Sacco e Vanzetti
Sacco et Vanzetti
Sacco and Vanzetti
Režie:
Giuliano MontaldoKamera:
Silvano IppolitiHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Gian Maria Volonté, Riccardo Cucciolla, Cyril Cusack, Geoffrey Keen, Milo O'Shea, Sergio Fantoni, William Prince, Rosanna Fratello, Claude Mann (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V roce 1920 byli italští emigranti v USA, anarchisté Niccola Sacco a Bartolomeo Vanzetti, neprávem obviněni z loupeže a vraždy a odsouzeni k smrti. Skutečným důvodem k jejich odsouzení však byly jejich politické názory. Italské dokumentární drama pojednává o jednom z nejhanebnějších a nejpokrytečtějších rozsudků v historii lidstva. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (43)
Zlatá Palma - výběr ()
Slušně napsaný, natočený a zahraný snímek, kterému nicméně chybí větší odstup od tématu. Je až příliš znát, že tvůrci sympatizují s politickým přesvědčením svých hrdinů a film je spíš holdem dělnickému hnutí oné éry než uměleckou výpovědí o jednom soudním dramatu a jedné rozporuplné době. Proti jednotlivým složkám filmu se nedá příliš mnoho namítnout, ale zároveň Sacco a Vanzetti jako celek diváka do extáze určitě nepřivede. Z tohohle námětu se dalo vyždímat nepoměrně víc. Celkový dojem: 60 %. ()
Vynikající filmové dílo důkladnou rekonstrukcí pozadí jednoho z nejskandálnějších procesů americké historie, které se staly historickými předchůdci neblaze proslulého maccarthysmu, přibližuje vzrušenou atmosféru historických nenapodobitelných dynamických šedesátých let (jen mimochodem se ve filmu mihne jméno socialistického amerického prezidentského kandidáta Eugena Debbse odsouzeného ve stejné době pro své antimilitaristické postoje k deseti letům vězení). Bylo by potřeba zpracovat historický doslov, který by na základě rozboru dochovaných pramenů přesně doložil anatomii hrůznosti této skandální justiční dvojvraždy. Působivé střídání černobílých a barevných scén s dobovými dokumentárními filmovými reportážemi dále zesiluje přesvědčivost i věrohodnost filmu; hlas Joan Baezové, této zpívající osobnosti-symbolu americké demokratické levice, je dalším důkazem nápaditého uměleckého potenciálu tvůrců filmu. Italoameričtí dělníci se obludnou zvůlí americké justice stali nadčasovým symbolem právě tak jako o čtyři desetiletí později jejich vzdálený jazykový příbuzný Ernesto Che Guevara. Vedle skvělých hereckých výkonů Cyrila Kusacka (prokurátor Katzmann), Ricarda Cucciolly (Nicola Sacco) zaujme Gian Maria Volonté jako Vanzetti skvělým závěrečným vystoupením u soudu. To, že sympatie tvůrců jsou nepokrytě na straně nevinných socialistů, je pochopitelné; čtvrtým rokem probíhala krvavá nesmyslná americko-vietnamská válka, stále přetrvávala vzrušená atmosféra osmašedesátého roku a přežíval dobový sen o spravedlivější společnosti mj. romantické opozice také květinových lidí. Fakta, uvedená ve filmu, jsou stejně nedvojsmyslná jako fakt rehabilitace obou nadčasových hrdinů k padesátiletí jejich zavraždění americkou justicí; jeho hlavním aktérem se stal tehdejší guvernér státu Massachuchetts Řekoameričan Michael Dukakis, poražený o jedenáct let později jako kandidát Demokratické strany v prezidentských volbách otcem končícího současného amerického prezidenta George Bushe juniora. Objektivnost filmu tak byla potvrzena i oficiálním aktem místa, které v r. 1927 v rozhodujícím okamžiku naopak právně i mravně selhalo. ()
