Vstanou noví bojovníci
Drama / Historický
Československo, 1950, 104 min
Režie:
Jiří WeissHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Otomar Krejča st., Antonie Hegerlíková, Oldřich Lukeš, Josef Kozák, František Vnouček, František Šlégr, František Smolík, Terezie Brzková, Otomar Korbelář, Jaromír Spal, František Kovářík, František Miška, Zdeněk Kryzánek, Josef Beyvl, Eva Jiroušková, Jiří Sovák, Jindřich Havel, Světla Amortová, Hana Bauerová, Vlastimil Brodský, Eman Fiala, Antonín Holzinger, Nelly Gaierová, František Hanus, František Holar, Věra Kalendová, Jarmila Kurandová, Růžena Lysenková, Bohumil Machník, Hynek Němec, Marie Nademlejnská, Ludmila Píchová, Helena Scharffová - Tomanová, Josef Chvalina, Ladislav GzelaObsah
-
80. léta 19. století: Ppředák vznikajícího organizovaného dělnického hnutí Ladislav Zápotocký - Budečský je vypovězen do rodné obce, kde pracuje jako krejčí a pokračuje v sociálním uvědomování příslušníků dělnické třídy. S plným profesionálním nasazením realizovaný historický film. Tvůrce neminula státní cena I. stupně. (oficiální text distributora)
80. léta 19. století: Ppředák vznikajícího organizovaného
dělnického hnutí Ladislav Zápotocký - Budečský je vypovězen do
rodné obce, kde pracuje jako krejčí a pokračuje v sociálním
uvědomování příslušníků dělnické třídy. S plným profesionálním
nasazením realizovaný historický film. Tvůrce neminula státní
cena I. stupně. Komentáře uživatelů k filmu (6)
-
sportovec
Morální schizofrenie ve své době mezi obyvatelstvem oblíbeného komunistického prezidenta Antonína Zápotockého je mezi zasvěcenými pověstná. Muž, který patřil do nejužšího kroužku justičních zločinců padesátých let, si sám pro svou sociálně demokratickou minulost nemohl být jist životem. Týrané svědomí uklidňoval psaním nikoliv nezajímavých próz, jež stylisticky uhlazoval pravidelným kontaktem s řadou československých spisovatelů. Základní osnova románu vznikala ještě za druhé světové války v koncentračním táboře Buchenwald. Ze zhruba pěti vydaných Zápotockého próz je nejméně ideologizována. Přestože režisérem filmu je jedna z největších osobností českého fimu Jiří Weiss, tlak prezidentského autora, scénáře i cenzury nebylo možné překonat. Původní patos je redukován na stalinistickou mytologii a živé postavy na mluvící plakáty. I při těchto mínusech si film uchoval relativně velkou autentičnost a zcela nezanikla ani jeho věrohodnost. Dnes by k jeho shlédnutí bylo nutno uspořádat informativní scénář, aby zejména mladý divák byl s to se v látce i tématu a zpracování tohoto filmového výstupu orientovat.(28.8.2007)
-
NinadeL
Na několika emblematických příkladech z vlastní rodiny stvořil Antonín Zápotocký novou beletrizovanou historii dělnického hnutí. V Rudé záři nad Kladnem pasoval sám sebe do role neomylného hrdiny, v Bojovnících tuto roli přenechal svému otci a sebe ponechal jen v dobrém vedení již od kolébky. Svým způsobem je mrzuté, že k filmovým adaptacím nedošla všechna Zápotockého díla, takto jsme svědky jen těchto dvou kapitol. Protože zažít optikou let 50. ještě Bouřlivý rok 1905 a Barunku, to by bylo jistě stejně nezapomenutelné ;) Rozbřesk nám musí postačit jako normalizační Čas lásky a naděje. Oč je tedy pozdější přepis Kladna bezradnější a plakátovitější, v Bojovnících vidím stravitelnější filmový příběh, který převlečen do revoluční výbojnosti, se chová takřka jako naivní pohádka o zlém mocipánu. Ten je potrestán a celá "chasa" se raduje z nadcházející převýchovy celého světa. Jen těch extrémních výkonů všeho schopného Krejči mohlo být méně.(18.2.2010)
-
Spinosaurus
