Osvobození Prahy

Jako studijní materiál toho,co je to komunistická propaganda , výborné, jako válečný film spíše úsměvné až trapné.Válečné scény,například umírání nebo odzbrojování, je dle dnešních měřítek spíše parodií, lidé si spíše lehají, div že si nedají pod hlavu ruku, popravení v Terezíně se kácejí trochu lépe,ale nemají na sobě viditelné po zásahu salvou ani škrábnutí...Vše řídí jen a jen Komunistická strana, když se vyvěšuje v továrně prapor,tak je rudý, kupodivu měli ve fabrice sovětskou vlajku,českou žádnou, a tak bych mohl ve výčtu hloupostí dlouho pokračovat... (11.03.2007)

Při komponování posledního dílu své druhé velké trilogie Vávrův nerovný souboj s komunistickou normalizační cenzurou podlehl a prohrál. Řada, spíše desítky problematických scén, není výsledkem jeho filmařského umu, ale soudobého "pojetí" historiografie, která byla mnohem spíše ideologickým diktátem příslušných útvarů ÚV KSČ, zejména Müllerova oddělení. Spolupůsobení KGB je spíše jistotou než dohadem. Naznačuje to např. velmi svérázné přecenění partyzánských aktivit spolu s fatálním pominutím velitelství Bartoš generála Kutlvašra nebo doceněním byť kontroverzního působení vlasovovských jednotek ROA. Za těchto okolností, Vávrou neovlivnitelných, tradiční přednosti jeho metody se v zmatečné kaši a tříšti filmového materiálu mění ve svůj opak a problematizují nejen umění, ale filmařské řemeslo samo. Ne však ve všem a určitě ne zcela. Život - nejen film - je vždy uměním možného. Nepopiratelný patos Českého květnového povstání, pokračovatele zářijové mobilizace 1938, však tento závěrečný díl nejen nezkresluje, ale naopak nanejvýš výstižně tlumočí. Je nutné upozornit na ještě jeden faktografický vlom normalizace: pominutí předních osobností České národní rady Josefa Smrkovského a kapitána Jaromíra Nechanského, který vedl její vojenskou komisi a vlastně poněkud nekonvenčně i České květnové povstání. (25.08.2007)

" Z celého srdce budeme milovat Sovětský lid, vrátil nám svobodu a mír! " Agitka, poplatná tehdejší době, kde všichni lidé jsou komunisté a bojují za budoucí svobodu. Hrůza, děs a dezorientační informace dělají z této historické události neuvěřitelný blábol. Co na tom, že některé akční nebo davové scény jsou řemeslně dobře zpracované, když dohromady převládá chaos a bolševická lživá ideologie. Teatrální scény, jak vítězný lid vítá Rudou armádu jsou jen střípky v této propagandistické mozaice. Na závěr, jak se ukáže Klement Gottwald a pronese svoji řeč, to by se i prase poblilo. Jednu hvězdu za Liškovu hudbu, i když je vidět, že se u tohoto paskvilu taky moc nesnažil. I herci to měli docela na háku, žádná výrazná role, nic! Někdy bych rád viděl pravdivě natočený film o květnových pražských událostech, ale tady už není nikdo, kdo by to dokázal kvalitně a věrohodně zpracovat. Takové zpracování třeba od Vláčila (to by určitě i Liška hudebně zahřměl), to bych si dal sakra líbit! Tohle už nikdy!! (02.01.2018)

Hvězdičku za scény s Hitlerem. Obecně, scény z velitelských štábů, sovětských či německých, působí poměrně věrohodně. Zbytek je pak naivní, kýčovitý balast s tristními herecké výkony. Tendenčnost celého filmu je komická. Věřím, že tehdy nešlo zřejmě jinak ale nemohoucnost nekomunistických aktérů je hluboko za hranicí uvěřitelnosti. Bída a děs, Vávro. (10.12.2013)

Bylo zajímavé sledovat, jak se Vávrova trilogie o II. světové válce propadla až na dno rudé bažiny.   Dny zrady manipulovaly a lhaly vcelku opatrně a jen osívaly pole neorané. V Sokolovu soudruzi dohlédli, aby pole pěkně vzkvétalo a řádně je pohnojili. A v Osvobození Prahy jsme se konečně dočkali rudých žní!    První část je pak nejen co do historických faktů mimo, ale hlavně k uzoufání naprosto nudná a ani Hitlerovy poslední chvíle z letargie nevytrhnou. To, čemu dal Vávra ve Dnech zrady punc zajímavého dokumentu, v Osvobození přehnal a z aranžovaných scén s blábolícími státníky a generály udělal nedělní chvilku prózy, která se místy protáhla na pocitovou hodinku až dvě.  Postupně tedy přibývá i aranžované akce, stavění brigád i legendární boj o rozhlas, ale až druhá část a její závěr s rudoarmějci přileje trochu krve a života, byť emoce vyvolá jen jedna scéna, kde nácci vystřílí plnou místnost neozbrojených schovávajících se obyvatel.   Inu, jel jsem z kopce a jsem rád, že mám tuhle záležitost za sebou a na konci škrtám i o dno, bohužel. A rozhodně ne jen z politicko-mravních důvodů. (27.09.2023)