Spravodlivosť po americky. Výborný film zo súdnej siene o dvoch krivo obvinených mužoch, ktorí sú odsúdený na trest smrti pre niečo, čo nespáchali len preto, lebo sú prívržencami iného politického smeru. Samotný snímok som trošku podcenil, no musím priznať, že podaktoré výmeny názorov či monológy na súde, sú naozaj výborné! Pointa tohto príbehu podľa skutočnosti však spočíva v odkaze na 20 roky v USA, kedy robotníci znamenali “NIČ”, pričom tí, čo riadili spoločnosť, sa majetkovo čoraz viac vzďaľovali strednej vrstve. Veľmi spokojný. ()
Krásné, ovšem velice neúprosné drsné drama z porstředí tehdejší americké protianarchistické společnosti. Nesmyslný soud s oběma aktéry založen na nepravdách a mnoha vyšetřovacích omylech však nekončí dle normály... ač jsou pachatelé ke konci odhaleni. Jedná se totiž o franc.-italskou koprodukci a ta si v sedmdesátých letech nebrala servítky, točila realistická krimidramata s často tragickými konci.. ()
Velmi dobře natočené dokumentární drama, u nějž sice víte hned od začátku jak dopadne, přesto ale budete oběma hrdinům do poslední chvilky držet palce.... Hodně zajímavý pohled i do poměrně nedávné justiční historie USA... * * * * ()
Bylo by to úplně dokonalé soudní drama, kdyby se autoři dokázali povznést nad politiku a nepojali to do značné míry jako levicovou agitku. Asi jsem právě na tento téměř komunistický politický podtext příliš háklivý, ale jakmile se začne plédovat zubožených amerických vykořisťovaných masám, nějak mi to celé trochu zasmrádne. Ovšem samotný mechanizmu, kterým lze docílit u poroty odsouzení nevinného, je zde podán skvěle - v náležitém tempu a permanentním napětí. ()
Snímek, který vám sebere i poslední zbytky iluzí o nestrannosti a funkčnosti jakéhokoliv justičního systému, zvláště toho v „zemi svobody a demokracie“. Výrazně dokumentárně stylizované drama používá chladný a věcný přístup k událostem okolo vykonstruovaného soudního procesu s italskými imigranty Niccolou Saccem a Bartolomeo Vanzettim. Chvílemi mi to přišlo možná až moc chladné, což byla ale vzhledem k těžké látce a nekompromisnímu vývoji událostí okolo obou hlavních hrdinů možná nejvhodnější volba. Překvapil zejména Gian Maria Volonté (známý zejména rolemi špinavců ze spaghetti westernů) svým důstojně odevzdaným výkonem v roli politického radikála, s jehož názory nemusíte vůbec souhlasit, přesto vás jeho bezelstná odevzdanost vyšší věci naprosto dojme. ()
Napsat cokoliv o tomto snímku ( po vyčerpávajícím a zcela výmluvném komentáři uživatele sportovec ) snad ani nemá cenu. Pouze bych opisoval jeho slova. Tak pouze pár vět ( musím, zato jak na mě snímek zapůsobil ). Snímek je na točen podle skutečných událostí http://wiki.csaf.cz/encyklopedie:pripad_sacco_a_vanzetti a pojednává o jednom z nejpokrytějších rozsudků v historii USA. Tvůrci snímek pojali a následně vylíčili jako dokumentární drama a jako velice dobrý nápad se zde ukázalo střídání černobílích a barevných pasáží doplněných o dobové reportáže. Snímek se také opírá o vynikající herecké výkony všech zůčastněných, působivá je práce kamery, vše umocněno silnou hudební složkou dvojice Ennio Morricone a Joan Baez. Zejména úvodní píseň The Ballad of Sacco and Vanzetti se vám dostane " pod kůži ". Jedná se o jedno z nejpůsobivějších převedení soudního procesu na filmové plátno ( nechápu to místní nízké hodnocení ). Nemám moc, co bych tomuto snímku vytknul, snad jen tu NESKRÝVANOU SYMPATII tvůrců k obžalovaným ( přeci jenom se jedná o RADIKÁLY a nikoliv bezůhonné občany), což se vzhledem k tehdejší politické situaci a okolnostem dá ale pochopit ( přesto to určitý NEDOSTATEK je )., který ale nepřekryje ten veskrze pozitivní dojem z tohoto jinak povedeného snímku. Podobný typ snímku: Sheridanův In the name of the father ()