Jiří Weiss je dobrý režisér. Už nás o tom přesvědčil v Uloupené hranici. Nicméně zde jeho talent nic nezmůže, protože celé to vychází z pera Antonína Zápotockého, který nám opět dokazuje, že dokonce už v 10ti letech bojoval za socialismus a že jeho táta byl největší myslitel světa. Zahrané to neni špatně (obvzlášť Smolík hraje docela přesvědčivě), ale mě ten film prostě nijak nezaujal. Pokroucené vykreslení toho, jak se zakládaly dělnické spolky mě fakt nezajímá. Navíc celou dobu jsem čekal na tu známou píseň, která se však dostavila až na konci a to už jsem byl jednou nohou v posteli. Celkově dávám, přes veškerý nezájem se nad tím zamýšlet, 2 hvězdičky, protože mi to příjde tak nějak na úrovni Nástupu a dát tento film s jednou hvězdičkou na úroveň Zítra se bude tančit všude mi příjde kruté.(21.7.2010)
-
Marthos
Z nepříliš početné literární tvorby nomenklaturního státníka Antonína Zápotockého vystupují do popředí jeho dva romány, zachycující důležité momenty v dějinách socialistického hnutí. Zatímco Rudá záře nad Kladnem popisuje události formování Komunistické strany krátce po vzniku samostatného Československa, BOJOVNÍCI se vracejí do osmdesátých a devadesátých let devatenáctého století, kdy teprve vznikaly první dělnické spolky. 7. dubna 1878 se v břevnovském hostinci U Kaštanu konal ustavující sjezd zvláštní organizace českých sociálních demokratů v rámci celorakouské sociálně demokratické strany pod názvem Sociálně demokratická strana českoslovanská v Rakousku. Proces osamostatňování z tzv. rakouské internacionály vyústil na II. sjezdu strany, konaném v prosinci 1893, kdy byla ustanovena takticky i organizačně samostatná Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická. V té době se také formovala skupina tzv. dělnických básníků, mezi nimiž zaujímá zvláštní postavení autorův otec, Ladislav Zápotocký-Budečský. Ten se brzy ocitl za své nekompromisní názory ve vězení a po propuštění byl odeslán do domovské obce Zákolany u Kladna. Román je situován do této lokality a popisuje hrdinovu neúnavnou politickou činnost ve prospěch chudých a utlačovaných. Filmová adaptace režiséra Jiřího Weisse je pak klasickým dílem, poplatným dobovým šablonám a tezím. Neživotný sled čítankových obrázků postrádá jakoukoli gradaci a ulpívá na povrchu prázdných a oficiální mocí žádaných frází. Tady správce, tuhle továrník, tam zase podlá církev, čtyři sta let jsme trpěli a tatík Žižka se na nás dívá. Je to schematické, těžko uvěřitelné a místy směšné. Hovořit se nedá ani o hereckých výkonech, které jsou s čestnou výjimkou Františka Smolíka více než mizerné. Zápotockého román i Weissův film jsou v podstatě z kategorie těch, které měly svou platnost jen několik let a po prezidentově smrti skončily v legitimním zapomění a zavržení. Jsou díla, která své autory provázejí navěky. Antonín Zápotocký je jedním z nich. Vystavěl si u svých stranických kolegů pomník, který se však rozsypal dříve než celá ta čtyřicetiletá odysea lží a zločinů. Filmová kopie, kterou jsem měl možnost shlédnout se navíc nachází ve velmi špatném technickém stavu a v poslední čtvrtině postrádala zvukovou stopu.(14.12.2009)
-
vitekpe
Antonie Hegerlíková ve me vzbuzovala od detstvi divny, stisneny pocit. Zde pak sekunduje podobne divnemu Krejcovi cili zvlastni pocit se dvojnasobi... Nicmene, je to film pro narocne, beznemu divaku nestravitelny. Socialni myslenka organizovaneho delnickeho hnuti take asi neni to, co soucasna komercni kinematografie zada... :-)(20.8.2011)
-
Rodin
odpad!Absolutní brutus. I na rok 1950 to bylo tak strašně blbé, že mi nelze jinak, než hodnotit jako nezkompostovatelný odpad.(23.3.2010)
