Minuta věčnosti

Námět sliboval zajímavě pojaté drama, také jsem byl zvědavý, jak si Jiří Langmajer, kterého znám výhradně z komedií různých kvalit, povede v dramatické poloze. Zpočátku mě zaujalo krásné severské prostředí, což se nakonec ukázalo jako jediná věc, která tak nějak stojí za zmínku. Příběh je od samého začátku strašně průhledný, o nějakém napětí nemůže být vůbec řeč, závěrečné rozuzlení vyzní díky značné předvídatelnosti úplně do prázdna. Děj je šíleně nudný, tempo extrémně pomalé, žádný šokující zvrat na diváka nečeká, lehkou atmosféru utváří snad jen to prostředí, jinak taktéž žádná sláva. Dialogy, na kterých je celý založený, jsou vesměs nezajímavé, nudné a občas působí dost mimo. Langmajer svou roli zvládl asi nejlépe, na Babišovou jsem si musel postupně zvykat, její přednes mi upřímně moc nesedl. Co se týká kamery, tak nejvíc se asi povedly záběry na přírodu a prostředí, zbytek působil dost lacině a nepřitažlivě. Je to sice v podstatě taková zbytečnost, ale na jedno shlédnutí ujde. 3/10. (08.01.2022)

Je osvezujici videt Langmajera zase jednou hrat neco jinyho nez dementni "romanticke" komedie. Vyzdvihl bych i vysokou technickou uroven snimku, kamera, zvuk, hudba - coz u ceskych filmu rozhodne neni pravidlem. K tomu samozrejme atraktivni lokace a pro me i zajimavy pribeh. Ja se bavil, i kdyz se tam toho ve skutecnosti moc nedeje. (06.01.2022)

komorních filmů o tom jak se k sobě snaží najít cestu rodič s dítětem v českých končinách zase tolik nevzniká, takže v tomhle směru nemám s Minutou věčnosti vůbec žádný problém. Trochu horší je nicméně to, že se Havlík snaží svůj film nějak ozvláštnit, takže od samého začátku visí ve vzduchu podezření, že ne všechno je tak jak na první pohled vypadá (komu by to nedošlo po prostém přečtení synopse, tak ten ještě dostane "podezřelé" prostřihy do nemocnice). Film tak tak celou dobu míří k rádoby šokující a zároveň snad nejvíc provařené pointě, aby ale v samém závěru uhnul a přinesl schrodingerův závěr, u kterého si vůbec nejsem jistý jak ho chápat. Upřímně bych byl raději, kdyby Havlík zůstal u banální konverzačky v nádherných exteriérech a nesnažil se o nic navíc. Pokud si každopádně někdo za tenhle film zaslouží pochvalu a dovolenou na Islandu během covidu využil na maximu, tak je to kameraman Václav Tlapák, díky kterému se na Minutu věčnosti moc hezky dívá...50% (05.04.2023)

Rád bych napsal, že jsem to pobral, nebyla by to ale pravda. Pan doktor si patrně až po operaci vlastní dcery začal uvědomovat, co všechno se při ní mohlo stát a trochu z toho blouznil. Pochopil jsem to dobře..? Budu si myslet, že ano. Závěr á la Dům u jezera se fakt poved’, na islandské přírodě se nedá nic pokazit, takže vizuálně moc hezký. Ale ta infantilita té jedenadvacetileté tátovy holčičky mi rvala uši a samovolně jsem kvůli ní párkrát obrátil oči v sloup. Třeba to byl záměr- mluva výplodu tatínkovy fantazie- mluva vzorného děvčete, které neřeší nic jiného, než dávný rozchod rodičů. Čekal jsem to ale horší, ta krátká stopáž byla dobrý tah, o moc dýl už bych na to koukat nechtěl. (05.04.2023)

Film je krásně nasnímaný a Jiří Langmajer hraje dobře, což je u něj tradiční, když mu to scénář povolí. Tady však scénář nefunguje, často se tu opakuji stejné výrazy, Martina Babišová má text z třetiny vyplněný plevelnými slůvky a samotný dialog je vlastně je vymýšlení vzpomínek, které pro dej nemají téměř význam. Nápad filmu je dobrý, stejně jako to, že po půlce si nemůžeme být jistí, zda jde skutečně o žánr, který jsme si mysleli, že sledujeme. Nakonec však scenáristé výměnknou a zvolí to nejjednodušší, bohužel i s horší variantou toho, jak to s Lucií dopadne. Aby film fungoval, musel by být postaven na filozofických otázkách a ty řešit, bohužel však neustále posloucháme pouze: vzpomínáš jak...? A k životním otázkám se vůbec nedostaneme. A vážně mě to mrzí. (13.01.2022)