Režie:
Otakar VávraKamera:
Václav HanušHudba:
Jiří SrnkaHrají:
František Smolík, Lída Baarová, Vlasta Matulová, Rudolf Hrušínský, Meda Valentová, Eduard Kohout, Marie Glázrová, Jaroslav Vojta, Vítězslav Vejražka (více)Obsahy(1)
Císařský rada Ullik se rozhodne modernizovat své staré mlýny instalací nové turbiny. Jeho podivínský švagr Artuš se tomu snaží zabránit, neboť stavební práce narušují statiku věže, ve které bydlí. UIIikova starší dcera Tynda je talentovaná zpěvačka. Obletovaná dívka tajně přijímá dvoření mužného Václava, syna nočního hlídače. Její mladší sestra, lékařka Marie, si přes otcův zákaz získá srdce a ruku astronoma Zouplny a odchází z domova. Bohatý Čechoameričan Mour slibuje Ullíkovi finanční účast na jeho podniku, ale zájem má především o Tyndu... Film, který se stal trhákem (i díky nákladným dekoracím), získal řadu ocenění. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (43)
Český film před rokem 1945 nebyly jen veselohry, ale i filmy s tématem závažnějším. Ale málo se jich povedlo. Jedním z nečetným kvalitních dramatických filmů této doby je právě turbína. Otakar Vávra zde prokázal svůj talent pro ukázání společnosti na konci 19. století. Je zde spousta postav a každá má určitou povahu charakterizující morální zkaženost tehdejší doby. Jen nevím jestli filmu trochu neuškodila právě tato roztříštěnost, jak lidská tak tematická. ()
Mnohostranný talent Otakara Vávry zřejmě ještě bude doceňován. Titánský devadesátník byl v době TURBÍNY stále neuvěřitelně mlád; pohyboval se na rozhraní své dvacátnické a třicátnické periody. Přeneseme-li tento jeho věk do současnosti, o to více oceníme až překvapivou zralost jeho tehdejších uměleckých výkonů (DÍVKA V MODRÉM, FILOSOFSKÁ HISTORIE, CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH, PANENSTVÍ) v kontextu první vrcholné doby naší kinematografie - tvořitelské a zakladatelské doby prvorepublikových osudových třicátých let minulého století. Je neuvěřitelné, že dobová komunistická charakteristika v zásadě přesně postihuje ráz filmu, jehož úroveň ve skutečnosti ještě pozitivně překonává prvoplánovou tendenčnost jejího autora. Panoramatický obraz přelomové doby zlomu XIX. a XX. století v nevšední šíři i hloubce zobrazuje skutečný obraz tehdejší pražské a vlastně i české společnosti, přesněji řečeno jejího nižšího "vnitropražského" patra. Ve filmu hraje hned celá plejáda vynikajících českých herců (Baarová, Höger, Smolík, mladičký Hrušínský, Matulová, Plachta, Kohout, také velmi mladý Vejražka, Vojta, Glázrová). Popisovat jejich výkony znamená opakovat již řečené v předcházejících komentářích; osobně bych upozornil na Smolíka, Matulovou, Högra a Kohouta, zaujaly mne i živočišné smyslné (v dobrém slova smyslu) výkony Baarové a Glázrové včetně odvážných scén (Baarová). Za základní přínos filmu pokládám jak postižení, tak současné překonání naturalistických limit Čapkovy literární předlohy a skvělé postižení v postavě prvotní české feministky Marie Ullikové; chápu je jako Vávrův neokázalý hold generaci prvních českých intelektuálek (fascinující milostná scéna v observatoři). TURBÍNA je a zůstává jedním z démantů velkolepé vávrovské filmografie. ()
Skvělý film s množstvím postav, z nichž nakonec žádná není navíc, a se senzačními herci v čele s Františkem Smolíkem, Eduardem Kohoutem, Lídou Baarovou a Vlastou Matulovou. Obzvlášť obě dámy mě potěšily - Lída Baarová tím, jak s přehledem zvládá dramatickou polohu a jako chameleon se mění ze ctižádostivé dívky v bezhlavě zamilovanou a naopak, Vlasta Matulová velmi přirozeným projevem v roli roztomile zamilované vědkyně. A stejně tak Otakar Vávra dokázal zrežírovat vše a všechny dějové linky plynule propojovat. Jeho katastrofický závěr plný napětí pak přímo bere dech. ()
