Polyester

Melodramatická komédia o žene, ktorej život smrdí. Ďalšie z vydarených diel pápeža trashu Johna Watersa, ako ho onehdy tituloval spisovateľ William Burroughs. Nakrútená v systéme ODORAMA, spočívajúceho v tom, že každý platiaci divák v kine spolu s lístkom dostal stieraciu kartičku s číslom. Mal si ju zotrieť v momente, kedy číslo zhodné s kartičkou zablikalo na plátne. Z kartičky sa vyvalila "vôňa" akú práve cítila hlavná hrdinka (v podaní nezabudnuteľného výstredného transvetitu Divina). Šlo o také chuťovky ako aróma smradľavých ponožiek, prepálená masť a pod. (19.03.2006)

[FOD 2015] © ODORAMA – Film, kterej opravdu smrdí! Pouze ve vašem oblíbeném pornokině Aero. Žižkov je drsnej kraj. Jde o překvapivě funkční drsný drama o ženě, jejíž víru Bůh zkouší víc než je zdrávo. Vtipnej snímek. Waters se nezapře. Jednu dobu sem si myslel, že Francine sní svůj sen o ideální rodince, ale to si z nás režisér jen dělá prdel. (08.03.2015)

Není to tak přehnaný jako Pink Flamingos, ale celkem zdařile se o to snaží. Opět tak blbý, až je to dobrý, prostě jeden z těch filmů, o kterým si můžete myslet co chcete, ale určitě na něho nezapomenete :-). Je sice hereze nahodit tak absurdní asociaci, ale tou non-stop hysterií Divine mi to připomnělo Zulawskiho "Possesssion" :-) (14.09.2020)

Smrdí to sice poněkud uniformně, ač autenticky jako proprděný, přehnaně čistěný gauč mojí bábrle ze sedmdesátých let a dojmu silně dodávají jednorázové titulky umisťující Květušku na pražský Žižkov kousek od nechutného semeniště neřesti, pornokina Aero, ale tož ona trocha těch cirgusáren taky občas neuškodí. (07.03.2015)

Jeden ze tří filmů, které jsem viděl na letošním Festivalu Otrlého diváka a zároveň jediný z nich, který si dovolím bodově ohodnotit. Celkově je to nic moc, nemá to žádnou moc pointu a tak nejak mě to nenadchlo. A to ani experimentální čichovou kartou Odorama, kde mi připadalo všech deset smradů stejných. Bod za speciální jednorázové dedikované titulky kina Aero. (07.03.2015)