Recenze (10)
Podivně zneklidňující kraťas, u kterého si člověk prostě musí všimnout, že Welles byl už odpočátku velmi vizuálně založený režisér se slabostí pro střih a vychýlené záběry kamery. ()
Naprosto bláznivý snímek, ve kterém asi nemá cen hledat nějaký smysl, nejvíc mi to připomnělo Andaluzského psa, nebo cokoliv co má něco společného se surrealismem. Určitě zajímavé coby filmová rarita, překvapení, ale Welles "vypravěč" teprv čekal za dveřmi. ()
Kdo nechtěl být ve 30. letech avantgardní, byl divný už z principu. Po Otakaru Vávrovi to potvrzuje i Orson Welles. Půjčuje si z expresionismu i surrealismu, přidává pěknou kameru a vynikající country. Nic objevného. ()
Prvý zárez do filmovej tvorby Orsona Wellesa. Pri hodnotení sa musím zastaviť a zamyslieť. s hudbou, ktorú zložili pri remasteringu, je to úžasné. Proste gitarový blues s nánosom Južariny ktorý sa k obrazu vidieckeho predmestia hodil akoby tam patril večne. No keď si odmyslím že to bolo s v originálu nemé, ej, nudilo by ma to pomerne dosť a veru by som kritizoval že ma to nebavilo. Takže Welles-NeWelles dám striedme 3*. ()
Krasna kamera vladne tomuto 5 minutovemu snimku, a Welles bol ovplyvneny expresionizmom a a surrealizmom, co v 30. rokoch nebolo nic nove. 69 % ()
Už jí odzvonilo. ()
Dost ulítlá záležitost, která sice postrádá příběh, ale může se pochlubit kvalitní vizuální stránkou a rovněž doprovodem nenáročného blues. ()
Zajímavý, takřka surrealistický počin, ve kterém se nezapře Wellesův talent ani cit pro střih a atmosféru. Sled nesourodých, vizuálně poutavých scén výborně podtrhuje kytarová linka. Jen pro přesnost, snímek má 8 minut a ne zde uváděných 5. ()
Surrealistické experimentovanie alebo čo sa stane, keď sa mladý Orson Welles zoznamuje s filmárčinou. Ako hru či skúšanie možností tento krátky film beriem, hoci ma príliš nezaujal; z hľadiska Wellesovej režisérskej genézy o ňom čo-to prezrádza a odráža sa v ňom raný potenciál tvorcu. ()
První krátkometrážní film Orsona Wellese, na kterém spolupracoval s Williamem Vancem. Negativ bijícího zvonu - kříž, po kterém se šplhá ruka. Odvážné rakurzy kamery, záběry motivicky spojované či kladené do juxtapozice, několikrát opakované, zapojeny jsou i kresby. V první polovině je dosaženo zvláštní rytmizace obrazu (v druhé polovině se tempo zvolňuje na polovinu doby) nejen střihem, ale především snímanou předkamerovou realitou – houpající se koule (srdce zvonu?), bijící zvon, ruka mávající se zvoncem, houpající se stařena, vyklepávající deštník, „černoch“ tahající za provaz, chlapec sestupující po schodech silně kontrastují se statickými záběry kříže. Jakoby snímek tematizoval pokřivenost lidské masky v podobě konvenčního chování, simplifikuje základní lidské akce (mezilidské vztahy – ke staršímu, k ženě, k podřízenému), což ústí do tragické smrti černocha a znepokojivého záběru. Znepokojivý, pokřivenost, to jsou slova, která obsah snímku vystihují nejlépe. ()