Na základě motivů stejnojmenného naturalistického románu Karla Matěje Čapka-Choda, poprvé vydaného v roce 1916, podal Otakar Vávra ve své Turbině obraz rozpadající se pražské měšťanské rodiny Ullikových v době, kdy nové výrobní a hospodářské poměry radikálně měnily dosavadní způsob života. Havárii nového stroje, první pražské turbíny, jíž se císařský rada Ullik (František Smolík) snažil zachránit mizející rodinný majetek, uvádí Vávra v paralelu se zmařením nadějné umělecké kariéry Ullikovy dcery Tyndy. Kdysi jedna z nejobdivovanějších pražských dam se v podání Lídy Baarové stává zosobněním dalšího směřování rodiny. Vávrův film překvapuje nejen velkorysou produkcí a na svou dobu (snímek vznikal v období nacistické okupace, tedy v nejtěžší fázi heydrichovské diktatury) monumentálními dekoracemi, dovedenými zvláště při finální scéně zkázy továrny rodiny Ulliků k milimetrové přesnosti, ale také skvělým hereckým obsazením (Smolík, Baarová, Glázrová, Plachta, Matulová, Höger, Vojta, Vejražka, mladičký Hrušínský). Velkého uznání zde dochází především Eduard Kohout, který Artuše Fabiána, duševně vyšinutého švagra titulního hrdiny, charakterizoval téměř jako postavu na pomezí reality a fantaskního snu. Oprávněná pozornost padá samozřejmě i na Lídu Baarovou, kontroverzemi stíhanou filmovou star, která po nedobrovolném útěku z nacistického Německa našla hledané útočiště v českých ateliérech, u českých tvůrců. Neklamný pocit umělecké sounáležitosti, vyjádřený jak Milošem Havlem, tak Otakarem Vávrou, ovšem nedokázal vzdorovat všemocným nařízením a zákazům, které nakonec dostihly pronásledovanou herečku i v Praze. I ona ale získala šanci rozloučit se ve velkém stylu a v roli, která zas a znova dokazuje nespravedlnost některých kritických soudů, vynášených na adresu jejího herectví. V rámci Vávrovy filmografie představuje Turbina jeden z jeho prvních výrazných úspěchů a zároveň je také dílem mimořádných scénáristických, hereckých i architektonických hodnot, nabývajících na významu právě dnes. ()
Předloha je námět spíš pro televizní seriál, takže celkem poklona Otakaru Vávrovi, že příběh dokázal osekat na necelých sto minut. František Smolík je v hlavní roli perfektní, Eduard Kohout mi zpočátku přišel poněkud teatrální, ale u jeho excentrické figury to mohl být záměr. Lída Baarová tu byla jen na okrasu více než obvykle. V kontextu okupační produkce určitě jeden z těch lepších kousků. ()
Jen s lehkým studem doznávám, že jsem byl napsané Turbiny dosud ušetřen, a to i vzdor tomu, s jakou razancí ji (nejen, ale zvláště) Aventinum šířilo do světa. Její filmová adaptace ve mně zpočátku vyvolala dojem, že jde o reflexi všeobecného šílení. Po přirozenosti ani památky. Maloměstský svět se mění v děsivé delirium: posedlí stíhají posedlé a život je míjí a mele je v žírnou moučku, jíž hnojí lány svých budoucích snů. Čapkův-Chodův, resp. Vávrův blázinec je dokonalým obrazem ohavného rakouskouherského divadla, po němž se dnes jistě stále slzí, ale jen slzami slepých očí. Cesty z těchto usedlých osidel se ovšem jevily kdysi stejně šílenými, ale bláznovství těch kroků bylo svaté. Zničující hra bezživotí pověstné caput regni staví smutné zrcadlo dnešku, ba nutí k zvracení. I v čase, kdy z tyátru zbývají jen neumyté podlahy, se zdá, že se pořád lze spolehnout na osvojené konvence, ty směšné ne-mravy…, ale opak je pravdou. A nakonec se skutečně ozřejmí, že jde jen o… šílení. ()
Zhlednuti tohoto filmu me utvrdilo v tom, ze veskerou jakz takz kvalitni ceskou produkci natocenou do roku 1945 jsem uz videl a i pres nejvetsi snahu se obdivovatelem tohoto obdobi nikdy nestanu. ()
Technický pokrok jde kupředu mílovými kroky a rada Ullik (výborný František Smolík) vidí v turbině záchranu svého podniku, resp. rodinného majetku. Proti němu se staví jeho podivínský švagr (obdivuhodný Eduard Kohout), který bydlí ve věži, jejíž statika je narušována stavebními pracemi. A musím zmínit překrásný filmový pár Vlasta Matulová a Karel Höger, oba úžasní a ač to zavánělo červenou knihovnou, ta jejich příběhová linka, těm dvěma bych sedla na lep kdykoli a přála jim štěstí. Prolnutí romance, dramatu a závěrečné tragédie se v tomto případě povedlo a houstnoucí atmosféra byla dokonalá. ()
