Xin bi xue jian

V roce 1993 měl Yuen Biao neobyčejné štěstí na bláznivé režiséry, protože vedle swordsman berserku Deadful Melody natočil i Sword Stained with Royal Blood. Lidem, poznamenaným prvně jmenovaným filmem, to může znít neuvěřitelně, ale tenhle film je ještě o něco šílenější. O Tsui Harkovi můžeme říct, že při režii Swordsmana 2 (spolu s Ching Siu-Tungem) si pustil fantazii na špacír, ale kam se to hrabe na Sword Stained with Royal Blood. Už na začátku filmu červení ninjové zlikvidují jakýsi miniklášter na vodě, jen proto, aby byli do jednoho zlikvidováni po supermansku tajemným mstitelem, který si říká Golden Snake Man. Fajn chlapík s mečem nad kterým by slintal i Darth Vader, řeknete si, jenže příběh najednou poskočí o blíže nespecifikovaný časový úsek a na plátně se to začne rojit postavami. Tou hlavní je šerif Yuen Chi (Yuen Biao), který kdesi v lese zatkne zlodějku, která vlastně zlodějkou není a... ...uff, neexistuje způsob jak to popsat, ve chvíli, kdy se objeví Biao nabere děj rychlost splašené jaderné střely - po chvíli zjistíte, že existuje několik sekt, každý každého zná nebo je s ním příbuzný, ale nikdo to předem neví, protože každá druhá postava má příliš práce se svými superschopnostmi. I největší křoví si mezi sebe rozdělilo fajn "fíčury" - jsou tu bojovníci-krtci, pavoučí ninjové, létající oltáře, dálkově ovládané bomby, nože, obleky a samozřejmě to všechno vybuchuje nebo naráží do protivníků. Režisér Cheung Hoi-Ching kličkuje jak to jen jde, aby setřásl vaše zraky z komplikovaného příběhu, který by měl být jakousi mnohovrstevnatou love story, ale v zásadě nedává příliš smysl. Stačí když si budete pamatovat, že všichni chtějí zabít Golden Snake Mana a každý kuje pikle proti každému. Akční scény jsou pravým infernem, většinou spočívají v tom, že se někdo zblázní (doslova) a v ohromné rotaci vběhne do klubka vojáků, aby je mohl rozprášit po okolních kopcích (z toho moc neuvidíte, střih je pekelný, ale rozhodně je vidět, že dráty se nešetřilo), v těch lepších případech se pak jedná o duely (hodně speciálních efektů a mečování, skoro žádné kung-fu... od Dannyho Lee a Elvise Tsuie nemůžete čekat zázraky, Biao ale machruje nadprůměrně). Šíleně vypadají i dialogové scény (obsaďte někam Ng Man Tata a říkáte si o potíže ;) a scenárista se vyřádil i na kulisách, které snímek často povyšují na čistokrevnou parodii. Tou ale není, na to se bere v klíčových momentech až příliš vážně a komplexně. Různé lektvary, sání krve na všechny způsoby, trhání hadů zubama a škatulata příbuzenských vztahů sice pomáhají budování příběhu, ale diváka z nich bolí hlava. Neustále skákání mezi sitcomovou a dramatickou polohou nelze ospravedlnit ani asijskou ignorací hollywoodských škatulek, čeho je moc, toho je příliš a přemíra postav a zvratů způsobí, že se v příběhu opakovaně ztratíte. Zdaleka to ale není tak veliký problém, jak by se mohlo zpočátku zdát. I když nevíte která bije, stále se můžete výtečně pobavit. Trochu jsem si v úvodu naříkal, že to bude další slátanina bez hlavy a paty, natočená za denní plat uklízečky na burze pomerančů a tak trochu litoval Biaoa, že se do toho nechal uvrtat. Sword Stained with Royal Blood ale krom pomateného příběhu a přidušených akčních scén (rozhodně šly natočit přehledněji) nabízí překvapivě hodně muziky za málo peněz. Herci stíhají v krutých časových limitech naplnit osudy svých postav, akce je hodně a i ta love story nakonec "klapne" (finální duel je pak jaksi navíc, po dechberoucí vodní exhibici ale skončí až příliš rychle). Kdo zahodí všechny přebytečné nároky a bude ochoten překousnout "nemoci" nízkoropočtových HK fantasy, může se velmi dobře pobavit. Hlavně nad tím proboha nepřemýšlejte, jinak byste si po vzoru jedné z postav museli vypíchnout oči. ;) 60% (20.04.2017) (méně) (více)