Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Psychologické drama, které natočil režisér Jiří Weiss v roce 1959 podle stejnojmenné divadelní hry Pavla Kohouta. Pán v taláru (Miloš Nedbal) předkládá divákům případ studentky práv Lídy Matysové (Marie Tomášová), která se zamilovala do ženatého muže doc. dr. Petra Petruse (Vladimír Ráž). Tento vztah však končí tragicky, dívčinou sebevraždou... Filmová adaptace Kohoutovy divadelní hry byla zpracována se smyslem pro vyváženost efektních formálních prostředků. Film byl uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Edinburghu v roce 1959. Na scénáři se kromě Pavla Kohouta a Jiřího Weisse podílel i Jiří Brdečka. Cenný je i zachycený přednes Sonáty pro klavír „Appassionata“ L. van Beethovena Františkem Rauchem. (Česká televize)

(více)

Recenze (38)

Flakotaso 

všechny recenze uživatele

Další výborný film od nedoceněného režiséra. Jiří Weiss byl na přelomu 50. a 60.let specialistou na vyhrocená, ale přitom realisticky zaměřená dramata, založená většinou na problémech, vršících se kolem zakázaného vztahu muže a ženy. Vrcholem tohoto období je jistě Romeo, Julie a tma, ale i téměř neznámá Taková láska je dílem, které si zaslouží zvýšenou pozornost. Původně divadelní hru Pavla Kohouta Weiss zpracoval výsostně filmovými prostředky, na 50.léta až nečekaně odvážnými a originálními - to se týká nejen retrospektivního stylu vyprávění, obohaceného o postavu jakéhosi demiurga, soudce Miloše Nedbala, ale i využitím kamery s velmi ostrými rakurzy a potemnělým barevným spektrem nebo absencí hudby komponované přímo pro film. Místo ní Takovou lásku rámuje osudově znějící klavírní sonáta Ludwiga van Beethovena. Herecky kraluje Vladimír Ráž a Marie Vášová a zejména první jmenovaný je ve své roli docenta, zmítaného existenciálním rozporem, opravdu výtečný. Na počátku filmu sice panuje obava z příliš moralistického a zkostnatělého vyznění, avšak na konci se obavy obavy rozplynou, jelikož sám "demiurg" nechá konečné rozsouzení celé situace pouze na divákovi. ()

garmon 

všechny recenze uživatele

Tomášová je česká Jean Seberg a forma filmu připomíná chvílemi Činčerův o deset let pozdější Kinoautomat. Jinak to po takřka šedesáti letech ztratilo hodně apelu. Morálka je naštěstí (?) jinde. Co zůstalo poutavé je zcizovaná struktura a výkony herců. Weissův rukopis je taky znát - je to brilantně natočené, byť ze všech těch bytů, módy a líčení dýchne staroba a filmovost. Ano - utrápená Tomášová chvílemi irituje. Jinak stojí za vidění! ()

Reklama

Ony 

všechny recenze uživatele

Zajímavě působí spletitý prostor různých chodeb, schodišť a pokojíčků a kamera, která v něm postavy jakoby šmíruje. Zvláštní, ale už podle mě méně šťastná je teatrální stylizace dialogů a hereckého projevu. Hlavní hrdinka i její partneři jsou tak chladní, až to zanudí. Ale konec je zas vyřešen dobře. ()

topi 

všechny recenze uživatele

Každým dalším filmem Jiřího Weisse se přesvědčuji o jeho neskutečném, nadčasovém a originálním projevu v tvorbě stylu, jakým svým filmům vtiskoval nezaměnitelnou tvář. Vždycky zaujme! Kamera Václava Hanuše snímá záběry z různých nevšedních úhlů a působí inovačně a nejen na svou dobu naprosto propracovaně. Promyšlený je i příběh, který vlastně začíná závěrem, aby se v retrospektivách vyprávění pohnutky hlavní hrdinky divákovi co nejvíce přiblížily a sami si tak diváci udělali úsudek o celé situaci, proč si Lída pustila plyn (žádný spoiler, to je hned úvodní scéna). Hereckou školu netřeba komentovat, to je klasa obrovská, hodně mě překvapil Svatopluk Matyáš jako potencionální ženich Lídy. První filmové roličky v rolích studentů si střihli Karla Chadimová, Zuzana Fišárková a Jiří Krampol. Víceméně depresivní hudební podklad klavírního preludia je použita Sonáta f moll - Appassionata od Ludwiga van Beethovena, která dějem tísnivě prostupuje. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Režiséra Jiřího Weissa jsem měl spojeného především s revolučně laděným filmem Spravedlnost pro Selvina z roku 1968 (tedy vlastně již jeho posledním filmem před emigrací), jeho vrcholné snímky z přelomu 50. a 60.let mě doposud míjely. Taková láska obsahuje příběh nešťastné mladé studentky zasahující do lidských životů: nejdříve nepřijde na vlastní svatbu, nechá svého ženicha "plavat", popřitom svádí ženatého muže, docílí jeho pád od rozvodu až po skandál na fakultě a nakonec zavře za sebou všechen život sebevraždou plynem... Na první pohled dost deprimující. Nikoliv ve Weissově podání, který společně se scenáristou Brdečkou vrámci svého filmu vůbec nevypráví příběh, ale s pomocí originálních vypravěčských postupů řeší a analyzuje pohled na problematiku. Z autorského pohledu vlastně není hlavní postavou filmu ani tak studentka Lída v podání Marie Tomášové, ale tajemný Miloš Nedbal v roli soudce a znalce celého případu. Přichází coby fantom v posledním snu Lídy před jejím definitivním zadušením a nese s sebou velký fascikl jejich prožitých dnů a okamžiků v podobě písemných, fotografických i audiovizuálních materiálů, pomocí nichž se nám postupně do detailů rozplétá a doplňuje celý obraz minulosti všech hlavních postav včetně konfrontace s vlastním svědomím. ,,...a teď suďte, můžete-li..." Vynikající záležitost, film, který by dle mého názoru ocenili i diváci ze zahraničí. Jak pro fascinující filmařinu,, tak pro svůj ojedinělý obsah plný myšlenek. ,,Všechno lze napravit, jenom smrt je konečná. Ta udělá ze všeho katastrofu. Teprve smrt je zločinem..." 90% (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) ()

Galerie (11)

Zajímavosti (2)

  • Scéna u mostu s M. Vášovou a V. Rážem byla točena v ateliérech. (M.B)
  • Do úvodních titulků zní úvod z Beethovenovy sonáty č. 23 „Apassionata“. Na konci filmu, kde citace z této skladby zazní znovu, však z rádia hlásí, že dozněla Beethovenova sonáta „f moll“, což je úplně jiné dílo. (HonzaBez)

Reklama

Reklama