• troufalka
    **

    Au au ...(28.7.2016)

  • Wacoslav1
    ***

    Osidlování Českého pohraničí v režii mistra Vávry. Hodně rudo, ale to k tomu patří, jinak pěkné prostředí i dobří herci. Jenom ke konci už se to s oslavováním Rusů a KSČ trochu přehání. Jinak standartní řemeslo.55%(5.2.2016)

  • Marthos
    *

    Režisér Otakar Vávra se po kategorické odmítavé kritice mistrovského Čapkova Krakatitu ocitl na křižovatce svého života. O tom, že se nakonec vydal špatným směrem svědčí daleko přesvědčivěji, než pozdější husitská trilogie, dva přepisy stěžejních děl levicové literatury. Po Drdově Němé barikádě, která si i přes sílící implementantaci ideologických prvků zachovala určitou úroveň a umělecký přesah, Řezáčův Nástup je otrocký pamflet na poválečné celospolečenské uspořádání státu, který neměl mnoho šancí se přeorientovat zpět na benešovský humanismus první republiky. Nástup je jedna velká ideologická ohavnost, využívající k ohlupování mas ty nejjednodušší zbraně. Nálada v gottwaldovské republice této fázi vývoje bohužel vycházela více než vstříc. Kolesa dějin nezastavíš. // Průcha, hledíc na továrnu: Pěkná. Jestli je uvnitř taková jako navrch, povídám pěkná. Doufám, že jí znárodníme. Hegerlíková: Náš táta by znárodňoval od rána do večera. Průcha: No a? Je ti to snad líto? Hegerlíková: Ne! Vždyť jsem celá ty! Já bych to znárodnila jedním vrzem, aby se to zas nějak nezvrtlo. Průcha: Jen nebuď tak horká. Tentokrát to nebude jako v osmnáctém. Soudruzi jsou ve vládě a na Klému je spolehnutí. A když dnes říká A, řekne zítra B a odříká jim tu abecedu až do Z. Záleží konkrétně na nás, jak rychle to půjde. Hegerlíková: Už tu máte stranu? Chudík: Kde ji mám vzít? Hegerlíková: Jaktože ne?! Už jste tady přece dost dlouho! Strana měla být vaší první starostí. Co si tu bez ní vůbec chcete počít? (18.2.2013)

