Příběh pěšáka G.I. Joe

Ide o jeden z najlepších vojnových filmov a je vzdaním pocty americkému pešiakovi G.I. Joe, ktorého opisuje vo svojich blogoch americký vojnový dopisovateľ a nositeľ Pulitzerovej ceny Ernie Pyle. Ten spoločne s príslušníkmi pešej divízie 5. americkej armády najskôr v Severnej Afrike a potom v Taliansku prežíval každodenný vojnový život a zasielal do štátov písomné správy v ktorých zobrazoval utrpenie, priateľstvá, obete a hrdinstvá týchto statočných vojakov. Nakoniec sám zahynul pri bombardovaní na ostrove Okinawa 18. apríla 1945. (28.12.2015)

mě jenom docela udivuje že tenhle film vyznívá dost protiválečně i když byl natočen ještě za války , v evropě sice už skončila ale na Okinawě (zde Pyle zemřel) se pořád bojovalo . Vlastně mě ještě víc překvapuje že podali bitvu o Monte Cassino docela přesně , jelikož se film natáčel ani né rok od bitvy tak je to až zarážející . Film samotný je zvládnut dost dobře a pochod tuniskou pouští a následně po italských pláních je skvěle udělaný , filmu sráží na kvalitě akorát poslední půlhodina v tunelech pod Monte Cassinem která je dost rozvleklá a nudná , no závěrem tomu dávám čtyři hvězdy ale chybělo toho málo aby se film vyšplhal na pět (04.01.2024)

Na tento film o němž jsem doposud neměl ani zdání mně upozornil kamarád Volodimir2. Pylea samozřejmě znám, četl jsem od něj jednu knihu, stejně jako knihy od další amerických válečných dopisovatelů např. od Osmara White. Mimochodem, víte, že i jeden z nejslavnějších amerických spisovatelů John Steinbeck dělal dopisovatele? Doporučuji jeho knihu : Byla kdysi válka. Pyle i film skládají upřímnou poctu základní složce každé armády a to pěchotě. Pěchota to má vždy nejtěžší. Zatímco letec umírá oholen, dobře najeden a v čistém oblečení, pěšák často umírá týdny nemytý, hladový a v bahně. S filmovým Pylem tak sledujeme několik amerických jednotek, které táhly od vylodění na Sicílii stále severněji na Řím. Během filmu nahlédneme do života prostých pěšáků, poznáme jejich strasti i drobné radosti, které sem tam válka také zařídila či způsobila. Samozřejmě hrdinové se budou i obměňovat, tak jak je zákonem války. Je jedno kdo je jak oblíben, zda má doma rodinu, či zda touží přežít. Kulka si nevybírá a tak vojáky střídají nové posily, padlé poručíky a kapitáni jiní důstojníci... Film možná působí trochu staře, čemuž napomáhá klasický hudební doprovod a i sem tam stiudiový záběr na herce v kulisách. To podstatné však umí říci i dnes a hlavně díky roku 1945, kdy byl film točen tu divák narazí jen na autentickou bojovou techniku a to je prom milovníky tohoto žánru k nezaplacení. Překvapil i Mitchum, kterému jsem jeho strhaného velitele opravdu věřil. Ačkoliv dnes řada lidí nadává na Amíky stejně jako za komančů na Rusy, nelze americké armádě upřít, že Evropu 2x vytáhla z průseru. A armáda, to kromě ostatních složek byli kluci od pěchoty. Mimochodem, koho by zajímal význam zkratky G. I Joe, který ve slovníku nenajdete, dal by se přeložit jako Joe ve vlastnictví vlády, bez vlastní identity. Zkrátka odvedenec zcela v moci armády. Dávám 4 konzervy fazolí s hovězím. * * * * (02.01.2016)

Jen málo známy, ale o to více ceněný válečný film W.A.Wellmana ukazuje bez patosu tažení jednotky amerických pěšáků Itálií. V realistickém líčení (vhodně a nerušivě doplněném dokumentárními záběry) exceluje R.Mitchum a B.Meredith, který hraje skutečnou postavu empatického válečného dopisovatele Ernieho Pylea. (04.01.2010)

Málo známy snímok zobrazuje vojnové utrpenie pešiakov bez príkras a zbytočných slov. Ale aj bez pátosu, ako to v mnohých prípadoch býva pri podobných projektoch. Wellmanov film je tvrdou obžalobou nezmyselnosti vojny, kde na seba nikto z hercov nestrháva pozornosť ( oceňujem to hlavne u Mitchuma a Mereditha ) a každý z protagonistov má svoj priestor. Zásluhu na úspechu má pochopiteľne aj skvelý scenár, pútavá čiernobiela kamera a presná réžia. (06.09.2019)