Zelená karta

Jako komedie mi to moc nepřišlo, protože tam vážně nebyla chvíle, kdy jsem se smála, nebo která mi připadala opravdu vtipná. Přesto to nebyl film, u kterého bych se musela nudit. Nechala jsem se provázet Depardieuem a MacDowellovou za získáním Zelené karty. A za to, jak to dopadlo, dávám o hvězdičku navíc, jinak bych dala "jen" lepší tři :-) protože to mělo opravdu inteligentní scénář. (08.02.2010)

Špičkový film, zdařilé ztvárnění mimořádně šťastně vybrané látky, herecký koncert dvou osobností. I tak lze zachytit kouzlo nezapomenutelného díla, které ovšem v žádném případě nespočívá v základní, byť aktrativní imigrační zápletce. Multikulturní konfrontace a nevšední pohled do americké levě liberální skutečnosti na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století a francouzství, zastoupeného opravdu nekonvenčním mužem nejen způsobů, ale i životní cesty, je již pravdě blíže. Aby však úplnost v KARTĚ zachycené skutečnosti byla dokonalá, zbývá k tomu dodat milostný příběh plný něžného humorného nadhledu. Oba protagonisté září, a ačkoliv vše končí opravdu nehappyendovým happy endem, dojem jiskřivého vzrušení, nepomíjejícího úsměvu, který čas od času přechází do bujarého řehotu, aby se vzápětí ztlumil do ne snadného zamyšlení či hlubokého, vážného pohledu, zůstává. Zdánlivě kýčový námět, prohnaný hned trojnásobnou koprodukcí, svou nespornou mimořádnou kvalitou opravdu překonává i ta nejsmělejší očekávání a naděje. (31.03.2012)

V žánri romantických komédií je Zelená karta hodne nadpriemerný kúsok. Jedinou chybou filmu je, že veľmi rýchlo z hlavy vyšumí a tak každý rok aspoň dvakrát bol požičaný z videopožičovne a až keď som ho pustil, tak som zistil, že už to pozerám minimálne siedmy krát. Ale vždy som sa príjemne pobavil. (08.08.2007)

Ne tak geniální jako Společnost mrtvých básníků nebo Truman Show, ale pořád velice slušný film od Petera Weira. Zajímavý je tím, že je - oproti tradiční výstavbě romantických komedií - vyprávěný jaksi odzadu: na počátku stojí svatba a až na samém konci velká láska. Tento snímek má také hezkou hudbu a místy je dokonce napínavý (např. když jde George ukázat úředníkovi, kde mají záchod). Výtku mám k tomu, že příběh se až moc drží základní linie a tu neopustí až do konce. Když si přečtete slogan "Příběh dvou lidí, kteří nejdříve uzavřeli manželství a pak se do sebe zamilovali." znáte automatický celý děj, celou hodinu a čtyřicet minut víte, kam to bude směřovat. Tím se z filmu vytrácí gradace: Víte, že i když se na začátku ti dva nemají rádi, nakonec spolu skončí. Pěkný film, ale předvídatelný. (13.08.2008)

Weir není zrovna typ režiséra, který by stavěl na dynamickém ději, gradaci scény, či těžkotonážních emocích a tak je Green Card sice solidní, avšak nikterak extra zábavnou komedií. Úvod je nepřehledný a seznámení diváka s hlavními postavami relativně nemotorné. Poté následuje trochu kostrbatá honba za vysněným cílem (karta, resp. skleník) a nakonec nesmí chybět trochu toho klišé, avšak způsob, jakým k němu dojdeme je více než solidní. Žádné stokrát viděné rádoby romantické scény, minimum patosu. Po celou dobu vidíme jen svěží a relativně bystře zahrané/napsané scény. Nic extra, ale jakožto jednohubka na odpoledne je to ucházející. (20.08.2007)