Sunset Boulevard

V sobotu dopoledne jsem dorazil nějakou práci a chtěl si dát oddych předtím, než se budu učit na zkoušku z japonštiny. Chyba. K žádnému odreagování nedošlo. Formálně hodně propracovaný film, většinu času dovede mluvit upřímně, a přesto nepotřebuje vše vyslovit, pracuje hlavně s nápovědou... Skvěle postavená situace lidí, kteří vlastně ani nemohou jednat jinak, než úplně všichni se navzájem využívat... protože jsou v Hollywoodu. Viděl jsem filmů na toto téma více (např. Křídla slávy jsou pozoruhodná), nicméně zde je zpracováno hned několik iluzí, které si lidé raději nepřipouštějí, najednou. P. S. styl vyprávění -- kdy víme, jak vše dopadne, tedy se soustředíme na vyprávění samotné -- je zde perfektní. Zdá se mi, že všichni tu velebí hlavně herce (a nic proti), ale za mě patří absolutní maximum Billy Wilderovi -- je vidět jeho pevnou ruku a jasnou vizi. (24.11.2012)

,,Ano, tohle je Sunset Boulevard." Aneb povinná četba filmového fanouška. Když jsem se pokoušel Wilderovu legendární klasiku zhlédnout asi před třemi lety, neměl jsem takřka žádné vědomosti o němé filmové tvorbě ani klasickém Hollywoodu a výraz film-noir znal jen díky československému snímku 13. revír. Obsah mne ničím nezaujal, iritoval mne afektovaný projev hlavní herečky a i při druhé šanci jsem to do půlhodiny vzdal. Jsem rád, že jsem si Sunset Blvd. mohl po nadobudnutí jistých rozhledů konečně pořádně užít a docenit. Má v sobě úžasnou atmosféru, originální (a leckdy poťouchle vtipný) scénář založen na posmrtném vnitřním vyprávění hlavního hrdiny a navrch velice pozoruhodnou reflexi filmového průmyslu první poloviny 20. století. Oceňuju jednu z mála možností vidět na plátně velkého Ericha von Stroheim, ač v trochu lítostivé roli téměř sebe sama. Se zájmem jsem si po projekci přečetl i o životní kariéře Glorii Swanson, pohaslé hvězdy němé éry, které se zde rovněž dostalo jedinečné herecké bilance nad vlastním osudem. Přes všechnu teatrálnost, která ale k postavě Normy Desmondové prostě patří, nemohla být tato postava ztvárněna výstižněji. Závěrečné vyvrcholení parádně završuje celé dílo, které právem přináleží tomu nejlepšímu z tvorby klasického Hollywoodu. Nevylučuju, že časem dostane film ode mne i pátou hvězdičku. Jen zřejmě ještě nějakou dobu bude trvat, než mi dojdou i některé další konotace snímku. ,,Prosím, pane DeMille, jsem připravená na detail..." 85% (# Season Challenge Tour 2020: 10. téma – Cahier du cinéma) (13.04.2020)

Legendární a nemilosrdný film, ve kterém se Hollywood vlastně vysmívá sám sobě, kde se skutečnost prolíná s fikcí. Opravdová nádhera po všech stránkách. Mrtvý muž na hladině bazénu vzpomíná ( „Ubožák! Bazén si vždycky přál. Nakonec ho dostal“) jak přišel o život. Všechno začalo okamžikem, kdy vstoupil do rezidence hvězdy němého filmu .„Velká Norma Desmond. Jak v tom domě přeplněném Normami Desmond může žít? Další Normy Desmond a ještě další Normy Desmond.“ Překročil hranici, vstoupil do jiného světa, do světa minulosti, do světa fantazie, do světa udržované zašlé slávy „Perfektní scéna pro královnu němého filmu. Chudák. Pořád ještě pyšně mává průvodu, který už kolem ní dávno prošel.“ Život iluzí a snů završený tragikou závěrečné schodišťové scény „Vidíte, to je můj život.Vždycky bude. Nic jiného neexistuje. Jen my a ty kamery a ti báječní lidé tam ve tmě“ (22.05.2006)

Maxi ! MAXI !!! Norma Desmondová byla nejuznávanější herečkou němého filmu, ale teď, když se dostal do popředí film zvukový, ona jakoby ztratila duši. Chce zažít velký comeback a i když o tom všichni pochybují, jde si Norma za svým cílem a nevzdává to... Billy Wilder natočil nezapomenutelný film o "zmrtýchvstání", o tom, že když je láska neopětovaná, může to být horší než zákeřná nemoc. Gloria Swanson v roli tvrdošijné Normy nemá jedinou chybu. Ona se v té roli našla a její občasné histerické záchvaty jsou vrcholem filmu, který neztrácí na kvalitě ani po necelých dvou hodinách. Jediné co mě naprosto vyvedlo z míry (netýká se to ovšem snímku samotného), je naprosto přehlédnutý výkon už několikrát zmiňované Glorie Swanson. Takový dechberoucí výkon si zaslouží opravdu uznání, byť je to jen v podobě Oscara. U mě ovšem vyhrála na celé čáře. A na její závěrečnou chůzi po schodišti nikdy nezapomenu. Já jsem velká!! (07.02.2008)