  • Big Bear
    *

    Na rovinu. Ta hvězda je za ty kulisy filmu ve kterých se odehrává a těmi je odsun německého obyvatelstva z pohraniční a za barvu. O odsunu však tento film rozhodně není! Tato politicko - propagandistická svíčková měla naprosto jasné cíle. Bodrým komunistům a práce lačných dobrodruhům ukazoval film, že jsou oblasti kde jej jich třeba a kde mohou být národu prospěšní. Problém s bydlením v těchto oblastech neexistoval. Národní výbor každému přidělil byt či dům po odsunutých Němcích (nebo před odsunem Němce z celého velkého domu stěsnal do jedné cimry) a hned bylo kde bydlet pro nové kolonizátory a osadníky. Nebo rovnou nabídl, ať si nově příchozí vybere svojí chalupu... Přesto přeze všechno se do vysídlených oblastí (a často od civilizace odříznutých) lidem moc stěhovat nechtělo a tak tam později strana posílala lidi spíše za trest. Je paradoxem, že řada nových hospodářů která před válku pracovala jako rolníci nan statcích bohatých sedláků si mohla nakrátko připadat jako vlastní pán. Měli v majetku statek či chalupu, pole, kravku... Paradoxně pak o to vše zase přišli při následné kolektivizaci a vzniku zemědělských družstev... Parta tří králů z v čele s chudákem Chudíkem přichází do obce Grünbach s MP40 na jednom rameni a rudou páskou RG na ruce druhé... Všichni nejsou komunisty, ale všichni mají nějaký zájem v obci. Máme zde přesvědčeného komunistu a čističe obce od ukrytých nacistů Chudíka, jeho soudruh Mareš je opravář aut a chce provozovat autodílnu a třetím králem je Karel Höger, který rozumí textilu a má uvést do provozu opuštěnou textilku. Ten však posléze právě proto, že není komunistou ve své úloze selže. Textilku zprovozní, ale začne si hrát na nového továrníka a s původním majitelem spřádá plány jak se vyhnout znárodnění podniku. Jelikož však mezitím vznikne v nově přejmenované obci na původní svůj název Potočná buňka KSČ je Högrovi tento plán překažen. Do obce přichází jak na žádost národního výboru, tak samo o sobě nové obyvatelstvo - zprvu po jednotlivcích. Máme zde nové textilní pracovníky, kované komunisty v čele s Antonií Hegerlíkovou (z níž jsem fakt nevěřil) nebo postavu poštovního oficiála v podání Smolíka. Zde mi bylo skutečně (hlavně za něj) smutno. Tento herec s velkým H, kterého mám zafixovaného jen jako herce charakterních rolí (počínaje Pánem Bohem) zde neskutečně trapně dojde ke konci snímku k poznání - co je být soudruhem a jak úžasná je KSČ.... Nesmíme zapomenou ani na neustálé utvrzování všech o tom, že nebýt Rudoarmějců nemohli by začít znovu budovat nový řád a pracovat pro svoji novou a čistější zemi...Rudá armija se svým bodrým a vždy dobře naladěným ale moudrým kapitánem (Soběslav Sejk) také jako zlatá niť protíná celý snímek. Tu se vždy objeví aby na poslední chvíli hrdině pomohla proti werevolfům, tu se kapitán zastaví jen na kus řeči aby pronesl nějaká ta slova podpory, tu aby poradil.... Aby to nebylo jen o propagandě, sledujem zde vznik nových manželství většinou mezi členy RG a dcerami nově příchozích. Otcové samozřejmě vida jak řádní a pracovití soudruzi jsou nikterak neváhají a sňatkům nebrání. Máme zde i pár dobrodružných scén, kdy nacisté schovávající se porůznu v obci (Vášová, Lukavský) organizuje mezi Německým obyvatelstvem sabotáže. Převádí se dobytek za hranice ČSR, nově příchozím se tráví dobytek či jinak škodí (to je dle skutečnosti a známé jsou i případy žhářství). Národnímu výboru dojde trpělivost a požádá Rudou armádu o odsun Němců. Ten proběhne a v Potočné a Oudolíčku zůstanou prakticky jen komančové a nakrátko Karel Höger jež je posléze místa ředitele textilky a zlatého dolu zbaven. Ke konci snímku se opět objeví kapitán Rudé armády aby se rozloučil. Rusové vidí, že zde jde vše jak na má, v úřadech jsou slušní lidé a tak jich zde není třeba. Jsme ujištěni, že kdykoliv bude třeba je tu Sovětský svaz a Rudá armáda aby nám pomohla. Nato Hegerlíková vypukla v pláč a já z ní už málem také. V závěru vidíme jak lid se loučí se slzami v očích s odjíždějícími bratry. Obrovské obrazy Lenina se Stalinem nejsou jen na okolních budovách ale i na vojenských autech odjíždějících osvoboditelů.... Po francouzáku Chudíka se Sejkem mi už bylo zle, to už ale naštěstí nastal KONEC. Tento film je takovým úvodním budovatelským filmem všech těch dalších, kdy už se znárodňovalo, plnil plán a honili tajní agenti... Bylo mi stydno a smutno, když jsem viděl jak naši slavní a vynijkající divadelní herci Smolík, Štěpánek atd... chtě nechtě se museli také omáchat a opatlat v tomto hrozném snímku. Nebo nemuseli ?(30.7.2011)

  • Subjektiv
    **

    Pravdou je, že narozdíl od většiny budovatelských filmů se Vávrovi podařilo do filmu vecpat více tehdy žádoucích témat než ostatním, aniž by se mu děj Nástupu rozsypal pod rukama. Snad mu v tom pomohla i předloha. Navíc mu soudruzi zřejmě dali k dispozici to nejlepší. On jejich důvěru odměnil řadou velkolepě pojatých scén - a dobová kritika jej pochválila. To je ovšem chabou záplatou na schematicky pojaté antagonisty a především protagonisty. Těch šablon: odbojní, oportunističtí sudeťáci, hysterická naziwervolfka Magerová (ovšem její "Musíte, musíte, musíte" záchvat okouzluje), starý, ustrašený němčour, novopečený vykořisťovatel (ten se hned pozná podle radosti ze starého chlastu - jak buržoazní). Stupňuje se to s třídním i národním uvědoměním - kdo je rudý ten je dobrý, kdo je dobrý, ten je rudý nebo pomalu rudne. Jako vždy se všichni soudruzi projeví rázností, radostí ze života, ctí, odvahou, pílí, nadšením a bílými zuby. Že milují Sovětský svaz více než své ženy nemůže být pochyb - francouzák, který soudruh Bagár vlepí v závěru rudoarmějci má v sobě o tolik víc vášně než polibky, jimiž oblažuje svou Zdenu.(28.10.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace