Romance pro křídlovku

Vávra si hraje na poetično a ´Novou vlnu´, ale výsledek je rozpačitý. Holt starýho psa novým kouskům nenaučíš. Ale pěknou kameru tomu upřít nemůžu, stejně jako skvělého Jaromíra Hanzlíka – to byl výrazný typ už od útlého mládí. (14.10.2013)

Velice, ale opravdu velice zajímavý snímek z české produkce 60. let, kdy probíhala zlatá éra českého filmu. Tak trochu jinak natočená romance s vynikajícími Hanzlíkem, Cigánovou a Kantorkovou. Otakar Vávra je holt pan režisér a umí natočit skvěle takřka jakýkoliv námět. A i hudební part hraný na křídlovku se hodně podílí na vytvoření správné atmosféry. Nevím proč, ale ty staré filmy ze 60. let mají v sobě ještě nějaké filmařské kouzlo (ne všechny, samozřejmě, ale většina). A to kouzlo se s neustále zdokonalovanou filmařskou technikou, spoustou triků a horentními honoráři pro všechny tvůrce v posledních cca 10 letech začalo kamsi vytrácet. (15.08.2003)

Velké věci si žádáš, ten dar je nad tvoje síly, Faëthone, tvůj chlapecký věk jej nemůže zmoci. Smrtelný jsi, však není smrtelné, čeho si přeješ." Skláním se jak před Františkem Hrubínem, tak před Otakarem Vávrou. Příběh dávné Hrubínovy lásky, prožité, protrpěné a na třicet let upozaděné kamsi do podtextů těch krásných epicko-poetických básnických skladeb let 1933 - 1961. Nehotový mladíček dvou srpnových nocí roku 1930, vyzrálejší, a o to lásky lačnivější mladý muž roku 1933. Strašnou ránou zdrcená postava června 1934 a až poeovsky magicko-osudová noční návštěva zrušeného hrobu. Já, jenž stále jen obletuji vlastní srdce. Přesný, mladičký a prozatím tak krásně nedotčený Jaromír Hanzlík, jehož osud dostal přece jen přehlednější chronologi; který svého Vojtu však nezjednodušil ani o píď. Terina. Vím jenom, že je jí patnáct. Chci si ji vypodobnit, je však nevypodobitelná. Je všechno, co mých dvacet let do mne nanosilo z vůní a tvarů a z čeho si dnes ona jak z pláství vybrala strašlivé sladkosti. Je všechno, co naráz zastavuje srdce, a přece to není smrt. A je všechno, čím vždycky člověk poprvé vydechne. Milenka ještě ne, na to je jí mnoho. Nevím, kolik má rukou a kolik úst, každým lístkem a každou hvězdou mě žíznivě pije. Jsem vesmírem doteků, až mě mrazí, a přece jsem se plaše dotkli jen jednou. Zuzana Cigánová, která nás musí uchvátit, i když si myslí, že její překrásná tvář se více podobá krásně květině než lapajícímu i lapenému živočichu mořských hlubin. Prsatá Tonka. Ze zaprášených nohou a snědých lýtek vytryskla andělsky bílá stehna. Jen kámen v řece? Jen rozvalující se balvan lající i vodnímu proudu do parchantů? Viktor. Nikdy nesundá čepici s hlavy, štítek je dlouhý, aby se neopovážilo slunce vykousnout stíny z divoké tváře. Střelnice. Puška. Čepice. Ten divoký pohled a především křídlovka a její neodolatelné Herkulovy lázně. Dědeček...Ale ne! Láska a smrt jako ústřední motiv celého díla. Láska, jako to nejkrásnější, co nám život uchystal. A smrt jako ta poslední pravda, která vyřeší všechny otázky. (22.12.2005)

Plytké to není, spíše jen konvenčně natočené. Od 60. let, zlaté éry naší kinematgrafie by člověk čekal přece jen něco víc. Příjemný smutný poetický příběh, ale do hloubky nezasáhne. Je vidět, že Otakar Vávra je stará garda, žádná nová vlna se tady nekoná. Navíc má místy problémy s tempem příběhu. Ale dědovo putování je vážně roztomilé a herecké výkon příjemné. (22.04.2005)