Jen se přiznejte, koho k tomuto snímku přivedla hudba mistra Morriconeho, ze které stojí všechny chloupky na těle včetně těch zanedbaných v oblastech, které během karantény zapomínáme kontrolovat. Je s podivem, že tato píseň řekne ve 4 větách více, než všechny soudobé bezduché píčoviny dohromady. Nádherné procítěné soudní drama, u kterého nemáte pocit, že by trvalo 2 hodiny. Italové mluví rychle a svižně. A celý proces je nesmírně zajímavý, i když současně je nepříjemné jej sledovat. Sacco a Vanzetti jsou neskuteční sympaťáci a oba herci byli vynikající. Jediná výtka míří k italštině, kterou mnohdy slyšíte jinak, než mele huba jednotlivým hercům. Někomu také může překážet lehce levicový nádech, ale o tom je prostě celý film. 2 muži ve skutečnosti nejsou souzeni za vraždu, kterou nespáchali, nýbrž právě za jejich politické přesvědčení, které nebylo v souladu s přesvědčením USA. A tak z nich udělali mučedníky. [80 %] ()
Napíšu to upřímně, už jsem viděl mnohem záživnější filmové soudní procesy. Tady sice až do konce nevíte, kde byla pravda, soud(ce) je ale vykreslen jako ultrasráč a z obětí justičního omylu jsou tak dokonalé modly anarchismu. Bral jsem to soukromě jako poznávačku dabérů a opravdu hodně jich lze poznat, dabing je tradičně (K.M.Walló, 1973) na nejvyšší úrovni. Hudba Ennio Morriconeho tentokrát nejen instrumentální, nicméně skvělá. Gian Maria Volonté trochu vypadá jako Andrej Hryc. ()
Dobře zahrané, skvělá Morriconeho hudba (jen u písničky se vykrádá), ale jinak je až moc znát, že tvůrci fandili levicovému marxistickému hnutí a tedy i obžalovaným. Takže na jedné straně zobrazují předpojatost tehdejší poroty v době protikomunistické hysterie, na druhou sami předpojatě ukazují komunistický odboj jako tu jedinou správnou věc proti nenasytným korporacím a úplatné církvi. Navíc na dvě hodiny soudního a posléze stále více politického dramatu je materiálu málo, takže se to časem vleče ke známému konci. Btw, chvíli mi trvalo, než jsem Volontého poznal. :-) A Cucciolla mi strašně připomíná jednoho amerického komika. ()
Velmi sugestivní film postavený na skutečném případu obviněných anarchistů ve dvacátých letech v USA z loupežného přepadení a dvojnásobné vraždy. Záhy však proces přeroste v ideologický spor a veškerá věcnost i chabé nepřímé důkazy jsou nedůležité. Přes prokazatelnou nevinu Sacca a Vanzettiho, zjevnou manipulaci se svědky a intervence až v kanceláři guvernéra, jsou zamítnuty veškeré možnosti pro obnovu procesu a výsledkem je pak justiční vražda. Přesože jsou z filmu cítit jasné sympatie s levičáckým dělnickým hnutím, má divák stále dost prostoru, aby na situaci mohl nahléhnout trochu shora a motivovalo jej to, aby si našel další materiály ke skutečnému případu. Pokud se trochu zajímáte o historii, můžete najít paralelu s tzv. Dreyfusovou aférou ve Francii. G.M. Volonté podal perfektní výkon, snímek byl navíc podpořen perfektní hudbou Ennia Moricconeho a strhujícím vokálem Joan Baezové, ze kterého Vám bude běhat mráz po zádech. ()
Vždycky když někoho slyším, čtu nebo vidím dštít (zdůrazňuji, že s největší pravděpodobností oprávněně) síru na to, jak byli/jsou ti marx-leninští bolševici a "komunisté" obecně špatní a zlí, protože "nám" zabili Miladu Horákovou, okamžitě mi na mysl vyskočí případ Sacca a Vanzettiho, případ, který mi (stejně jako mnohým lidem případ MIlady Horákové) vlévá slzy do očí. protože pokud je komunismus špatný, protože zabil Miladu Horákovou, je demokratický kapitalismus špatný, protože zabil Sacca a Vanzettiho. Z naprosto stejných pohnutek. Mezi těmito dvěma případy nevidím žádného rozdílu. Ale nechme té "politiky". Asi je jasné, že filmu nemám co vytknout. Co mu taky vytýkat? Výborné herecké výkony mnoha herců? Skvělý střih? Umně napsaný scénář? Silný příběh? grandiózní hudbu v čele s geniálním songem zpívaným Joan Baezovou? Nedostatek většího odstupu, jak tady někde čtu? Proč? Mají snad odstup filmy odhalující pravou tvář nacistického nebo bolševického režimu? Jen proto, že nějaký film trochu více poukazuje na hnutí pracujících má hned malý odstup? Je to skvělý film, není tak skvělý, jako kniha Boston Uptona Sinclaira venující se stejnému tématu, ale je parádní. ()
