Přijdu hned

Okolnosti vzniku tohoto filmu jsou opravdu smutné a obdivuji tvůrce, pracující v tolik vypjaté atmosféře. Výsledné dílo ale nepatří mezi mé oblíbence, protože na komedii je opravdu dost vážné. Nenaplněná touha a láska, chamtivost versus dobrosrdečnost, která nevede ke štěstí...tomu já se prostě nemohu smát. Souhlasím ale s panem hostinským, že místo jednoho strejce bude šťastných 1000 chudých dětí. (13.03.2016)

Nenáročná příjemná komedie o jednom starším vycpavači zvěře, životě v jednom malostranském domě, zamilovanosti a potměšile skrytém dědictví. Vycpavač zvěře Václav Barvínek (Saša Rašilov) je věčný smolař a popleta, který svou bodrácky štědrou povahou se marně snaží o lásku mladé výrobkyně umělých květin Julinky Tiché (Vlasta Matulová). A nechává si proklouznout obrovské dědictví, když neprozřetelně v záchvatu zlosti vyhání jedinou svoji zděděnou věc, bernardýna Ivana. Další zajímaví obyvatelé soudržně žijícího domu: ing. Jiří Hora (Svatopluk Beneš), impulsivní milenec Julinky a vášnivý výzkumník, hostinský Trachta (Theodor Pištěk), majitelka domu Demourová (Růžena Šlemrová) a její sestra (Lola Skrbková) hrající na klavír, vlezlá domovnice Koubková (Anna Letenská), a zvědavá Karpíšková (Blanka Waleská). Skoro celé dědictví bylo ostatními dědici (mj. Alois Dvorský, Miloš Nedbal a Vladimír Řepa) zničeno při hledání vítězného šeku, aby peníze nakonec posloužili potřebným. Z dalších rolí stojí za zmínku svědomitý listonoš (Eman Fiala), vězeňský dozorce (Stanislav Neumann) a negramotný zloděj psa (František Kovářík). Příjemná nenáročná veselohra. (16.08.2011)

Druhé stanné právo, vyhlášené bezprostředně po atentátu na Heydricha, vneslo do života obyvatel okupované země další neklid a strach. Represe nacistických úřadů posílených o příslušníky gestapa a wehrmachtu dosáhly nevídaných rozměrů: statistika hovoří o třech tisících perzekuovaných osobách, mezi nimi se tehdy nacházeli také architekt Vladislav Čaloun (1907 – 1943) a MUDr. Břetislav Lyčka (1903 – 1942). A také Anna Letenská (1904 – 1942), oblíbená filmová a divadelní herečka. Osudy všech se uzavřely krátce po odhalení odbojové skupiny Anthropoid, která měla na svědomí Heydrichovu smrt. Ještě předtím, než Letenská zahynula společně s dalšími českými ženami v koncentračním táboře Mauthausen, sehrála vedlejší komediální roli ve Vávrově filmu Přijdu hned. Ten v humorném sledu pavlačových epizodek sleduje samorostlého malostranského vycpavače zvířat v neodolatelném podání Saši Rašilova, člověka zdravě poťouchlého, přitom dobrosrdečného a poctivého. Rašilovův výkon uchvacující neokázalou hloubkou hercova nespoutaného individualismu je zčásti podpořen také sličnou Vlastou Matulovou v roli půvabné květinářky a mladinkým Svatoplukem Benešem, milovníkem moderním, jiným, než byli předváleční hrdinové bez bázně a hany. Vynikající je ale také Pištěk, jehož k smrti uražený hostinský je figurka v lecčems snadno zaměnitelná, přesto v partnerství s neukázněným Rašilovem odkrývá dosud netušené stránky komediálního herectví tohoto vskutku nepřehlédnutelného muže. Film je zvláštním způsobem doslova prodchnut podmanivou atmosférou, která jako zázrakem ignoruje všechny ty běsy venku. Popravy. Výslechy. Vypálené Lidice a Ležáky. Strach, zalezlý do chodeb domů. Ale také smích diváků, kteří v kinech neměli ani ponětí o tragické smrti oblíbené herečky. Smát se a nemyslet. Alespoň na chvíli na nic nemyslet. (06.10.2008)

"Víš, ono je to moc hezký udělat dobrý skutek", říká pan Barvínek a ty dobré skutky dělá jaksi mimochodem, protože má dobré a nezištné srdce. Trochu naivní prvorepubliková komedie. Bodové hodnocení zvedám za vynikající herectví Saši Rašilova a pro tklivý projev Vlasty Matulové. Pro ni mám obzvláštní, soukromou slabost... (07.10.2017)

Na výkonu herečky Anny Letenské opravdu není poznat, že jí gestapo stálo vlastně za zády. Nedokážu si ani představit, jak jí v tu chvíli muselo být. Saša Rašilov zde hrál jednu z větších rolí, většinou se objevoval pouze ve vedlejších. Na filmu se podílel i jako autor, sepsal námět a spolupracoval na scénáři. Takže, si roli Barvínka napsal přímo na tělo. Režisér Vávra točil v nelehké době, proto nehleděl na uměleckou kvalitu filmu, ale pracoval se záměrem diváka pobavit. Dělali to tak i ostatní režiséři a samozřejmě i herci. Film dokáže výborně člověka odtrhnout od reality a dá mu alespoň na malou chvíli zapomenout na strasti a starosti. (27.05.2010)