Romeo, Julie a tma

Není to film, který bych musela za každou cenu vyhledávat. Potřebuje svůj čas a člověk na něj musí mít náladu. Je to pro mě velmi silný filmový zážitek, zvlášť, když mu podlehnu. Herecké obsazení bylo výborné. Měla jsem trošku problém s Blankou Bohdanovou, ale co, ta role prostě byla taková. S tím nic nenadělám. (06.05.2013)

KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY. Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné novely J. Otčenáška, který spolu s J. Weissem napsal k tomuto filmu i scénář. Otčenáškův text je čítanková klasika s prostinkým dějem: maturant Pavel se v parku setká s židovskou dívkou Ester, která nenastoupila na transport, a poskytne ji azyl, riskujíce tak vlastní život. Oba se do sebe zamilují, aby se jejich životy v závěru opět rozdělily. Novela má silně lyrizující charakter a text postihuje v první řadě tísnivou atmosféru období heydrichiády a jemnou psychologii ústřední milenecké dvojice. Weissův snímek pracuje s předlohou velmi volně a drží se jen hlavního motivu s nelegálním ukrýváním židovky. Ta se oproti literární předloze jmenuje Hanka a herecky ji obdivuhodným způsobem ztvárnila Dana Smutná, typologicky pro tuto roli jako stavěná. Její vztah s Pavlem, v obsazení vynikajícího Ivana Mistríka, je ve filmu oproti novele pozoruhodně prost jakékoli erotiky - zatímco v novele dojde i na jejich sexuální sblížení (které je pro oba první milostnou zkušeností), ve filmu vyjma pár polibků k ničemu jinému nedojde a Pavel s Hankou si po celou stopáž vykají (!). Film se od literární předlohy dále liší přítomností řady epizodních postav (za zmínku určitě stojí postava železničáře v geniálním podání Václava Lohniského, či Pavlova spolužáka, kterého si zahrál mladičký Jiří Kodet; nejvíc mě překvapilo a pobavilo morče, které si herci v pár scénách přehazují jak horký brambor, a které v novele nebylo) a rozšířením děje o různé vedlejší linie, včetně rozdílu v samotném závěru. Zatímco konec novely je v podstatě otevřený - Ester opouští úkryt, vzápětí je chycena německými vojáky, a čtenář se o jejích dalších osudech nic nedozví (ač lze domýšlet, že s velkou pravděpodobností neušla tragickému osudu), ve filmu umírá pod kulkami na ulici, byť kamera zabírá jiný obraz a divák si pouze na základě zvuku výstřelů domyslí neviděný děj. Pavel, v obou případech zlomený žalem, zůstává osamocen. Otčenášek se tak odchýlil od závěru Shakespearovy nejslavnější tragédie (k jejímuž titulu přidal slůvko "tma" odkazující na povinné protektorátní zatemnění) a ponechal mužskou postavu naživu, což přispívá ke katarznímu účinku novely i filmu - závěr konfrontuje mladický idealismus se zbabělostí dospělých a evokuje lítost nad zmařenou láskou árijce a židovky, která si nezadá s osudy dvou Shakespearových milenců z Verony. Výtečný film, který ani po letech neztrácí na své působivosti. (24.07.2012)

Je vždy poněkud nefér srovnávat film a jeho literární předlohu. Jan Otčenášek je starosvětský autor, který do své novely zakomponoval některé zajímavé moderní stylové postupy (např. občasné promluvy vypravěče ve druhé osobě). Jiří Weiss natočil také starosvětskou adaptaci. Tentokrát bez jakékoli modernizace. Je sympatické, že nevyrobil doslovnou adaptaci, ale zpracoval nový scénář, na nemž se sám autor knihy podílel. Nicméně, můj dojem je, že film nepatrně zploštil původní předlohu a to nejen po stránce stylové (tam je to pochopitelné). Bohdanová je jako domovní nacistická megera mnohem silnějším záporákem, ale síla původního kolaboranta spočívala právě v nejednoznačnosti jeho motivací. Weiss také okleštil erotický podtón vztahu Pavla a Hanky (resp. Ester v knize). Také je škoda, že se ve filmu neobjevily snové sekvence knihy, které jsou pro zfilmování jako stvořené. Záměna Pavlova otce za matku je poněkud zbytečná, ale nevadí. Naopak plusem je Pavlův dědeček v podání Františka Smolíka. Ten je za stále remcajícího tovaryšského pomocníka více než dobrou náhradou. Výsledkem je dobrý film s výborným obsazením (Mistrík i Smutná jsou skvělí), nicméně co do síly prožitku například na Vyšší princip nemá. (13.06.2010)

Fantazie. Weiss Otčenáškovu předlohu zrežíroval naprosto dokonale, v tom filmu není v tomto ohledu jediná chybička. Přesně zvolená délka jednotlivých scén, stupňované napětí, výtečný střih a Hanušova kamera. Herecké výkony, které snad nemohly být lepší. Exceluje zde zejména nesmrtelný slovenský sympaťák Ivan Mistrík, ale i vedlejší role jsou obsazeny naprosto přesně a i taková malá rolička, kterou zde měl Venca Lohniský nebo František Smolík se svým "mechanickým pomníkem", se podílí na konečném velmi silném emocionálním účinku. Kolik jsem už viděl podobných válečných příběhů ve filmech, ale jenom málo z nich bylo tak působivých. Holt se to musí umět. Podle mého soudu je Romeo, Julie a tma přinejmenším stejně tak skvělým filmem, jako mnohem známější Vyšší princip. (28.12.2012)

Chtěl bych vidět některá videa z natáčení z podobně starých filmů, protože mě zajímá, jak k nim tvůrci přistupovali... Tento snímek na mě silně zapůsobil svou upřímností, naléhavostí, spěním ke konečné tragédii a snaha zachovat se, co nejlépe podle vlastního mínění, i když je to v daných situacích neskutečně obtížné, to všechno dokázali předvést herci bez vyjímky, což jim umožnil beze sporu kvalitní scénář. (Netvrdím však, že je to u dnešních počinů horší nebo dokonce se to neobjevuje vůbec...) (15.07.2015)