Beze strachu

Naprostá bejkárna o chlapovi, kterýmu hráblo, a filmařích, kterým hráblo tuplem. Nebudu zkoumat, jak by pád letadla dopadl ve skutečnosti, ale Jeff Bridges se v tomhle filmu chová jako jantar a ostatní nejsou o moc lepší. Zaujme mladičký Benicio a Jan Vágner, jehož hlas visí někde mezi Vladimírem Rážem, Jiřím Štěpničkou a Jiřím Plachým. (06.03.2016)

Další z těch filmů, který rozhodně neměl mát dvě hodiny, protože se to vleče jak šnek na suché cestě. Sice tu teda jsou nějaké pokusy o atmosféru, ale ty se Weirovy z nějakého záhadného důvodu nepovedly, což je na režiséra, který natočil neskutečně atmosférické filmy jako Piknik na Hanging Rock a Poslední vlna, dost nemile překvapující. Námět to má zajímavý, ale fakt na ty dvě hodiny není. Taky jsem čekal nějaká větší zdělení, než jenom carpe diem a to, že se člověk nemusí bát smrti (což je tady jenom naznačeno bez nějakých hlubších rozborů). Taky jsem se vůbec nedozvěděl, kvůli čemu se Max přestal bát smrti, prostě to tady přijde úplnou náhodou, bez nějakého vysvětlení. Z celého filmu mě zaujalo jenom pár scén (nejsilnější byl ale závěr), kamera, herecké výkony, hudba a samotný nápad, ale jinak už nevím. Na Weira to bylo bůhvíproč i celkem takové... chladné. Nemůžu si pomoct, ale přišlo mi to tak, a to je Weir jeden z mých nejoblíbenějších režisérů. 3* (22.03.2020)

Posttraumatický stresový syndrom a boj s ním. To je oč tu běží. Jeff Bridges přežije pád letadla a pak se ničeho nebojí. Nikdo si s ním neví rady. Tak se v tom tak plácá a potkává se s ostatními oběťmi, které přežili katastrofu. Silné momenty střídají slabší, místy schematické, místy naivní, ale často lidské. Bridges dobrý. Tahle se to tehdy točilo. V zásadě slušný film, 70% (13.03.2016)

Veľmi netradičný film, minimálne aspoň podľa krátkej synopsie, ktorá môže sľubovať rozdielny, možno viac adrenalínový zážitok. Ide však o premyslenú psychologickú drámu, ktorá má síce dejový oblúk, ale ten sa sústreďuje najmä na vnútorný svet hlavnej postavy a reakcie jeho najbližšieho okolia na tento vnútorný vývin. Zaujímal by ma mimochodom názor refundovaného odborníka na to, čo Max prežíva a ako sa chová voči svojmu okoliu. Jeff Bridges sa do svojej postavy skutočne ponoril, napriek tomu nezatieňuje ani ostatných hercov, určite vám utkvejú v pamäti aj Isabela Rossellini alebo Tom Hulce, či aj Turturro. (11.07.2019)

Podle mne nejslabší Weirův hollywoodský film, protože jeho "zvláštnosti" (hudba, kamera, mystičnost, zde buď nejsou, nebo natolik nefungují. Možná je to tím, že i v předloze chybí nějaké větší poselství či paralely. Jistě, je to podobenství podané jakousi mystickou formou o překonání strachu ze smrti a současně radosti ze života, ale chybí tady zkrátka nějaké body, od nichž by se dalo odpíchnout, vše se jen naznačuje. Třeba jméno servírky v Los Angeles na začátku je Faith (Víra), hispánka, které zemřel při nehodě syn, chodí pravidelně se modlit do kostela, Max kreslí tunel jako ze zážitků klinicky zemřelých - ale není zde nijak naznačeno, čím a proč ztratil strach a měl najednou v sobě takový klid - jen se jednou podívá z okna a tam je světlo. Protože nám chybí vodítka, může nám buď připadat něčím mysticky až božsky či andělsky obdařený (a svůj dar předává druhým lidem, které zachraňuje i "zachraňuje"), přičemž jen sám v sobě o sobě nemá jistotu, co vlastně chce, nebo je fakt obětí traumatu, jak to říká psycholog, a jen se chová trhle a všechno, čím pomůže, jsou jen nahodilé skutečnosti. Myslím, že tady by přiklonění se na nějakou stranu mělo být. Protože nakonec vlastně nevím, co mi film chtěl říct, kromě tradičního užívej dne a raduj se z krás světa, dokud můžeš. To za b), tedy nemusíš se bát smrti, protože, zde v podstatě chybí a jen se alibisticky až zbaběle naznačuje. (23.06.2004)