Stále působivý snímek, který zpočátku působí trochu křečovitě, hlavně kvůli netradičním postavám a jejich chování, ale jak se stupňuje jejich řícení do propasty, snímek rapidně nabývá na zajímavosti a katastrofický závěr výborně pracuje s napětím a po filmařské stránce by v té době asi nebyl zvládnut lépe. Herecky exceluje hlavně Matulová, ačkoliv ji byla zvolena nejméně uvěřitelná postava, Baarová je tak na hraně, přesvědčuje až mimickou hrou při jejím divadelním fiasku. ()
Pozerateľná dráma vzťahov a konfliktov na počiatku 40tych rokov. Český film to nie sú len komédie, ale i vážnejšie diela, hoc nemusia mať vždy majstrovský charakter. Táto dráma vo vnútri pojednáva o nedosiahnuteľnosti lásky, ktorú brzdia materiálne korene dostatkov a moci ako i problém neprajnosti rodičov v tomto smere. Veľa sa vyká, veľa sa potrpí na taký ten odstup panujúci práve v časoch minulých a o to ťažšie to majú kladnejšie (myslené obyčajnejšie) postavy. No a potom tu máme turbíny - samostatná kategória. Ďalší olej do ohňa. ()
Ne vždy je všechno nové a moderní ku prospěchu lidstva. O tom se můžeme přesvědčit i my. Stačí se kolem sebe podívat nebo si přečíst noviny. Kupodivu mi byla nejsympatičtější postava toho blázna a podivína Artuše Fabiána. Eduard Kohout byl vynikající.Toho si budu z celého tohoto propletence pamatovat a pak možná Lídu Baarovou, která se tu octne na tehdejší dobu v několika odvážných scénách. No, ona i milostná scéna v observatoři má něco do sebe. ()
Ten film se musel stát hitem, když se rozkřiklo, že Lída Baarová ukázala svá ňadra. Ale nejen tato bezesporu zajímavá podívaná dělá z Vávrova filmu velmi kvalitní umělecký počin. Pravda, chvílemi to bylo na hraně, za níž byla propast kýčovité bažiny, ale naštěstí se tvůrcům podařilo udržet se nahoře a neklesnout. ()
Jak uz je zde zmineno, taky ocenuji to, jak Vavra ve svem mladem veku dokazal podat v rezijnim kresle tak vyzraly vykon. Coz ovsem neni pripad jen tohoto filmu. Strasne mam rad jeho filmy, kde postupne buduje hutnou atmosferu. Celkem zajimavy scenar o jedne rodine Ullikovych, kde jsou dobre vykresleny jednotlive postavy, ktere jsou velmi dobre zahrane. Herecke obsazeni jest ozdobou celeho filmu. ()
Mierne nevýrazná malomeštiacka dráma s inkináciou k satire spoločnosti a jej hodnôt. Zaujme (vzhľadom na rok vzniku) pár obnažených scén herečky Lídy Baarovej, či mladý Högerom ako jeden z mála neteatrálnych hercov. Hodnotenie: 55% ()
Velký mistr sociálních dramat Vávra opět na scéně. Film je podivnou směsicí divadelní tragédie, zamilovaného čajíčku a sociální sondy. Mnoho dialogů je natolik přitaženo za vlasy, až budí odpor či smích. Celý ten svět okolo rodiny Ulliků je vlastně velkou fraškou a nesmyslem, ale tak se tehdy točil a psal film. A Vávra do toho propasíroval tu svou proslulou "depku". Takže přes všechny výše popsané výtky jde film opět na dřeň věci, dělá to dobře a dle mého i působivě. Ať člověk chce nebo ne, musí po skončení filmu ještě o všem chvíli přemýšlet. A o tom to je, nebo ne? 85% ()
Zajímavé jen pasáže hradního pána... ()
Spousta lidí se odmítá dívat na staré filmy. Přijdou jim nudné, herci v nich přehrávají, dialogy se zdají nevěrohodné a strojené. Přesně tak jako u tohoto filmu. Přitom existuje dost filmů z tehdejší doby, které si uchovaly svou kvalitu dodnes, nezestárly. Dokonce od stejného režiséra - viz Předtucha, Cech panen kutnohorských či Šťastnou cestu. ()
Na svou dobu velmi vymakané dílo. Katastrofický závěr mě překvapil. Počítače neměli. Lída Baarová tam nehraje. Je tam sama sebou. Prostě kurva z Prahy. Výkony herců jsou impozantní! ()
myslím že v souboji matulová - baarová zde vyhrála matulová.....lída zde moc nepřesvědčila, má lepší filmy (a to nejen německé) ()
Hned na úvod musím říct, že tento film JE můj šálek kávy. Režie, kamera, triky (na tu domu myslím excelentní), herecké výkony tehdejší herecké špičky, hudba.... Dějově, popsáno zde všude okolo. Je to čisté, přehledné dílo, které zasluhuje pozornot. Řekl bych, že doba se mění, ale charaktery lidí zůstávají stejné v každé době. A jak se doba "zrychluje", lidé ze svých zásad slevují. Tenkrát za své chování bylo zodpovědných daleko víc lidí, než je tomu dnes. ()