Vávra ukázal svou netušenou polohu a natočil skutečně poetický příběh, jemuž vládne mladý Hanzlík. Ve vzduchu je cítit erotično a divák se dostává do svých mladých let. Režisér netlačí na pilu, nechá příběh jaksi plynout, ale pouze k dobru věci. Souhlasím, že se jedná o jeden z Vávrových nejlepších filmů. (05.07.2011)

"Stará škola" Vávra v šedesátých letech zjevně omládl a Romanci natočil opravdu s citem pro atmosféru horoucího léta a žhnoucího mládí. (12.03.2008)

Nemůžu se zbavit pocitu, že tahle instant classic československé tvorby není zajímavá absolutně ničím od provedení po příběh. (03.03.2011)

Podle mínění mnohých nejlepší snímek Otakara Vávry. Což o to, Vávra je nějaký pojem a Hrubín coby autor básnické předlohy, to je přímo instituce. Jenže co naplat, i když považuju Romanci pro křídlovku za nadprůměrný kousek naší kinematografie, tolik dojmů, abych jí nadělil 4. hvězdičku, přece jen ve mně nevyvolala. Dějově řídké, příliš poetické. Vávra na mě udělal větší dojem např. Krakatitem. Špičkové řemeslo se tomu nedá upřít a solidní herecké obsazení taky ne. Tématicky je to ale hodně ohrané, je jen velmi málo námětů, které by se objevovaly tak často jako příběhy o nezralé nenaplněné lásce. Stojí za to se zamyslet, co by se stalo, kdyby v rozhodující moment u Vojty nezafungoval pocit povinnosti k vlastní rodině a došlo k útěku obou milenců - kam vlastně? Jak brzy by se rozplynula přehnaná očekávání, romantické naivní představy a jak moc by bolela přízemní realita běžného života a stereotyp partnerského vztahu? Celkový dojem: 65 %. (04.01.2014)

Ačkoliv název ve mně vždy vyvolával pocit něčeho povědomého, film mi záhadným způsobem celé roky unikal, což jsem se konečně rozhodl napravit. Teď jsem za to rád, hádám, že dřív by mi tolik neřekl, pokud vůbec něco. A nepotřeboval jsem k tomu znát ani původní básnickou předlohu. Ta prchavost okamžiku (resp. několika dní) se Vávrovi podařila vystihnout velmi dobře. Léto, slunce, teplo, voda, višně…a lákavá, zakázaná láska. U peripetií s dědečkem a unikání ze spárů nadržené ženštiny jsem se zpočátku usmíval, ale stejně jako atmosféra celého filmu se postupně vše promění v hořký smutek při jedné dávné vzpomínce. Kterou hlavními hrdinovi stejně jako samotnému divákovi vyvolá jedna výrazná, tesknivá melodie. Ta mi ostatně bude hrát v hlavě ještě nějakou tu chvíli. Než vyprchá, stejně jako ten zvláštně smutný pocit, který jsem po skončení filmu cítil. Člověku to může připomenout něco z jeho vlastního života a nemusí se to přitom nutně týkat smrti. Film si mě získal pomalu a nenápadně, s o to větší chutí mu přiřknu slušné 4*. (25.11.2017)

