Obsahy(1)
Dokument o Jaromíru Švejdíkovi s sebou nese náladu Jesenicka, kterým prochází, a objevuje pro diváky jeho krásu. Je to jakýsi průvodce horami s výtvarnými a hudebními vsuvkami. Jsou to místa jeho prvotní inspirace, která jej provází od dětství. Jaromír Švejdík aka Jaromír 99 je jednou z nejvýraznějších postav dnešní kulturní scény. Autor Aloise Nebela i písně Půlnoční, frontman kapel Priessnitz, Umakart a Kafka Band, hudební skladatel, kytarista, výtvarník, scenárista, autor komiksových knih, které zazářily nejen u nás, ale i v zahraničí. Rozsah jeho umělecké činnosti budí sám o sobě respekt, připočteme-li však preciznost a vždy snahu o nový přístup, je jeho práce obdivuhodná. V dokumentu budeme mít možnost sledovat, jak některá díla vznikají, klíčem je téměř vždy krajina a lidé Rychlebských hor, nahlédneme také do osobního života Jaromíra, projdeme místa, kde vyrůstal a která jej formovala. (Česká televize)
(více)Recenze (6)
Tomuhle filmu se toho moc vytknout nedá. Kromě pár nepodstatných drobností mi vadila snad jediná zásadnější věc, která mě přiměla hvězdičku ubrat, a to nepříliš invenční, často dokonce mechanická práce s hudbou, která pak bývá degradována na pouhou kulisu. Jak může být výpověď protagonisty doplněná ve druhém zvukovém plánu hudební ukázkou se zpívaným českým textem, který musí - aspoň u přemýšlivějších diváků - k sobě přitahovat pozornost, a tím ji zároveň logicky odvádět od toho v dané chvíli důležitějšího, čímž je obsah mluveného slova? -------- V titulcích filmu uvedeno: název (s chybou v interpunkci) Jaromír 99 - Tam odkud jsem („Tam“ s velkým „T“ proto, že jde o název výstavy Švejdíkových obrazů, která - jak se z dokumentu dozvíme - se uskutečnila v Tančírně v Račím údolí.). ()
Je fajn si opět a znovu potvrdit jednu skutečnost, a to takovou, že český dokument si drží laťku dlouhodobě vysoko. Samotný dokument není výjimkou a nelze mu upřít fakt, že to byla příjemně strávená a nenuceně ubíhající skoro hodinka v přítomnosti hlavního protagonisty, který nám ukázal oblíbená místa svého rodného kraje, odkud čerpá inspirací jak pro své písně, tak pro své kresby. Zajímavé bylo například vidět i samotný proces jeho komiksové tvorby. Jeho nejbližší, kolegové i kluci z kapely dostali dostatečný prostor a nutno podotknout, že za Jaromíra 99 stejně nejvíc "mluví" jeho mnohovrstevnaté tvůrčí já. Kéž bychom tady měli víc takových kapel, jejichž hudba osciluje na poli autenticity, syrovosti, melancholičnosti, ale i specifické chytlavosti a hlavně nepodbízivosti. Už jen aby ta divná mimosezóna konečně skončila! ()
Jaromír Švejdík je originální hudebník, ze kterého se vyklubal ještě lepší výtvarník. Dokument dobře představuje jeho obě umělecké polohy, i když udržuje jemu vlastní, nikam nespěchající tempo. Priessnitz byla jedna z osobitých kapel, která se ničemu na naší rockové scéně moc nepodobala (a hitovku Sny jsem si kdysi jako teenager hodně notoval). Alois Nebel pak dokázal, že český komiks není jen čtení pro děti, jak si tu většina společnosti myslela. Většinou mluví Jaromír 99, ostatních mluvících hlav tu moc není. Výborné jsou i animace Noro Držiaka, které mění realitu na Jaromírovy obrazy (či naopak). Jeden z povedenějších televizních portrétů. ()
Myslím, že jde jasně vidět, že dokument viděli hlavně fanoušci Jaromíra Švejdíka v některé z jeho poloh. Kvůli tomu tak vysoké hodnocení. Nebýt fanoušek znalý tvorby Jaromíra a nebýt z Jeseníků, asi bych už tak spokojený nebyl. Dokument jakoby předpokládal, že se na něj budou dívat jenom lidé seznámení s životem "hlavního hrdiny", klouže po povrchu a nic nedělá pořádně. Selhává tak trochu jako dokument "naučný" kdy by nám měl něco o J.Š. říct, ale i ve snaze, která mu je asi bližší - vykreslit ducha hlavního protagonisty. Tam na mě ty dlouhé procházky naším poetickým krajem moc nezafungovaly a nejzajímavější to pro mě bylo ve chvíli, kdy prosvítala druhá tvář pana Švejdíka z vyprávění ostatních - "my už si nemáme moc co dát..." "no, já už jsem si na Jaromíra asi zvykl a asi už budeme kamarádi na pořád..." On asi Jaromír nebude takový klidný melancholik, jako se staví a tohle by mě zajímalo daleko víc než, že kreslení je dřina, že venčí psa že ho mají rádi ve Stuttgartu nebo kde. Nicméně, pořád je to alespoň kvalitní řemeslo a jsa kritický fanoušek jsem si to užil i přes výhrady. Tři solidní umakartový venkovní koupele dolních končetin. PS: Jaromírovy grafiky z Jesenicka znám a mám rád, takže ty "oživlé obrazy" byly pro mě parádní a byl jsem nadšený. PPS: Já, Valinka a Mariánka máme taky nejradši Praděd :-). ()
Jaromír je bezpochyby velmi talentovaná, uvědomělá persona české kulturní scény, opravdu plodný autor, který má mnoho oblastí zájmu a dokáže si s nimi hrát tak, jak mu jeho nálady (které jej bezpochyby ovládají) dovolí. Je to samozřejmě jeho zásluha, vypracoval se, pracoval na sobě a jelikož je to schopný a inteligentní člověk - úspěch se dostavil. Další věc je, že se nám snaží Jaromíra ukázat nejen jako autora ale také jako člověka, to je druhá strana mince - kdy se před námi objevuje obraz sobeckého, egocentrického a egoistického samotáře, který se lidmi ve svém životě obklopuje pouze proto, aby nebyl zdánlivě sám. A přesto mu to kýžené štěstí nepřináší a čím více - zdánlivé a obdivované - lásky má, tím více se vlastně cítí sám, nemůže totiž přijít na to, kde vlastně ty jeho múzy leží. Jaromírův pohled na přírodu je krásný, vsuvky a pojednání o světě kolem jsou inspirativní a velmi přirozené. Dokument se mi líbil - když mluvil Jaromír. Když o něm mluvili druzí, připadalo mi to umělé. ()
Reklama