Pohádka máje

Film je režisérsky i herecky nesmírně dobře zvládnut. Vraťme se ale k předloze Viléma Mrštíka, který se narodil 300 m od mého baráku. Mrštík jak známo byl psychotik, který se podřezal skalpelem kvůli paranoie. Nevytvořil tu žádný impresionistický román jak učí ve školách. Vytvořil tu prostě velmi žádanou červenou knihovnu. Ríša je bohém, alkoholik a kurevník. Helenka je vytlemená blbka z lesa, nemající páru cože je sex. Ríša ji objevuje jako divošku z džungle a je to pro něj lákavé a objevné řezivo. Toto by ve skutečnosti se stát mohlo ale skončilo by tragicky. Mrštík to elegantně obalil do romantiky, proto dílo mělo úspěch a i film měl za války obrovský úspěch, protože lidi chtěli alespoň na 88 minut zapomenout na gestapo a obecnou národní tragedii. (12.08.2012)

Dnes už jen s úsměvem mohu film vnímat v celé jeho kráse. Chybí snad už jen otevírání studánek, takže jsem zamáčkl slzu dojetí. Výlupek Ríša (Beneš) plný rebelství, a coby Helenka (Gollová) roztomile křehká. I to bylo pro ni příznačné. Lyrika Mrštíkových dialogů v idylické scenerii venkova má snad i cosi společného s Karlem Hynkem Máchou. Byl pozdní večer první máj… (28.09.2016)

Vážně si nevzpomenu na film, který mě poslední dobou nudil víc než tohle. No, fuj. Jen s určitou úctou ke tvůrcům a obsazení se držím od odpadu, protože tohle bylo opravdu utrpení. Nejjednodušší příběh, s jakým Vávra mohl přijít, celé je to obrovské prázdné klišé plné nanicovatých keců. Za těch 88 min se tam nestalo absolutně nic, jen Helenka pořád měla ráda Ríšu a pak ho zase ráda neměla a takhle to tu hodinu a půl střídali. A nejhorší je na tom, že mi tady vadila i ta Nataša Gollová... (17.02.2016)

,,Do lesa v nedělních šatech?'' V tomto filmu můžeme vidět: zpustošenou zahrádku, černobílý les, pár luk vysokého kvítí (které si Vávra umínil mít všude...), anti-studenta, bahno, žáby, kufr s přezkami, zvláštní vázanku, rozmazané písmo a roztomile těkající oči Našky. V tomto filmu můžeme slyšet: nosový hlas Jaroslava Vojty, divnou píseň zřejmě o zvířátkách zpívající ženou, která si pravděpodobně něčeho šlehla či se nadýchala helia. Toto a ještě mnohem více můžeme poznat z Pohádky máje, která je opravdu pohádkou. Z prvního máje. A těch dalších. Děkuji, Natašo Gollová! (21.04.2012)

K Mrštíkovu milostnému románu, který posloužil už v němé éře jako předloha ke slavnému stejnojmennému filmu Karla Antona s Jiřím Voskovcem v hlavní roli, se v roce 1940 znovu obrátil Otakar Vávra. Vávra se soustředil na zachycení prosté poezie mladé lásky uprostřed jarní, civilizací nedotčené přírody. Ireálnost přírodních záběrů byla uměleckým záměrem. Vávra s kameramanem Pečenkou nenatáčeli film o májové přírodě, ale o pohádce májové přírody. Proto Pečenka zcela záměrně použil zvláštních a do té doby v českém filmu v takové míře zcela nezvyklých kameramanských postupů: natáčel se speciálními filtry nebo na speciální infračervený materiál, čímž dosáhl dojmu odhmotněnosti. V hlavních rolích dostáli výrazného úspěchu Nataša Gollová se Svatoplukem Benešem, kdy oba představitelé dokázali svým postavám vtisknout určitý půvab přirozenosti a hereckého ostychu. Vávrova Pohádka máje je mimořádně silným filmovým dílem, také díky kameramanské vynalézavosti Ferdinanda Pečenky a působivé hudbě Jiřího Srnky. Je skutečnou pohádkou mládí a elixírem života, protkaným májovou vůní křivoklátských lesů. (06.10.2008)