Lieb Vaterland magst ruhig sein
Dear Fatherland Be at Peace
Režie:
Roland KlickScénář:
Roland KlickKamera:
Jost VacanoHudba:
Jürgen KnieperHrají:
Heinz Domez, Catherine Allégret, Georg Marischka, Thomas Danneberg, Gunter Berger, Rolf Zacher, Barbara Morawiecz, Hans Helmut Müller, Peter Schlesinger (více)Obsahy(1)
Píše se rok 1964. Berlínská zeď stojí již tři roky a jedním z jejích přímých následků je vzkvétající organizovaný obchod s ilegálním převáděním osob přes hranici. Zlodějíček staré školy Bruno má na příkaz východoněmecké Stasi proniknout do Západního Berlína a odtamtud unést šéfa převaděčské organizace. Bruno se nicméně rozhodne rozehrát dvojí hru, která ho dovede mezi mlýnské kameny tajných služeb z obou stran železné opony. (Letní filmová škola)
(více)Recenze (4)
Píše se rok 1964. Berlínská zeď stojí již tři roky a jedním z jejích přímých následků je vzkvétající organizovaný obchod s ilegálním převáděním osob přes hranici. Zlodějíček staré školy Bruno má na příkaz východoněmecké Stasi proniknout do západního Berlína a odtamtud unést šéfa převaděčské organizace. Bruno se nicméně rozhodne rozehrát dvojí hru, díky které se ocitne mezi mlýnskými kameny tajných služeb z obou stran železné opony. První a nakonec také poslední položka ve filmografii Rolanda Klicka, která vznikla jako komerční žánrová zakázka, měla být začátkem jeho spolupráce s producentem Berndem Eichingerem. Ten chtěl vyrábět ambiciózní komerční projekty, které by německé kinematografii navrátily její dřívější slávu a mezinárodní věhlas, jaké měla ve 20. letech. To se mu posléze také podařilo, když dal vzniknout titulům jako Nekonečný příběh (Die unendliche Geschichte, 1984), Jméno růže (Der Name der Rose, 1986) či Pád Třetí říše (Der Untergang, 2004). Od spojení vizionářského Eichingera a osobitého Klicka si mnozí slibovali velkolepou budoucnost filmového průmyslu a již jejich první projekt velká očekávání stvrdil. Klickova adaptace brakového studenoválečného románu spisovatele Johannese Maria Simmela vysoce ční nad ostatními zpracováními jeho populárních předloh, které hojně realizoval žánrový rutinér Alfred Vohrer. Klick ve spolupráci s kameramanem Jostem Vacanem proměnil tuctové vyprávění v dynamický thriller, v němž vyzdvihl morální ambivalentnost rozděleného Berlína. Slibně rozjetá kooperace Eichingera a Klicka se bohužel rozpadla kvůli tvůrčím a osobním neshodám nad podobou jejich připravovaného druhého projektu. Tím měla být Klickem uchopená adaptace věhlasného autobiografického románu o berlínských nezletilých prostitutkách a prostitutech závislých na heroinu My děti ze stanice Zoo, kterou nakonec pro Eichingera realizoval Uli Edel. [psáno pro LFŠ 2018] ()
Můj ty Tondo západoněmeckej... Příběh agenta Zemana tentokrát ze Západního Berlína. Nikdy víc. ()
Roland Klick si vybral zajímavé téma, ale bohužel pokulhává ve vyprávění příběhu. Je poměrně nesnadné pochopit, co se ve filmu zrovna děje, co je jaká postava zač, co má kdo v plánu a hlavně i takovou docela stěžejní věc - zda se konkrétní scéna zrovna odehrává ve východním, či v západním Berlíně (to člověku dochází většinou až zpětně). Tohle celé divákům znesnadňuje sledovat děj a do jisté míry je to může otrávit. Klickovi šly daleko víc jeho autorské kousky (S tváří dítěte, Supermarket...) - do adaptace Simmela se pouštět nemusel. [LFŠ 2018] ()
Dlouho jsem nechtěl, aby film už konečně skončil. Asi jediné vyložené zklamání letošní filmovky [LFŠ2018] ()
Galerie (5)
Photo © Constantin Film DE
Zajímavosti (1)
- První a nakonec také poslední položka ve filmografii Rolanda Klicka, která vznikla jako komerční žánrová zakázka, měla být začátkem jeho spolupráce s producentem Berndem Eichingerem. Ten chtěl vyrábět ambiciózní komerční projekty, které by německé kinematografii navrátily slávu a mezinárodní věhlas z 20. let 20. století. To se mu posléze také podařilo, když dal vzniknout titulům jako Nekonečný příběh (1984), Jméno růže (1986) či Pád Třetí říše (2004). Od spojení vizionářského Eichingera a osobitého Klicka si mnozí slibovali velkolepou budoucnost a již jejich první projekt velká očekávání stvrdil. Klickovo zpracování brakového studenoválečného románu spisovatele Johannese Maria Simmela vysoce ční nad ostatními adaptacemi jeho populárních předloh, které hojně realizoval žánrový rutinér Alfred Vohrer. Klick ve spolupráci s kameramanem Jostem Vacanem proměnil tuctové vyprávění v dynamický thriller, v němž vyzdvihl morální ambivalentnost rozděleného Berlína. Slibně rozjetá kooperace Eichingera a Klicka se bohužel rozpadla kvůli tvůrčím a osobním neshodám nad podobou jejich připravovaného druhého projektu. Tím měla být adaptace věhlasného autobiografického románu o berlínských nezletilých prostitutkách a prostitutech závislých na heroinu „My děti ze stanice Zoo“, kterou nakonec pro Eichingera realizoval Uli Edel. (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama