Příběh lásky a cti

Dokonalé ztvárnění, výborní herci i samotný fakt, že Otakar Vávra je filmový dějepisec české historie, zaslouží respekt v podobě 4 hvězdiček. Těžký a komplikovaný vztah Karolíny Světlé a Jana Nerudy, v kontrastu se 100% povrchní, pokryteckou, pomlouvačnou, závistivou a nepřející měšťáckou společností. Různé pohledy na pojem vlastenectví a formu literatury. Způsob života, který lpí pouze na veřejné pověsti, a naopak rozhodný a nic nepředstírající Jan Neruda. Snímek, který zřejmě není na časté sledování, každopádně uznání je potřeba. (30.06.2012)

Veleširoké sukně, drdoly, služky, uhlazené chování a pod tou slupkou normální lidé s normálními city. Z historického hlediska možná zajímavé, z obyčejného diváckého nudné nadbíhání Jiřího Bartošky alias Jana Nerudy. Dobové reálie jsou Vávrovsky propracované, ale filmu chybí něco, co by poutalo větší pozornost. (20.06.2007)

Tu a tam bylo velmi užitečné nechat Vávru se věnovat velkému tématu z našich kulturních dějin. Pečlivostí sobě vlastní nechal rozvinout mnoho profesí, skvělou výpravu, kostýmy, dal příležitost zralým hereckým výkonům. A jako marionetář vzkřísil jeden z nejdůležitějších mýtů české literatury 2. poloviny 19. století. Samozřejmě povaha skutečnosti, že se celá ta láska mezi Světlou a Nerudou dochovala jen ve fragmentech a opisech, dala příležitost vzniknout celé řadě interpretací a ohýbání, v každé době vznikl nový názor a spor o to, co se mezi těmi velkými literáty vlastně stalo, kdy přesně a jak to ovlivnilo jejich tvorbu (a život). A Vávra se nebojí ničeho, smysluplně využívá i tu marginální skutečnost, že poslední dopis Světlé už Neruda nikdy nečetl a zároveň, že Světlá uchovala sobě na památku popel z dopisů, které obětovala manželství s Mužákem. (08.11.2020)

Opat vyborny film v podani skveleho rezisera Vavru, ktory uz Kladivom na Carodejnice dokazal, ze je Pan reziser. A nebojim sa povedat, ze Vavra je tunajsim Wellesom. Ako bol vplyv Orsona Wellesa /Obcan kane/ obrovsky na vyvoj svetovej kinematografie, tak rovnako obrovsky bol vplyv Vavru na vyvoj tunajsej kinematografie. Scenar je vyborny, k tomu skusena rezia /uz spominany Vavra/ a herecke vykony na velmi kvalitnej urovni. 82 % (02.02.2013)

Otakar Vávra dal na filmové plátno kus života Johanky Mužákové (alias Karolíny Světlé) a jejího citu k Janu Nerudovi. Oba hlavní herci Božidara Turzonovová a Jiří Bartoška hráli s největším nasazením, protože i oni se o této nenaplněné lásce dvou literárních českých velikánů na gymnaziu učili a tak se jim to dobře hrálo. Mě se film velmi líbil jako většinou vše (z historie) co natočil pan Vávra. (12.01.2009)