerusen.V tu chvili vsak schazi z horniho patra do salu Jana Hlavacova a predvede neco co jsem jeste nevidel,vlastne vystrida pana Hrusinskeho v jim neuveritelne zapocane herecke explozi - show. Prijezdem zajezdu tempo na chvili zvolni,ale jenom proto aby se stejne jako sprinter nadechlo k zaverecnym metrum, ktere nemohou obecenstvo na tribunach neuchvatit. Parada.Skvele sekundujici panove Vala s Ruzkem. Mozna uplne poprve muzeme spatrit v uniforme prislusnika Vladimira Brabce a fanousek Zemana nemuze zde nepostrehnout podobnost v jeho reci a gestech.(27.8.2008)
-
klúčik
Otakar Vávra natočil celkom zaujímavý film. Táto dráma má reálny základ a tak nieje umelá.. Výborné herecké výkony...65%.(13.10.2010)
-
pulnicek
Hodnotím velmi vysoko.Vala ukázal že hrát uměl skvěle,když se tady zbavil své machy...(1.2.2010)
-
MrPierc
Jednoho večera 60. let přijede německý host do zapadlé české vísky. I když je přátelský dává gestem, mluvou i chováním najevo, že on je něco víc. 15 let po válce k nám Němci jezdili jako bozi a zase dávali najevo jak jsou lepší než ostatní z Evropy. Plnou hubu: co jsme to jsme si = zapomeňme na to ! Mohli si nás všechny koupit a Češi jim lezli do zadku a Češky do postele. Ale tentokrát německý host narazí na hostinského, který zažil koncentrační tábor. Nééémec ale není vůbec šokován, protože lágr bral jako nemocnici, pro zocelení slabých. Arogance cizince je obdivuhodná, ale lidi nezapomínají a každého si koupit nemohou ! Rudolf Hrušínský jako německý návštěvník mi bral dech. Dokázal ve mně probudit takovou nenávist k těm, co si myslí o sobě, že jsou nadlidi. Za povšimnutí určitě stojí také mladé trdlo Jana Hlaváčová.(22.9.2010)
