Oldřich a Božena

"Co se to může zrodit z takové hrůzy" Pominu-li značnou ahistoričnost tohoto Vávrova snímku (scénář spojuje událost narození Oldřichova syna Břetislava, které se odehrálo cca 1002-04 s oslepením Oldřichova staršího bratra a spoluvládce  Jaromíra, což se však odehrálo až o třicet let později), jedná o poměrně vydařené historické drama. Vávrovi se zde podařilo ztvárnit onu syrovou dobu ranného středověku, kdy se v Čechách ještě stále mísilo křesťanství s pohanstvím opravdu sugestivně (viz už třeba úvodní scéna pohanské slavnosti plodnosti u plápolajícího ohně). Je tu i hodně nahoty a to včetně naznačené nahoty mužské (viz koupající se Bartoška v potoce, kdy v proudu potoka lze tušit jeho mužské přirození). Možná ta scéna má vyjádřit kontrast Oldřichovi mužnosti vůči nemohoucností kleštěnce Jaromíra. Z hereckých výkonů zaujme zcela bez debaty Jiří Adamíra v roli podlého kněze/našeptávače.          (29.12.2023)

Docela slušný Vávra ale ne veledílo. Bartoška tu skutečně hraje, Frej též a nejlepší je jako vždy Adamíra. Kamera je jakási zprasená, scény až zbytečně tmavé. Nutí to člověka zamyslet se nad naší historií. Nemáme být moc co pyšní. Jsou to samé kastrace, vraždy, krádeže manželek, bigamie, nenávist a zrada. Mnoho z toho trvá dodnes. (03.02.2010)

V případě černobílého zpracováni a pojetí ve stylu Vláčil, bych snímek ohodnotil plným počtem. Nicméně i filmový historik Vávra dostává ze zúčastněných herců maximum. Ať již jde o dvojici Oldřich a Juta, či Adamírův našeptávající služebník boží. Pohanská, bratrovražedná doba o moci, ale také o její ztrátě, o hříchu a údělu žen z těchto časů. (29.01.2014)

Pěkně natočená freska zobrazuje jednu z etap zrodu raného českého státu. Soupeření křesťanství s původními pohanskými zvyky a kulty; potýkání v přemyslovské dynastii - Oldřich (Jiří Bartoška) nechá oslepit svého bratra Jaromíra (Ladislav Frej), který byl již předtím na příkaz jejich staršího bratra Boleslava III. vykleštěn. Otakaru Vávrovi se neoddiskutovatelně daří zpracování historických látek. Za zmínku určitě stojí i herecké výkony hlavních protagonistů. (24.11.2009)

Z krvi, chaosu a smilnenia zrodil sa zárodok českého kráľovstva. Ohrozený bratovražednou nenávisťou aj cirkevnými intrigánmi germánskej krvi. Mytologická linka, vyzdvihujúca príklon k nezasahovaniu cirkvi do svetských záležitostí, prirodzenosti plodonosného lona a lásky nepodmienenej mocou ani predošlým sľubom inej partnerke, je oslavou češstva modernej doby. Hrdosť na ateizmus, promiskuitu, relativizmus rodiny (vyše 50% - rozvodovosť, deti často nie sú biologickými deťmi zákonitých otcov) a prefíkané kľučkovanie medzi záujmami mocných. S ironickým úsmevom na perách sú Česi všetko zmienené pripravení kedykoľvek predebatovať v krčme a vniesť ako nosný prvok do rôznych umeleckých foriem. Divadelná prepiatosť je patrná aj vo Vávrovej filmovej adaptácii divadelnej hry Františka Hrubína. Expresivitu výrazu podtrhuje častou ženskou nahotou, pohanskými tancami (spätosť s prírodou). Náprotivkom divokej prírodnosti je kožene tvrdý xicht nemeckého intrigánskeho cirkevníka. Plus podivná kamera a ladenie do tmavých farieb, miestami polozrozumietľné brblanie. Snaha byť vláčilovejskejším než Vláčil sa vždy nevypláca. (29.01.2014)