Spravedlnost pro Selvina

Na televizi nečekaně výpravný snímek se skvělým Hrušínským, Šejbalovou i Myslíkovou. Škoda jen, že monumentální až nabubřelý styl dusí Čapkovskou povídku a hlavně její absurditu a sám jí zaobaluje do pochybného obalu "kafkovské" atmosféry doby nedoby. Dobová aktualizace odkazující na různá hnutí za spravedlnost a probuzení svobody projevy jsou bohužel na příběh naroubována dost okatě. (06.04.2008)

,,Cože 50 000 za vraždu? Čekal jsem tak 5 000! - Tak to ho donuťte k sebevraždě! '' ---- Čapkovu předlohu jsem nečetl. Do filmu jsem šel kvůli době vzniku a Hrušínsému. Nakonec to nebylo až tak špatné a na TV film se jedná docela o výpravnou záležitost. Film se totiž neodehrává u nás a tak jsou tam policisté v extra uniformách, zápaní vozy a i když vezmu jen všechny ty kostýmy muselo to jít do peněz. Zápletka je jednoduchá. A je docela i ze života. Občas se člověk přitočí úplně náhodou k něčemu co ho katapultuje do úplně jiných sfér aniž by o to usiloval. Tam pak záleží na něm jak to ustojí. Jestli film v něčem rozhodně nefungoval pak to bylo v tom, že se opravdu nejednalo o komedii. Jinak Hrušínský klasika, super vákon a líbila se mi i Jiřina Šejbalová. Od filmu jsem čekal i nějakou skrytou narážku na režim umně vpravenou vzhledem k období vzniku, ale nic takového jsem tam nenalzl. Je to prostě taková zajímavá TV jednohubka s opět perfektní hudbou pana Lišky. Dávám za 3 šály na počest pana Undena ! * * * (12.02.2020)

„… vidíte, i dnes bych řekl, že to byl svatý boj o spravedlnost … Pokud šlo o mne, byl to boj jedince proti státu; ale za mnou bylo mládí.“ Já jsem si tu povídku po zhlédnutí Weissovy televizní inscenace musela přečíst. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že takhle to Čapek původně neměl. A neměl. Čapkův Unden byl mladý nadšený básník, s elánem, nadšením, a hlavně, především pro čest se vrhající do boje za spravedlnost, za spravedlnost proti údajnému bezpráví, spáchaném na malém, bezvýznamném člověku. Weissův a Hrušínského Unden byl básník zcela jiného ražení. Průměrný autor, který se náhodou zapletl do boje za jakéhosi Selvina, nejprve s údivem, ale nakonec blahosklonně, přijímající výhody z toho plynoucí. Celá absurdnost situace je v inscenaci úžasně dokreslena černobíle – barevným laděním; už to slovní spojení je absurdní, není-liž pravda? :o) Pruhy jako okatý, až vtíravý symbol Selvinova vězeňského mundúru jsou všudypřítomné. Jen Selvin, hlavní, a přitom vlastně vedlejší, hrdina ten je v obou případech stejný – „trochu obtloustlý a bledý, se začínající pleší, mírně opocený a nesmírně všední; krom toho páchnul pivem“. Jak Čapkův, tak Weissův Unden „pocítil jakési zklamání“. Hrušínský dokáže to zklamání vyjádřit jediným pohledem, neobyčejně účinné, brilantní herecké umění. Čapek zůstává ve své povídce lidským – Selvina pošle do Ameriky a Undena nechává užívat plody jeho vlastního boje. Weiss dotahuje do nevyhnutelně tragického konce své absurdní pojetí. Obyčejný Selvin „velkého básníka“ Undena vysaje do morku kostí a nedopřeje mu ani ono finální vítězství, protože jeho Unden si jej nezaslouží … (14.01.2015)

V prostřední části to trochu skřípe a v určité chvíli je to hodně předvídatelné. Přesto jako zamyšlení nad dvojakostí slávy a neuváženými sliby dokonalé. V úvodní části dokonalé detaily a hrátky (výměny mokrého hadru na hlavě, jídlo v restauraci a od Selvinovy matky), dokonalá výprava připomínající Juráčka... Pak však přijdou střihy, to, co mohlo zaznít ostrými satirickými šlehy, je učesáno, a soustředění na vyděračskou historku v závěru je zbytečně dlouhé. Ale celkově stále nadprůměr včetně hereckých výkonů. (10.07.2011)

Příběh má humorné prvky, ale rozhodně bych jej nepovažoval za komedii. Zdá se, že již dávno platí že pravdou je to co považují za pravdu novináři. Ukazuje, jak média dokáží strhnout davy na svoii stranu a veřejné mínění pak "válcuje" spravedlnost. Karel Čapek i v tomto případě prokazuje svoji genialitu a nadčasovost. A s mistrem Hrušínským nelze udělat chybu. (01.04.2023)