Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Michael O'Hara (Orson Welles) se proti svému přesvědčení nechává najmout na loď jako člen posádky na jachtě Arthura Bannistera (Everett Sloane), plující do San Franciska. Pluje s nimi i Grisby (Glenn Anders), Bannisterův právní partner. Bannister má manželku Rosaile (Rita Hayworth), o které se zdá, že má Michaela mnohem raději než svého manžela. Poté co zastaví v Sausalito, Michael přistoupí na Grisbyho šílený plán zkonstuovat falešnou vraždu sebe sama aby mohl nepozorovaně utéct. Michael za to chce 5000 dolarů, aby mohl utéct spolu s Rosaile. (Revolver)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (99)

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Někteří lidé nebezpečí vycítí. Já ne." Tak to jsme dva. Já bych tedy patrně nepodepsal přiznání, že jsem někoho zabil, ale Mike alias Černý Ir měl rád dobrodružství, peníze a paní Bannisterovou, takže si s takovou drobností příliš nelámal hlavu. Zavedl mne tím do zamotaného příběhu, který nějakou dobu vypadal napínavě, ale postupně napětí ubývalo a při šaškárně v soudní síni jsem zaplakal nad ztracenou atmosférou. Nicméně žraloci se nakonec sežrali, což je dobře, femme fatale mne tradičně okouzlila, což je potěšující, a k avizovanému konci světa zatím nedošlo, což nevím úplně přesně, jestli je dobrá nebo špatná zpráva. ()

LeoH 

všechny recenze uživatele

Je to asi rouhačství, ale pro mě nejuspokojivější Welles: Žádná velká témata ani velké příběhy jako v Občanu Kaneovi, Ambersonech nebo Falstaffovi, místo toho šestáková historka jako záminka pro radostnou filmařinu, která neslouží vyšším cílům ani si nic nedokazuje — v Cizinci vzorně naplňoval žánr a podlézal divákovi, tady si s žánrem pohrává, zápletku moc neřeší, nedoříkává věci, klidně si dovolí být ukecaný a teatrální — může, protože atmosféra jak bejk protože nádherné a funkční kompozice a svícení, které se naučil na „větších“ filmech — a protože podmanivý hlas, který z těch monologů dělá poezii — suché komentáře, nadhled, humor, dialogy, všechno trošku předimenzované, ale proč by ne (realismus není jediná cesta a může taky pěkně nudit) — postavy nejsou „uvěřitelné“, ale mj. díky výrazným typům v obsazení mají velmi živoucí rysy, vlastnosti, slabosti, vzájemnost a smutky, kterými oslovují a přece jen cosi netriviálního o světě říkají — soudní scéna (tragédie uprostřed (povedené) frašky, střihy mezi šachovnicí a porotou už už na hraně symbolismu, který neměl rád) — pouťová scéna (hotovej Bergman) — extáze z drobností jako závěrečný odchod skrz turniket, který už nejde otočit zpátky — studio podle něj „zkazilo“ hlavně hudbu (jeden stokrát přearanžovaný motiv a spousta mikymauzování), ale ona funguje. Klenůtek, pocitovka, esence Wellesova stylu, dát si znovu, pustit ženě (poslední bod splněn se značným ohlasem). ()

lesumir 

všechny recenze uživatele

Orson Welles potvrzuje, že i muži mají své dny (v tomhle případě měsíce), protože Dáma ze Šanghaje je od geinálního režiséra tím nejslabším (místy i nudným), a přesto že obsahuje hlavně na konci výborné a nápadité scény plus po celý film svůdnou Ritu Haywortovou, tak nedosahuje žádných světoborných výsledků ani na linii emoční nebo technické. Ona právě Rita svým "jiným" vzhledem film malinko pohřbívá plus topornost Orsona Wellesa (která byla možná záměrem), i když v mém případě to bylo jedno, pro mě zůstane neskonale nádhernou pořád i kdyby byla dohola! __ První polovina se nese v duchu romantickém a noirkovské vyustění bych ani nečekal, ale poslední půlhodina nabírá na atmosféře i na tempu a vyvrcholení v zrcadlovém sále je úžasnou ukázkou geniální filmařiny. ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Musím říct, že se mi to hodně líbilo. Už jenom to neuvěřitelně přirozené úvodní vplutí do příběhu - Michael se prochází sám parkem, všimne si kolem projíždět v kočáře Elsu, ihned se mu zalíbí, zastaví ji, nabídne ji cigaretu, ona mu řekne, že nekouří, ale stejně si ji od něj vezme, usměje se na něj a pokračuje v jízdě, aby vzápětí... I vše co následuje potom je tak skvěle dramaticky postavené, že se tím opět jen posílil - můj beztak již bezbřehý - obdiv k Wellesovi, s jak jistou rukou zde všechno vedl. Velmi mě bavilo i na něj koukat a přišel mi trochu jako taková starší lehce tlustší verze Mastroianniho. Hodně mě nadchla i Rita Hayworth - typově naprosto perfektní herečka pro roli femme fatale. No a finální sekvence v zrcadlovém bludišti je samozřejmě bezchybná, Welles byl prostě zvláštně dobrý, sám poznal, že je génius. Noirová libovka pro lidi, kteří dnes takové filmy ještě umí docenit. ()

Galerie (84)

Zajímavosti (7)

  • Truffaut označil snímku ako „najoriginálnejší americký film“. Zmienil sa tak až spätne pri recenzovaní snímky Líbej mě až k smrti v roku 1955 v Cahiers du Cinéma. (Biopler)
  • Film vznikl z nouze a na oplátku, protože režisér Orson Welles režíroval výpravný divadelní muzikál a produkci došly peníze. Tvůrce pak zavolal šéfovi studia Columbia s žádostí o finanční výpomoc a slíbil, že bez dalších nároků pro sebe pak napíše a natočí další film. Tím filmem byla právě Dáma ze Šanghaje. (Terva)

Související novinky

Noir Film Festival 2015 startuje již 20. 8.!

Noir Film Festival 2015 startuje již 20. 8.!

11.08.2015

4 dny, 5 míst, 47 projekcí... Unikátní přehlídka filmů noir na hradě Křivoklát se blíží mílovými kroky! Třetí ročník festivalu, věnující se širšímu pojetí noirového fenoménu, startuje ve čtvrtek 20.… (více)

Reklama

Reklama