Zelená karta

Ikonická romantická komedie Petera Weira s úchvatnou Andie MacDowell a geniálním Gérardem Depardieu. Je to neskonale vtipné, chvílemi satansky hrubé (především ve chvílích střetu francouzského hrubiánu se "zelenou" Newyorčankou), člověk se baví od začátku do konce a na závěr pláče, aniž by se však musel za své slzy stydět. Udělat dobrou romantickou komedii je umění. Weir dokázal, že toto umění ovládá, leč mu v tom zásadně pomáhá ústřední dvojka, pohříchu neoceněna Oscary. Zelená karta je filmem z radosti pro radost. Moc rád si ji zas někdy vychutnám. (31.08.2017)

Tak trochu nestandardní romantická story :) Depardieu byl ve své roli sympaťák, naopak postava Andie MacDowell mě svým přístupem chvílemi dost štvala a skoro jsem se divila, že on jí to pořád trpí. Závěrečný obrat v jejich vztahu byl možná trochu "hrrr", ale rozhodně to byl zajímavý konec, který zkrátka utkví v hlavě. Stejně tak film jako celek, protože jednoduše působí neobyčejným dojmem (zaujal mě i začátek, který uvrhne diváka okamžitě do už hotové situace). ~(3,9★)~ (27.07.2019)

Aneb znáte to, jak se protiklady přitahují. Tady je to navíc pod bedlivým dohledem chameleona z Austrálie Petera Weira, který na realizaci svého vysněného projektu „neznali se, ale vzali se“ čekal několik let. Americká ekoložka a vegetariánka a trochu obhroublý francouzský emigrant – on potřeboval zelenou kartu, ona toužila po velkém bytu se skleníkem. O účelový svazek se ale brzy začnou zajímat úředníci z imigračního, kteří zanedlouho položí nepříjemné otázky. Výborná hudba Hanse Zimmera, přesný Gérard Depardieu, rozkošná Andie MacDowell, skvěle napsané dialogy, národnostní rozdíly, trošku rozpačitý start, ale o to příjemnější střed a dojezd. I dnes to pořád velmi dobře chutná. (01.01.2016)

Zelená karta není komedie, ale spíš pohodová hříčka. Líbila se mi chemie mezi ústřední dvojicí, i když...ona to vlastně nebyla chemie, ale spíš krásně fungující kontrast přesně v tom duchu, že protiklady se přitahují. A tím není myšlen vztah mezi Georgem a Bronte, ale spíš herectví a vyzařování Gérarda a Andie... . A samozřejmě tady máme tu romantickou linku-příběh o vzplanutí lidí, kterým vzájemná konfrontace ukázala, že někdy je prolnutí dvou odlišných světů tou nejsmysluplnější věcí. V reálném životě by takový vztah vydržel pár měsíců, ale to ničemu nevadí. Zelená karta je jen pohodová jednohubka, která nemá ambice poučovat, nebo navádět, natož generovat další pokračování. (02.06.2020)

Špičkový film, zdařilé ztvárnění mimořádně šťastně vybrané látky, herecký koncert dvou osobností. I tak lze zachytit kouzlo nezapomenutelného díla, které ovšem v žádném případě nespočívá v základní, byť aktrativní imigrační zápletce. Multikulturní konfrontace a nevšední pohled do americké levě liberální skutečnosti na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století a francouzství, zastoupeného opravdu nekonvenčním mužem nejen způsobů, ale i životní cesty, je již pravdě blíže. Aby však úplnost v KARTĚ zachycené skutečnosti byla dokonalá, zbývá k tomu dodat milostný příběh plný něžného humorného nadhledu. Oba protagonisté září, a ačkoliv vše končí opravdu nehappyendovým happy endem, dojem jiskřivého vzrušení, nepomíjejícího úsměvu, který čas od času přechází do bujarého řehotu, aby se vzápětí ztlumil do ne snadného zamyšlení či hlubokého, vážného pohledu, zůstává. Zdánlivě kýčový námět, prohnaný hned trojnásobnou koprodukcí, svou nespornou mimořádnou kvalitou opravdu překonává i ta nejsmělejší očekávání a naděje. (31.03.2012)