Rok nebezpečného života

Kruci, takový potenciál - nádherné lokace, výběr herců na jedničku, hudba (Jarre, Vangelis), téma...jenže jako celek to prostě nefunguje. Některé scény nezapomenutelné, ale jako kdyby se Weir nedokázal rozhodnout, jak bude film vypadat; výsledkem je politicko-romantický slepenec, v němž ani jedna linie nefachčí naplno (což je vzhledem k délce stopáže velké mínus). Romantická linka se měla dostat víc do popředí (fakt jsem to řekla?:); jednak to Weaver s Gibsonem dohromady sekne a zadruhé nepřesnost politických faktů sráží význam politické části. Dere se mi na mysl místní zprofanované: bylo to dobrý, ale mohlo to být i lepší. (04.03.2012)

Na základě informací z obsahů jsem čekal mnohem víc akce v mnohem kratší době, nicméně výkon Lindy Hunt a to zatracené horko mi k celkově skorospokojenému pocitu stačily. Víc napětí by ale neškodilo, až s postupem času jsem byl nucen uznat, že i Sigourney mohla být docela "sexy". Potěšil skvělý dabing Vladimíra Dlouhého. (04.05.2014)

Romantický příběh na pozadí revoluce v Indonesii se všemi žánrovými klady i zápory. Místy přehnaně rozvláčnělé sekvence kontrastují se skvělými hereckými výkony. Mladý Gibson bezvadný a hlavně Sigourney se ukazuje v netradičním světle. Kraluje jim ale Linda Hunt, v roli Billyho. Vůbec to není špatný film, možná trochu pomalý. Každopádně Weir umí lépe. (20.04.2014)

Peter Weir patří mezi typ režisérů, kteří tvoří pro všechny, ale to mu nijak nebrání své filmy naplno rozvinout. Jeho "mainstreamovost" nepramení z ústupků, změkčování ani braní ohledů na diváky, ale z obdivuhodně precizní schopnosti odvyprávět příběh, zaměřit se na možná jednoduchou, ale komplexní myšlenku a ji zobrazit tak, že promlouvá ke každému. Dělá to na stejné úrovni jako Miloš Forman nebo Thomas Vinterberg, jen on se uchyluje mnohem častěji ke spirituálnu a přírodě. Rok nebezpečného života tomu plně odpovídá, snad jen přírody zde mnoho není. Že patří mezi ty méně uznávané, přičítám diváckým očekáváním, že budeme svědky dalšího příběhu muže, který svými činy vyvolal či alespoň zásadně ovlivnil revoluci. Jenže Weir vypráví právě o tom, že takové příběhy neodpovídají realitě. (14.12.2012)

Skvěle zahrané a přes mírnou zdlouhavost skvěle atmosférické. Weir umí z filmu na diváka přenést to, co cítí jeho postavy. V tomto případě diktaturu a krutost režimu, které nejsou ani moc vidět, a přesto jsou naprosto jasně přítomné. A samozřejmě do filmu skvěle zapadající Vangelisova skladba. Sigourney dokonce vypadá velmi přitažlivě, což pro mě obvykle nebývá. (14.09.2012)