Křehký, až snový vzpomínkový svět mladé lásky jak ženské, tak mužské je námětem i úspěchem snad nejlepšího Vávrova filmu vůbec. Básník František Hrubín, jeden z velikánů naší poezie minulého století, vtělil do své literární předlohy vlastní životní zážitek. Protože základní síla těchto citů až na nepočetné výjimky rozhodně nespočívá v pozitivním životním vyústění, ale mnohem spíš v trvalé vzpomínce, ke které se vracíme, utíkáme po zbytek své životní cesty, je i síla Vávrova filmu právě v této fikci okamžiku, jiskřičce jepičí věčnosti života. Ostře polarizovaný svět smyslného vesnického ženství na jedné a hádavých a tak trochu i kradoucích členů komediantské minikomunity na druhé straně se prolíná s otcovou oficialitou a do nenávratna okamžik za okamžikem ze života odcházejícího Vojtova dědečka; opalizuje navíc černobíle prostředkovanou bujnou zelení a květenou vrcholného léta. Víme, cítíme z této básnické Hrubínovy vzpomínky vlastní bolest i smutek nad zmařenou příležitostí, která nestačila ani vyklíčit a osudově poznamenala nejen jeho život, ale mnohem citelněji i kratičkou zbývající budoucnost dívčina bytí. Sevření do rámce uvozující i uzavírající retrospektivy propůjčilo jinak nepevné stavbě lyrického námětu dostatečně silný základ a dalo jí rovněž přesvědčivý závěr. Silnému vyznění ROMANCE napomáhají především výkony obou tehdejších mladičkých představitelů titulních rolí Jaromíra Hanzlíka i Slovenky Zuzany Cigánové. Své kouzlo má i cudně a vášnivě smyslná postava Miriam Kantorkové a strhující výkon předvádí českým divákům polský herec Janusz Strachocki v roli Vojtova dědečka. Film mládí je i mládím jeho filmového štábu, kterým a vedle nějž omládl i tehdy věkem vlastně také stále mladý Otakar Vávra. Jako film mládí vchází také dnes do našich srdcí, pokud byla s to zachovat si neokoralost i blaženou, nic netušící dychtivost a touhu do světa a do dospělosti se proklubávajícího mládí. Mládí nás všech. (28.01.2008)

Romanci pro křídlovku jsem nejprve viděla v divadelním zpracování a byla jsem zvědava, jaký bude oproti tomu film. Krásný poetický snímek o mladé, čisté, dětinské a přesto tolik osudové lásce. Jaromír Hanzlík je tu ještě mladé ucho, ale je krásný, co říkáte, děvčata?:) Nádherná ústřední melodie. Já si jen říkám, kam se takové příběhy a filmy poděly... Natočit něco tak upřímného, opravdového a silného a přitom s takovou lehkostí v dnešní době? Ale jděte... (09.12.2012)

Slovy Hanzlíka: "Hotel pro cizince je sice také pěkný film, ale dneska už se o něm moc neví." Aneb Hrubínova autobiografická poema z let 1930-1961 optikou Vávry obklopujícího se nejmladší generací. Takže poetika světa kolotočářů v době mezi světovými válkami tu neexistuje, pouze ahistorické hledisko vzpomínky. Nicméně z té slavné série Hrubín/Vávra - Srpnová neděle, Zlatá reneta, Romance pro křídlovku a Oldřich a Božena je Romance asi tak nejmenší marnost. Neříkám, že v určitých kruzích dodnes minimálně scény s Miriam Kantorkovou nevyvolávají úžas, Vávra nicméně sám byl zamilovaný zejména do paralel s živým/mrtvým. (16.03.2009)

F. A. Brabec nebyl první režisér, který se rozhodl zfilmovat báseň. Třicet let před ním dal Otakar Vávra na čas vale svým histrorickým heroickým velkofilmům a převedl na filmový pásek Hrubínovu "Romanci pro křídlovku". A sám souhlasím s panem režisérem, že se jedná o jeho nejlepší dílo. Nová vlna se vyznačovala novými režiséry, neherci a scénáři které jsou o ničem a zároveň o všem. Otakar Vávra, ač ostřílený kozák filmové režie, přispěl do tohoto období svojí troškou do mlýna za podpory filmového štábu, který si vybral povětšinou z mladých začínajících umělců a nadějných herců. Ať se jedná o chlapecky naivního Jaromíra Hanzlíka, ještě dívčí neženskou Zuzanu Cigánovou či Zampanovsky světáckého Štefana Kvietika, všichni se dokázali do svých rolí vžít a byli výteční. "Romance pro křídlovku" plyne s tóny Herkulových lázní za zvuků letní přírody, či rozhrkoceného kolotoče volně do svého dojemného vyústění. Co říci na závěr? Často s posměšným úsměvem leckde pročítám o každém druhém lyričtějším filmu, že se jedná o filmovou báseň. A ačkoli se tomuto titulování vyhýbám, "Romance pro křídlovku" se lépe vyjádřit nedá. (20.08.2008)

