Společnost mrtvých básníků

Jak jen to ten Peter Weir dělá? Kolik pravdivých slov a emocí dokáže dostat do jednoho dvouhodinového filmu? A vlastně do každého svého filmu. Ať vypráví o škole chlapecké či dívčí, vždy mě dokáže jeho příběh pohltit a podivně „nalomit“. K mému setkání se Společností mrtvých básníků došlo sice poměrně pozdě, nicméně toho dlouhého čekání nelituji – viděla jsem film v ten pravý čas. Viděla... a pochopila. Tváře, jenž neznám, ale jejichž myšlenky mi rozhodně nejsou cizí. Skupina mladých lidí, třída jako každá jiná. Je zde frajírek, obrýlený kluk v první lavici, nadějný herec i zasněný mladík s duší básníka. A také učitel, který je probudí. „Carpe Diem. Seize the day.“ Jsem ráda probuzená. A tenhle film mi to znovu připomenul. "I went into the woods because I wanted to live deliberately. I wanted to live deep and suck out all the marrow of life... to put to rout all that was not life; and not, when I came to die, discover that I had not lived. " (17.11.2007)

1.* (chvíle, kdy se sympatický profesor Keating po vstupu do disciplinované třídy neztotožnil s grafickým výpočtem kvality básně) 2.* (závěrečná pocta Kapitánovi) 3.* (výborný výkon Robina Williamse). Nic dalšího mne nezaujalo, neboť děj je křišťálově předvídatelný a jako poezijní barbar jsem se některými pasážemi musel zarputile pronudit. (26.05.2010)

Je to o tom vymočit se konformitě do obličeje. Je to o tom najít odvahu a rozvázat ty provazy co škrtí, jen aby člověk následně udělal krok do neznáma. Je to o přirozenosti, která zdaleka nemusí být nejlepší a bezpečná, ale rozhodně krásně voní a osvobozuje. Náhubkujeme se navzájem námi vytvářenou společností již od narození. Bez kultury bychom sice byli rychle vymírající banda sebevražedných a zranitelných sólo zvířat, člověk si ale v tom soukolí musí snažit ponechat co největší povědomí o sobě samém. Masa nemá ráda barvy, já miluju barvy. Masa je nudná a já mám rád když z lidí tečou emoce a cítím alespoň náznak nepromyšlené a upřímné odlišnosti. Je důležité být výjimečný. Film byl naivní a svou k pousmání vysněnou realitou romanticky v jiném světě zasazený. Ve světě kde je až moc jednoduché vše černobíle oddělit ( snad až na časem trpké carpe diem) a tradice smrdí. Ale to k tomu jednoduše patří. Takový svět tohoto společenství byl a hodnocením jeho reálií se pasujeme na úroveň toho politováníhodného vězně s řetězem obmotaným okolo duše, jehož tíhu už ani nevnímá. Je těžké nebýt zabedněný a slepý srab. ___ Robin Williams mi připomněl, jak výborný je herec. Študenti byli přecijen na můj styl až moc velcí přizdisráči. Ta do poslední chvíle natahovaná rezignovanost mi málem mou pěstí zničila monitor. (19.03.2011)

Velice citlivý a hluboce lidský film, který, nejen že zobrazuje bez příkras zatuchlý puritánský školní systém Ameriky 50. let, ale zároveň nakopává prdel konvencím, konzervatismu a starosvětskému učitelskému a rodičovskému despotismu. Vrcholí lidskou slabostí a ústí v nádherný dojemný závěr, malému (ovšem nikoli bezvýznamnému) chlapeckému hrdinství. Peter Weir natočil na první pohled obyčejný film. Ovšem pod jeho slupkou se schovává něco mnohem většího. 95%. (05.02.2008)

Tohle je skoro neznámý film a má takové hodnocení? Musel jsem ho vidět a hodná uživatelka Mmartina(díky moc;-)) mi pomohla v jeho sehnání. Není asi moc lidí, kteří o tomto skvostu vědí, ale všichni by to měli rychle napravit. Peter Weir pro mě není žádný režisérský génius, ale tímto filmem si u mě udělal jméno. Jeho předešlé filmy nebyli pro mě nic extra(tedy krom skvělého Truman Show). Společnost mrtvých básníků je však naprosto něco jiného. Tento film je neuvěřitelně dojemný a prostě vás dostane. Je krásný, je příjemný, je lidský a je skutečný. za herecké obsazení by si slečna u castingu měla pogratulovat. Ethan Hawke je jako mladý Todd Anderson dokonalý. Já bych tomu malému klukovi věřil i jeho stydlivost. Ethan to asi také z mladé party dotáhl nejdále. Robert Sean Leonard hraje skvěle. Možná lépe než Ethan a jeho Neil je božsky zahraný. Teď k tomu nejlepšímu. Robin Williams. Tento HEREC měl dostat Oscara žádnou nominaci, ale čistého Oscara. Jeho výkon by se někdy dal nazývat životním a nebýt filmu Jak přicházejí sny nazval bych ho životním. Scénář je bezchybný a díky němu je tento film v kategorii "Na to nezapomenete... a možná si i pobrečíte.". (26.08.2005)