Tento film o známém soudním případu bohužel neshledávám příliš zajímavě zpracovaným. Snaží se být dokumentaristicky objektivní a akurátní, avšak výsledkem je dojem ilustrace učebnice dějepisu, v níž nefigurují lidé z masa a krve, ale neživotné historické figury a suchá fakta. I režie je "neutrální", a snad se ani nesnaží uplatit výraznější nápady (nicméně střih je poměrně svižný, převládají krátké záběry ruční kamery s důrazem na detaily, využívá se hojně nájezdů kamery). Nevím, za co R. Cucciolla, který hraje jednoho z hrdinů, obdržel cenu za herecký výkon v Cannes, protože se nijak výrazně neprojevuje (což ovšem v zásadě není jeho vina, má tak napsanou postavu). Významné téma justiční vraždy na politickou objednávku lze vidět v nesčetných jiných filmech lépe zpracované (třeba "Ve jménu otce", "Muž pro každé počasí", "Stezky slávy"...). ()
Nemuseli zase až toľko tlačiť na pílu. ()
Z tunajšieho pomerne slabého ohodnotenia som čakal horší či menej stráviteľný film, čo sa napokon vlastne ani nedostavilo. Samozrejme o žiaden prevratný opus sa nejedná, ale skoro ako učebnicové podanie súdného procesu je vcelku vydarený. Samotné herecké výkony nie sú obzvlášť oslnivé, pre mňa osobne bolo zaujímavým vidieť herca Giana Mariu Volonté v kladnej úlohe , ktorý je známejší postavami banditov z Leoneho spaghetti westernov. Z iných hercov potom stojí ešte za pozornosť Milo O´Shea ako obhajca dvoch odsudených Moore. Čo však filmu skôr škodí je vykreslenie hlavných postáv, ktorým už pred cestou do lepšieho sveta chýbala iba svätožiara, pričom počas celého filmu sú ukázaní len ako nevinne trpiaci bez toho aby bol podležený nejaký skutočný dôkaz o ich nevine. Záver je tak uplakaný a slúži ako oslava nespravodlivo trestaných. Hudba Ennia Morricone tu síce nedostáva až toľko priestoru, keď sa však dostane ku slovu stojí zato (zvlášť potom titulná pieseň The Ballad of Sacco and Vanzetti je vydarená) a film som si kúpil z väčšej časti práve pre ňu (okrem toho že v Lacných knihách je ho dostať za naozaj dobrú cenu) a tiež sa jedná o snímku, ktoré sa dnes do televízií dostávajú veľmi okrajovo. 3.5* ()
Ten film se mi tehdy vůbec nelíbil, bylo to moc politické. Dnes nevím, jak bych to hodnotila, je to už dlouho... ()
Co na tom, že se na snímku odráží doba natočení a sympatie tvůrců... Chování americké justice a pokrytectví nejušlechtilejší světové "demokracie" jsou naprosto ostudné. Nikdy jsem nijak zvlášť nesympatizoval s levicovými radikály, ale z jejich úst zazněla ta nejpravdivější slova, která snad kdy dvacáté století slyšelo. Oproti tomu obžaloba se ukázala jako tlupa mocí opojených zabedněnců ovlivněných předsudky, pro které jsou ideály demokracie, na kterých by měla naše civilizace stát, pouze špatně pochopenými hesly, jichž využívají pro ospravedlňování nerovného uspořádání společnosti pouze pro svůj prospěch. Také zde nádherně vyplývá na povrch rozdíl mezi formální a procedurální demokracií a přesvědčení, že instituce zastupují zájmy občanů. Jenže občané a instituce jsou dva rozdílní hráči v boji o moc a zde se ukázalo, koho ony instituce zastupují. Hrstku šmejdů, pro kterou jiní pracují za mizerné platy a umírají v nesmyslných válečných konfliktech, které pak bývají nazývány "bojem za vlast". (656., 11. VII. 2011) ()
ocenenia : MFF Cannes 1971 - Najlepší herec (Riccardo Cucciolla) ()