Tenot film mě provází od dětských let. Na rozdíl od jiných šedesátkových filmů šel v televizi relativně často. Teskná poetika jednoduchého příběhu mě zasáhla napoprvé. Tehdy jsem samozřejmě netušila, že se o kostýmy a kompozice postarala Ester Krumbachová, ani jsem neměla ponětí, kdo je to Otakar Vávra, dostal mě příběh. I dnes mi leží Romance pro křídlovku na nočním stolku. (06.09.2017)

Lyricky romantická poezie filmového plátna, nebo možná také obraz mládí básníka Františka Hrubína, kdo ví? Křehké a krásně dýchající dílo, které ojedinělým způsobem převedl režisér Otakar Vávra do filmové řeči a krásně v něm pojednává o životě a jeho smyslu s ryzí lidskou přesvědčivostí. A že byla jeho volba hlavních představitelů šťastná, není snad nutno ani zdůrazňovat. Opravdu mimořádně zdařilý film. (21.05.2010)

Báseň Františka Hrubína je nádherná. Líbí se mi, že každý člověk, ať je jakýkoliv, si odnese to stejné. Ne poučení, ne hořkou pachuť na jazyku, ale úctu k autorovi. František si vybásnil srdce a já očekával podobnou ódu na lásku i ve filmovém zpracování. Bohudík, atmosféra mě stejně drancovala jako při četbě (horko, prašno, pocit, že se něco přiřítí). Jaromír Hanzlík (ano- taky někdy býval mladej kluk) je přesvědčivej do tý největší možný míry, což je nesmírný přínos. Málokdy se stane, že herec odpovídá přesně vaší představě. Romance pro křídlovku mohla být natočena epicky, ale Vávra naštěstí zvolil civilnější formu, která je opravdu bomba a rozhodně filmu prospívá. A když už nic, tak je tu pořád ta báseň, která fakt nezestárne... (12.08.2009)

65% - Asi jsem čekal víc než českou variaci na Felliniho Silnici a jakési předtaktí k Menzelovu Rozmarnému létu. Čekal jsem více oné poezie, více milostného příběhu. Díky retrospektivní formě víme již od začátku jak se věci mají a proto se děj zdá poněkud vleklý a co hůř - naprosto nepřekvapující. Kromě hereckých výkonů jsem si z Romance pro Křídlovku neodnesl žádný jiný extra zážitek. Možná nejsem schopen ocenit, jak byl ten film zásadní pro dobu svého vzniku. Pro mě ale Vávrovou vlajkovou lodí zůstalo Kladivo na Čarodějnice. (30.09.2011)

Tento příběh zřejmě neztratil ani přepisem z básně pro film nic ze své poetičnosti. Předlohu jsem sice nečetl, ale myslím, že Vávra dokázal svou kamerou básnit, stejně jako Hrubín svými verši .Ze snímku je také krásně a smutně patrný kontrast mezi mládím a stářím, a mezi láskou a smrtí.Mladíkův svět je podepřen spoustou něžných záběrů, kochajících se přírodou, svět stáří zase dědečkovou nemocí. Hanzlík již tenkrát dokázal, jak velkým hercem je. Krásný, malý film. (01.09.2008)

Až dojemná procházka starce a jeho mladého pečovatele je už dnes dávno jedním z toho nejlepšího, co bylo v našem filmu natočeno.. Neuvěřitelně silný příběh o nenaplněné lásce. Pan Vávra uměl. Pan Hrubín, netřeba komentovat... (11.07.2012)

Bravurní retrospektiva o pomíjivosti lásky, v níž Otakar Vávra velmi subtilně vykreslil vzájemné vztahové vzorce - jak rivalitu, tak peripetie i sympatie - a akurátně reflektuje dobové reálie za okurkové sezóny let šedesátých. Jde evidentně znát, že jde o adaptaci romantické poémy, tentokrát od Františka Hrubína - zásadním pojítkem je totiž malebná poetika letní bezstarostnosti, která čistokrevnýho melancholika jako já bezelstně pohladí po šulínku.... Pomalu si navíc začínám uvědomovat, že jedno z mála médií, které by se dalo bezproblémově přirovnat ke stroji času, je to filmové. To vše 'pouze' na rozmezí 80 minutové stopáže. Aneb jak jednou pěl Waldemar Matuška: "Jedině Tereza." .... VERDIKT: 8,8 romských kolotočářek z 10 [#46.LFŠ] (16.08.2020)