Punťa a čtyřlístek

Velice zdařilý film pro děti. Napínavý děj, který mne upoutal a vtáhl do děje až do samého konce. Velice dobrý výkon hlavního hrdiny Toníka, kterého hrál výborní Aleš Košnar, kterého známe i z jiných filmů pro děti a mládež. Jemu zdařile sekundovali jeho dva kamarádi. Velice mi byla sympatická i postava otce, já být na místě Tondy, tak bych mu hned na začátku řekl vše tak, jak to bylo, měl bych k němu větší důvěru. Film mi v mnohém připomněl jiný kvalitní film z té doby "Brankář bydlí v naší ulici". Je to již 1300 film, který jsem ohodnotil, velice mne potěšil a tak mu dávám plný počet bodů. (25.11.2019)

Když vezmu v úvahu dobu vzniku, je to film i o mém dětství. Po válce se narodilo spousta dětí a filmy pro ně plnily mimo jiné i výchovnou funkci, vedly je k čestnosti, smyslu pro povinnost, pravdomluvnosti, kamarádství a k úctě k dospělým. Myslím, že to bylo na nás vidět. Tento velmi pohodový naivní snímek je spíš o tom, jak by to mělo být, než o tom, jak to ve skutečnosti obzvláště dneska v životě chodí. Dětští herci to zvládli dobře, stejně tak pejsci a zajímavé jsou i dobové záběry, které dokumentují historii. Nelituji stovky za DVD, ale nejsem si jistá, jak přijmou film moje vnoučata. (08.03.2014)

Moc pěkný dětský snímek z padesátých let s výchovným apelem. Na hrdinech ukazuje dětem morální váhu hodnot jako čest, pravdomluvnost, hezký vztah ke zvířatům, ale také důležitost zodpovědného přístupu k plnění školních povinností. Škoda, že podobné filmy se sociálně výchovným zaměřením, a přitom pro dětského diváka přitažlivým příběhem (tj. o dětech pro děti), se v současné době téměř nevysílají... (10.03.2012)

Výkony dětský herců jsou zajímavé. Jinak je to ale velmi podivný film. Totiž ti dětští hrdinové se chovají naprosto zvláštním způsobem. Tak se děti běžně nechovají. Takže je tady vytvořena naprosto umělá zápletka, kdy děti neustále lžou, konspirují, ale drží při sobě, i když se v některých kamarádech dočasně zklamou. Mezi dětmi to ve skutečnosti funguje úplně jinak. Jedině, co mě na tom filmu zaujalo, bylo, jak tam rodiče, kteří jsou v zásadě starostlivými a milujícími rodiči, nenaslouchají svým dětem. To si pamatuju. Tak to bylo a možná i dost často je. Nejvíc je to patrné ve scéně, kdy se malý Burda už chce otci svěřit, ale ten mu vezme vítr z plachet. Takže za mě je to spíš než apel na děti apel na rodiče: berte své děti od malička jako partnery. Naslouchejte jim a dávejte prostor pro vyjádření. Jo, a taková stužka vzorného žáka, to by byla záminka pro šikanu jako stvořená. (08.11.2017)

Jiří Weiss a jeho odlehčený kousek podle scénáře Oty Hofmana pro děti a mládež. V určitou chvíli se rýsovalo i slušné drama svědomí o klukovi zapleteného do sítě vlastných lží před kamarády, rodiči i učitelem. Ač mi je pár let přes 20, neměl jsem problém se vžít do psychologicky napjatého příběhu malého Tondy a jeho kamarádů a byl po celý čas v očekávání, jak to dopadne. Tematicky mírně podobnému filmu Svědomí od Jiřího Krejčíka se tenhle roztomile naivní snímek ani zdaleka nevyrovná, ale zaujala mne zde na pozadí příběhu například i jakási vnitřní konfrontace Tondova svědomí se svým konáním v momentu, když postupně zaslýchá aktuální případ tatínka-soudce o neplnoletém pachateli krádeže a jeho souzeném otci. A nakonec jsem se po optimistickém závěru, ke kterému vzhledem k době vzniku musel příběh pomalu (ale jistě) sledovat, i nahlas zasmál. Nečekané zjevení některých z postav na určitém místě v závěru je stejně povedeným rámcovaním filmu, jakým v úvodu byly originální kreslené titulky, a tedy myslím, že se můj oblíbený tvůrce za tenhle film (narozdíl od svých dvou agitek z roku 1950) stydět nemusel. ,,Máte nějaké připomínky, slavný senáte?!" :-) 75% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (30.07.2019)